Máme za sebou další z nabitých víkendů. Přemýšlím občas, proč se vlastně v diskusích stále píše, že v Lípě chcípnul pes, když já mám většinou potřebu být na dvou místech najednou. A to nejen kvůli tomu, že chci mít plné i-noviny. Prostě jsem zvědavý, neposedný, toužím po poznání i zábavě. V pátek jsme to s manželkou vyřešili tak, že já šel na Elán, ona jela s dětmi na Noc s netopýry.
Eláni
O Elánech jsem toho již napsal dost, možná bych to měl přece jen shrnout. Rozhodně mě nemrzí, že jsem na koncertu byl. V klidu jsem si připomněl své náctileté období, kdy jsme dokola přehrávali desku s názvem Nie sme zlí a marně sháněli Hodinu slovenčiny. Takový ty lásky, nelásky. Vzpomněl jsem si, jak jsem si každý den do deníku dělal pořadí pěti holek, které mě ten den zaujaly. Naďa, jedna z velkých fanynek Elánu, se na dlouhý čas vyšvihla na první místo jen kvůli tomu, že se jednou nevědomky opřela o mé kolo.
O to více mě mrzelo, že spousta mých přátel řekla, že na Elán prostě nepůjdou. Na mé námitky, že je to fakt jen vzpomínka a že jsme je přece poslouchali všichni, často odpovídali, že nám tenkrát nic nezbývalo, že nic jiného nebylo.
Také jsem přemýšlel, co koncert Lípě dal. Určitě zkušenost. Na organizaci bylo trochu znát, že pořadatelé se do něčeho podobného pustili poprvé. Nechápal jsem, proč mám jako novinář přijít o předkapelu, která se navíc nesměla fotit. Pobavilo mě, kde seděli V.I.P. Škodolibě, samozřejmě. Strčili je až na konec tribuny. Daleko od bavících se lidí. (Část z nich, včetně starostky, se ale šla stejně bavit na stadion.)
Jenže já nevím, na čem si tuto akci zopakovat. Podobně jako Eláni dokáží stadiony zaplnit možná už jen Lucie či Kabát – jenže ne v Lípě. Když to nedokázal Elán, těžko to může zvládnout někdo jiný. Zřejmě bude chvíli trvat, než přestaneme donekonečna hořekovat nad tím, jak se v Lípě nic neděje, zvedneme zadek a vyrazíme si normálně užívat. Asi to chce držet se trendu, kdy aspoň jednou do měsíce se v Crystalu objeví něco z domácí špičky. Já osobně doufám, že to je opravdu o tom naučit lidi se tady bavit.
Jinak hudebně Eláni opravdu žádný zázrak nebyli. Dobrý zvuk, dobře zahraný, ale ten Rážův chraplák, se kterým nešlo jít nikam výš … to byl fakt děs. Zklamal mě i Baláž, ten snad ani zpívat neuměl. Chyběla mi komunikace s diváky. Žádný vtípky, žádná pořádná pařba. Prostě jen stáli či seděli a hráli. Pak asi vypsali fakturu a zase jeli dál (samozřejmě ji měli vypsanou už dopředu). Prostě hráli pro prachy, o lidi šlo až v druhé řadě.
Teď je otázkou, jak to vše skončí finančně pro město. Samozřejmě by bylo mediálně zajímavější, kdyby na tom prodělalo a my do nich mohli šít ze shora, ze zdola, jenže to by se také mohlo stát, že za pár let už budou radní podporovat jen odpolední čaje pro důchodce. Doposud se pořádně neví, kolik těch diváků vlastně přišlo. Zastupitelům se tvrdilo, že jich musí být 3 700, aby se začalo vydělávat. Podle mě bylo na stadionu právě něco mezi třemi a čtyřmi tisíci lidí. Jenže do toho jsou volňásky. Troufal bych si tvrdit, že se jich rozdalo k tisíci. Pořadatelé nám v pátek celkové číslo odmítli zatím sdělit, takže teď je na jednotlivých redaktorech, aby si ho vymysleli. V ČTK na to prý mají tabulky, tak uvidíme.
Pro pobavení: Uhodnete, co si během psaní a vaření nedělního oběda pouštím z MP3 přehrávače?
Něco málo k dalším akcím
K Noci s netopýry, která byla především pro děti pěknou biologickou lahůdkou, se vrátím ve středu fotožurnálem. Sice se ve tmě moc fotografovat nedalo, ale pro atmosféru to snad stačit bude. Jediným zklamáním bylo, že ti, co přišli později, už nebyli vpuštěni do ledové jeskyně Naděje. Ostatní bylo splněno: promítaly se diapozitivy, chytali se netopýři do sítí, vážili se a kroužkovali.
V sobotu jsem byl v Mimoni. Chvíli jsem váhal, protože kolem Ploučnice se válela mlha, ale nakonec jsem nelitoval. Obzvlášť návštěva Božího hrobu byla i pro mě bezvěrce zážitkem. Přispěl k tomu zejména průvodce. O tuto akci se s vámi podělím v pátečním tipu na výlet.
Přístup k i-novinám
Jak jsem slíbil, zeptal jsem se mluvčí městského úřadu, co je pravdy na tom, že jeho zaměstnanci nemají k i-novinám přístup. Nabízím vám celou komunikaci, abyste si udělali obrázek sami.
Já: V srpnu jsem si všiml, že úplně ustal zájem z MU o i-noviny, přičítal jsem to dovoleným, ale teď se ozývají čtenáři z řad úředníků, že mají technickými prostředky na naši stránku zamezený přístup. Můžete se k tomu nějak vyjádřit?
Mluvčí: Úředníci městského úřadu využívají ve své pracovní době pouze ty webové stránky, které jsou nezbytné pro jejich práci. Samozřejmě jejich aktivity mimo pracovní dobu, tzn. také navštěvování jakýchkoli webových stránek, nemůžeme hodnotit.
Já: Mohla byste mi odpovědět jednodušeji na druhý dotaz. Mají zaměstnanci zablokované i-noviny.cz? Pokud ano, zajímalo by mě, jaké další stránky mají zablokované.
Mluvčí: Úředníci mají přístup na ty webové stránky, které potřebují ke své práci, tzn. webové stránky týkající se státní správy, samosprávy, ministerstev, zákonů, telefonní seznam, katastr nemovitostí, živnostenský a obchodní rejstřík atd.
Já: Takže nemají přístup ani k jiným informačním serverům? Psali mi, že se jedná jen o i-noviny. Lžou teda anebo se něco od minulého týdne změnilo? Přesto máme stále z města přístupy. Znamená to, že někdo přece jen přístup má – myslím třeba vedení města?
Na tento dotaz (poslaný 30. srpna) mi již Kateřina Amrichová neodpověděla.
Ještě několik fotografií
Jeden ze čtenářů, který nás již tradičně zásobuje fotografiemi různých požárů či havárií, měl opět „štěstí“. Během jediného dne stihl nafotit letadlo, které muselo nouzově přistát na poli u Mimoně, a havárii taxikáře, který jel asi trochu rychleji, než se sluší.
