Opakuji se, ale opravdu mě těší, jak jste jako čtenáři reagovali na naši anketu Osobnost Českolipska. Teto týden jste opět poslali více než třicet návrhů. Je skoro škoda nezjistit o řadě nominovaných více. Uvidím, jak na tom budu na podzim s časem, ale slibuji, že se pokusím většinu oslovit mailem se žádostí o rozhovor. Už od zítřka budu k jednotlivým postupujícím přidávat odkazy na rozhovory s nimi, pokud už v i-novinách vyšly.
Se zájmem sleduji v hydeparku diskusi o „ghétu na Severu“ (zde) - kde teda shodou okolností bydlím. Přímo od počítače mám výhled na dům, v němž cikánská většina bydlí. Obzvlášť rád si vždy přečtu příspěvky Petra Sršně, které mě sice svým lehce arogantním tónem popuzují, nicméně ukazují jeden reálný úhel pohledu.
Osobně se zatím na stěhování necítím. Vyhovuje mi, že to mám sto metrů na louku, dvě stě metrů ke Šporce a tři sta metrů do lesa. Jsem z rodinného domu, tak také vím, jakým přívažkem barák je. Určitě bych nemohl žít svým současným životním stylem, kdy tři měsíce z roku spím mimo svou postel. Jasně, vadí mi nepořádek - kolem zmiňovaného domu, kolem restaurací, které si Romové oblíbili. Vadí mi, že občas v okolí zmizí kryty kanálů či v našem domě monitorovaném několika kamerami hliníková madla výtahů. Vadí mi, že se sídlištěm potulují bezprizorní skupiny dětí a tu a tam nabízejí k prodeji mobily za podezřele nízké ceny. Nicméně je potřeba napsat, že pokud jsem na Severu někdy zažil nějaké to podvečerní obtěžování, nikdy to nebylo ze strany Roma. Zatím :o))
Samozřejmě jsem zvědav, jestli českolipská sídliště časem budou připomínat arabská ghetta, jaká jsem viděl třeba na okraji francouzského Nice. Optimisticky tvrdím, že za mého života ne. Politici časem přijdou na to, že některým skupinám obyvatel se nevyplatí lézt do zadnice, a tyto skupiny se vydají na cestu do míst, kde na to ještě nepřišli. Nebudu tady však silácky prohlašovat, že když na to naši politici nepřijdou včas, budu sídliště Sever hájit se zbraní v ruce. Každé bydlení má svá pro a proti a u mě zatím ještě stále převažují moje pro. Uzavření se do anonymního unighetta bílých, dočasně solidně vydělávajících jedinců u mě není na pořadu dne.
Když už jsme u těch lehce xenofóbních témat, přejdu plynule k adaptačnímu kurzu, který na gymnáziu už několik let pořádáme pro studenty prvních ročníků (letos s názvem Seznámení 2007 a za solidního grantového příspěvku v rámci protidrogové prevence). Přibývá studentů, kteří na první pohled nevypadají jako rodilí Češi, a mě samozřejmě zajímá, jak si v kolektivu vedou. Po tomto víkendu musím jako zatím vždy napsat, že se toho moc vypozorovat nedá. Ony totiž děti v základu rasisti nejsou. Dobírají si někoho kvůli větším uším, nešikovnosti při pinkpongu a neschopnosti vzpomenout si na jméno třídního učitele. Přes otevřenost při různých kohezních a zážitkových hrách prakticky nedochází k projevům, které by souvisely s jinou barvou pleti. Zaznamenaná hláška: "Ty jsi krásně opálená!" pravděpodobně vůbec nebyla myšlena hanlivě, ale spíše závistivě. A pochvala: „Ty jsi nejlepší Vietnamec, kterého znám“, taky nevypadá na projev rasismu. Děti si poměrně rychle zvykly na to sedět v jedné lavici s Asiatem či míšenkou. Průšvihem je, že naše generace má pod kůži zažranou zkušenost jen s jediným etnikem - a to zrovna s tím, které je negativně vnímáno prakticky všude na světě.
Pár fotek ze Seznámení 2007 si můžete prohlédnout zde.
Možná jste o prázdninách zaznamenali reportáže v televizi i bulvárních novinách, které v okurkové sezoně oslavovaly expanzi teplomilného hmyzu na jižní Moravu (třeba zde). Konzervativní biologové vzteky rozmlátili televizi, zrušili koncesionářské poplatky a vypálili několik trafik, protože členovci, kteří se v reportážích objevili, vůbec nepatří do třídy hmyz. No to je vedlejší. Chtěl jsem vám jen ukázat fotografii jednoho z pavouků, o nichž v příspěvcích šla řeč. Zajímavé na ní je, že byla naexponována v České Lípě na Špičáku. Poslal nám ji Míla Sviták a je na ní křižák pruhovaný.
Na závěr si můžete ohodnotit svůj rasismus v anketě pod reklamami.