Přestože anketa Osobnost Českolipska byl takový noční nápad vzniklý v chatičce v oseckém kempu, evidentně se ujal. První předkolo se během týdne dostalo mezi nejčtenější články roku, v diskutovanosti a hlasovanosti mu konkuruje jen Miss Českolipsko. Hlavně děkuji čtenářům, že mě v tom nenechali a za ten týden poslali už přes čtyřicet nominací. Je tedy z čeho vybírat. Pokusím se být co nejspravedlivější a prostřídat osobnosti z různých oborů a z různých míst. Pište, prosím, dál.
Co se týká mé osoby, přes nějaké ty návrhy nehrozí, že bych se nominoval. Myslím, že to někteří čtenáři v diskusi vysvětlili za mě.
Moc jsem se pobavil u diskusního přípěvku čtenáře s nickem Hystoryk.
V antických Athénách se každoročně konalo ústavou uzákoněné hlasování o tom, zdali některý z občanů je nepřítelem státu-obce. V kladném případě pak lidové shromáždění hlasovalo tím způsobem, že každý z účastníků napsal na hliněný střep – levný dobový psací materiál – jméno člověka, který dle jeho mínění představuje největší nebezpečí pro obec. Shromáždilo-li se více než 6 000 hlasujících, pak ten, jehož jméno bylo na střepech zmíněno nejčastěji, byl automaticky vypovězen na 10 let z Athén.
Můžeme si to vyzkoušet nanečisto v dnešní anketě pod deníkem. Nabízím vám deset Českolipanů, na které v diskusích nadáváte nejvíce. Vyberte toho, kdo je podle vás největším nepřítelem České Lípy.
V prvním předkole hledání Osobnosti Českolipska překvapivě zabodovala Jana Odehnalová. Řada z vás ji možná nezná, a tak vám nabízím úryvky z jejího sloupku v Literárních novinách na téma Co právě překládám? Doufám, že i zítřejší druhé kolo nám odtajní další zajímavou osobnost.
Již od jara překládám životopis Sv. Petr Kanisius od Jamese Brodricka. Je to velice objemné dílo. Dopodrobna popisuje životní pouť významného jezuitského provinciála 16. století, který mimo jiné přivedl první jezuity do Prahy, kde založili Klementinum jako jezuitskou kolej. Jak jsem se k tomuto překladu dostala? Inu, ozvala se mi po 15 letech moje bývalá studentka z gymnázia, která pracuje v Refugiu, zda bych si troufla vstoupit do tohoto projektu. Musela jsem si prostudovat objemné svazky jezuitské literatury a za mnohé vděčím internetu. Přestože kniha popisuje život a problémy jezuitů v 16. století, v mnohém je silně aktuální i dnes.
Jsem velice ráda, že mám zase ve stroji intelektuální dílo, a díky této rubrice jsem si vzpomněla na mé začátky překladatelské kariéry před 22 lety, kdy mě prof. Miloslav Petrusek přemluvil, abych pro samizdat přeložila díla K. R. Poppera Bída historicismu; Otevřená společnost a její nepřátelé II a Věčné hledání. Byla to tehdy velice úmorná a dost náročná práce a psalo se ještě na psacím stroji. Překládám však i jiné, oddychovější žánry, například životopisy, detektivky (Thomas Harris, Mlčení jehňátek, Hannibal;), knihy o zvířatech a posledních pár let vedu vynikající spolupráci s nakladatelstvím Triton, pro které překládám knihy žánru fantasy. Celkem jsem přeložila již 32 knižních titulů. Radost mi také přináší, že od roku 1991 se neustále prodávají mé učebnice angličtiny pro středoškoláky vydané v nakladatelství Práh „Reading Material for the Graduation Exam“ a „Reading about English-Speaking Countries“.
Tzv. přípravný týden jsem si kromě píchání nástěnek a opravných zkoušek zpestřil třídenním outdoorovým kurzem, který pro metodiky prevence Centrum vzdělanosti Libereckého kraje uspořádalo v Jetřichovicích. Jel jsem pozitivně naladěn, nenechal jsem se rozhodit zimou v chatce, šidícím číšníkem a akci si řádně užil. Seznámil jsem se s mnoha aktivitami, které snad zařadím i do programu adaptačního kurzu, který děláme příští víkend pro naše první ročníky. Nejvíce mě ale nadchlo to, čemu se říká teambuilding. Nikdy jsem úplně nechápal, proč firmy cpou do agentur peníze za stmelování kolektivu slaňováním ze skal či skákáním na laně z mostu. Teď už je mi jasno. Sešlo se nás něco přes čtyřicet, rozdělili nás do čtyř družstev. Nás, tím myslím asi pět učitelů a čtyřicet učitelek, vystresovaných z toho, že v pondělí vše začne nanovo, různého věku, z různých škol. Po pár hodinách akce jsme se vzájemně povzbuzovali, tleskali si, ze skály z našeho družstva nakonec slanili všichni (kromě těhotné kolegyně), z provazové lávky skočila i žena, která o sobě prohlašovala, že se bojí výšek. Já se vyšplhal po pneumatikách do deseti metrů, přestože mi to přišlo nemožné. Děs jsem měl i z kimovky (pamatování si předmětů), ale pro získání run pro družstvo jsem překonal sám sebe. Všichni jsme překonávali sami sebe! Najatá agentura měla promakanou strategii, skvěle s námi manipulovala. Dlouho jsem neměl tak hezký nástup do školy. Prázdninové aktivity plynule přešly k těm pracovním.
Nezapomeňte, prosím, na anketu pod reklamami..