Musím se trochu rozkoukat po týdenním pobytu v polském Niedamirowe. Nahlédl jsem do svého dvacet let starého deníku. Ano, i já chci něco mediálně vytěžit z výročí Sametové revoluce.
Není pro mě překvapením, že během stávky jsem neměl moc času si zapisovat. Je to tak vždy. Když se nic neděje, tak se v sobě nípu. Když pukají ledy, jak tu dobu nazval prozíravější Michal Horáček, v deníku je jen pár poznámek.
15. listopadu proběhla v Teplicích demonstrace za životní prostředí, která byla rozehnána policií. Na koleji se začalo šuškat, že za týden proběhne obdobná demonstrace v Ústí. Pro mě to mělo být především dobrodružství, vůbec jsem si nepřipouštěl, že by mě za účast měli třeba vyhodit ze školy. Menším dobrodružstvím měla být demonstrace ke Dni studentstva v Praze – ta totiž byla povolená. Martin Kontra mě na ni lákal. Já bych i jel, jenže v Ústí byla hrozná inverze a bylo mi špatně. Že se něco v Praze semlelo, jsem se dozvěděl chvíli před odjezdem na kolej, když jsme s tátou poslouchali Svobodnou Evropu. Ve vlaku se pak přidávaly další informace – Markéta vyprávěla o zmláceném kamarádovi. Taky se už šířila informace, že je první mrtvý. Na Vaňově jsem se setkal s prvními účastníky páteční demonstrace. Seděli jsme pak u televize a vyslechli si projev soudruha Pitry, předsedy české vlády.
V pondělí jsme měli psát písemku z fyziky, která se nám jevila životně důležitou. Když jsme přicházeli ke škole, objevil se Honza Plaček s velkým transparentem s nápisem „Stávka“. V tu chvíli jsem si poprvé uvědomil, že jsem svědkem událostí, které se objeví v učebnicích. Postupně se před hlavním vchodem shromažďovali všichni přicházející studenti. Někteří se již učili nebo se chystali na výuku, a tak jsem se přidal ke skupině, která obcházela školu a všude pořvávala: „Stávka, stávka!“ Byl jsem i za docentem Novobilským, abych mu řekl, že náš kruh se jeho přednášky nezúčastní.
V osm hodin vylezl před vchod profesor Melichar ve společnosti vedoucího Ústavu marxismu – leninismu dr. Ryby, aby nám stávku rozmluvil. Použil především tyto argumenty: stávky jsem zažil v roce 1969 a taky to bylo chvilkové poblouznění či mám doma malé děti, tak neblázněte. Vysmáli jsme se mu a nakonec došli k dohodě, že odpoledne bude v tělocvičně na koleji sezení všech studentů s vedením školy.
V tělocvičně usedla na podlahu určitě tisícovka studentů, celé vedení školy, spousta učitelů, zástupce národního výboru, okresního výboru SSM, novináři. Nejprve Honza Plaček emotivně popsal průběh páteční demonstrace v Praze. Potom jsme přečetli všechny naše požadavky – založení nezávislé vyšetřovací komise, propuštění všech politických vězňů nebo zlegalizování Lidových novin. Nastala nekonečná diskuse týkající se vůbec zahájení stávky. Objevily se tři proudy. Jeden byl proti jakékoliv stávce, druhý byl pro stávku pracovní a třetí pro radikální řešení v podobě stávky totální. Děkan se znovu odvolával na strach o své děti, Ryba se odvolával na naše volání po dialogu. V té chvíli se někteří rozhodli jít se učit, jiní zase prohlásili, že do toho půjdou, ať to stojí, co to stojí. To byli především ti, co byli v pátek v Praze a poznali její atmosféru. Byli tam i takoví jako já – ti, co chtěli dobrodružství. Byli mezi námi i lidé velmi bojácní, kteří nechtěli nic vědět a vymlouvali se na postavení svých rodičů. Nechyběli ani jedinci, kteří se před celou tělocvičnou postavili a řekli: „Jsem komunista a nestydím se za to!“ Rozhodl jeden z nejhorších zjevů celé fakulty, docent Havel, který nás chodil v noci na kolej kontrolovat, jestli nemáme jako budoucí pedagogové v uších náušnice: „Když stávku, tak aktivní!“ prohlásil.
Tolik teda můj malý dobový příspěvek. Nechce se mi moc komentovat stovky příspěvků v denících a magazínech, které dávají prostor bývalým komunistickým funkcionářům, estébákům, disidentům i rádobydisidentům.
V duchu boje za svobodu se nesly i podzimní dílny projektu Lanterna Futuri. V rámci nich jsem se studenty pobyl týden v polském Niedamirowe, jednom z nejkouzelnějších míst v Evropě. Nabízím tři videa.
První, už dříve zveřejněné, ukazuje, jak probíhal první celý den pobytu.
Na druhém je ukázka ze závěrečné prezentace filmové dílny, kterou vedl Holanďan Menko a Slovenka Katka.
Poslední video je natočené během příprav a samotné prezentace žurnalistické dílny. Program nesl název Cesta ke svobodě a se studenty ho připravili zejména Čech Martin a Berlíňan Olaf.
Na závěr něco z nabídky vyžití v příštích dnech. I podle zájmu o vstupenky, které jsme nabídli v soutěži i-novin, očekávám, že úspěšnou akcí bude zítřejší koncert Jiřího Korna a jeho 4tetu. V diáři mám zatrženou i akci s názvem Tři hlasy, tři ruské básnířky. Ivy Honsnejmanová a Bufková spolu s Helenou Paszekovou nám 28. 11. v komorním prostředí restaurace KD Crystal představí tři ruské básnířky (Annu Achmatovovou, Bellu Achmadulinovou a Marinu Cvetajevovou).
Další dvě akce plakátkem:
Od 1. prosince do 14. ledna můžete v Galerii v kopci vstřebávat fotografie Marina Kubína. Vystaven bude soubor fotografií krajin, panoramat, fauny i flóry, nafocených při studentském cestování autora. Fotografie byly nasbírány v období tří let a zachycují krásu a rozmanitost několika zemí, jakými jsou Austrálie, Nový Zéland, Thaisko, Taiwan, Aljaška a kanada.
Martin Kubín (1981) pochází z Mladé Boleslavi. Své studium angličtiny zahájil na Novém Zélandu, kde zároveň i pracoval a ve voleném čase podnikal několikadenní výlety do vzdálené i blízké přírody. Tento způsob života mu přirostl k srdci a nadále hledá možnosti, jak skloubit realitu konzumního života s nevšedním sněním o dalekých cestách a přáním stát se profesionálním fotografem.
Vynikající akcí tradičně bývají vánoční dílny na tvrzi ve Volfarticích.
Na i-novinách čekejte rozhovor s hokejovým trenérem Janem Zachrlou, minirozhovory s asistenty senátora a poslance. Nechceme nechat bez povšimnutí, že Českolipan Pepa Havrda je hvězdičkou muzikálu Děti ráje.