Tak už nám ta volební agitka běží naplno. Ze senátních kandidátů má očekávaně navrch Petr Skokan. Nejenže dokáže naplno využít svého postavení hejtmana a objevuje se takřka na všech akcích v regionu, ale evidentně má k dispozici i nejvíce financí. Díky tomu je jeho fotografie například v posledním vydání Libereckého kraje (oficiální krajská tiskovina), stejně jako v Severočeském Metropolu (údajně nejmodernější novinový projekt v ČR, který mi v pátek ucpal poštovní schránku). Vykoukl na mě ze Zákupského zpravodaje i Novoborského měsíčníku. A kdo pozorně sleduje i-noviny, určitě zaznamenal, že díky google reklamám nechal vydělat i nás. Můžeme si o Petru Skokanovi myslet cokoliv, ale před jeho agenturami a jinými pomahači bychom měli smeknout.
Ostatní kandidáti dost zaostávají. O něco se pokouší Jaromír Dvořák, který obsadil zbylé trochu solidní výlepové plochy. K pobavení je útok, který proti němu zahájily "nezávislé" Liberecké listy. Obvinily ho, že se na jedné reklamní fotografii objevil s rentgenem svých plic, aby prý lépe vyniklo, že on je má zdravé, na rozdíl od Petra Doležala (kandidáta do krajského zastupitelstva za ODS, který si léčí vážnou plicní chorobu). Autor zmíněného článku si zřejmě nezjistil, že Dvořákova manželka je lékařkou a obsluhuje rentgen. Fotografie vznikla jako součást série dokumentující jeho rodinný život.
Po městě jsem zaznamenal ještě málo říkající plakátky Miroslava Hudce a pak naprosto ubohé billboardy sociální demokracie. Kecy o tom, že zastaví zdražování, mě takřka urážejí. Už vidím, jak členové krajského zastupitelstva zajistí, že budeme mít levnější máslo či pivo. Kampaň jim zřejmě připravuje ta samá agentura, která nám představila upřímného Stanislava Grosse.
František Novosad vede kampaň spíše zákulisní. Upozornil na to, že starostové Nového Boru nevypisovali kolonky v knize jízd. Možná stojí i za obviněním, že Jindřich Mareš prý zneužívá městský mobilní telefon. No těším se, jaké prádlo se v příštích dnech ještě vypere.
Asi před půlrokem jsem nabídl všem kandidátům do Senátu, že mohou jednou za čtrnáct dnů oslovit naše čtenáře názorem na nějaké aktuální téma. Sami si můžete zalistovat historií, kolikrát nabídky využili. Ale nebuďme naivní, většina voličů se stejně nerozhoduje podle nějakého názoru. Kdybych si musel vsadit, dal bych stovku na to, že lidé budou volit stranicky, takže do druhého kola postoupí kandidáti sociální demokracie a ODS. Pokud vůbec bude druhé kolo. Na výsledek krajských voleb bych si vsadit netroufl ani s pistolí u hlavy. Jak je Zíka oblíbený v Liberci? Uvěří lidé Starostům? Kde mají kampaň komunisté? Má SOSka stále stejnou pozici jako minule? Je Korytář opravdu tím pravým lídrem pro Zelené?
Jo, ještě zajímavá fotografie z Jablonce. Starostové pro Liberecký kraj se neustále ohrazují proti obvinění, že jsou béčkem ODS. A takto to dopadlo:
K volební kampani se můžete vyjádřit i v anketě pod reklamami.
Už mi začal kulturní podzim. Zkouším s Martinem Prokešem dělat takové jednoduché rozhovůrky, které by mohly přilákat na Lípu Musicu hudební diletanty, jako jsem já (první dva díly máte zde a zde). Chtěl bych také co nejvíce koncertů navštívit a aspoň v deníku se o nich zmínit. Samozřejmě nečekejte odbornou kritiku. Napíšu, jak jsem koncert prožil, cítil, vnímal. Muzikanti by museli něco obzvlášť zvrzat, abych si toho já všiml.
Nedávno jsem v soutěži KD Crystal vyhrál permanentky do divadla, a tak jsem se rozhodl, že se je pokusím co nejvíce využívat.
Měl jsem nyní rychle po sobě dva divadelní zážitky. Do Prahy jsem si zajel na Višňový sad, na Raněvskou v podání Dagmar Havlové - Veškrnové. V Lípě jsem zaběhl do Jiráskova divadla na Chudáka manžela s Oldřichem Navrátilem v hlavní roli. Asi nemusím říkat, na které představení jsem se těšil více. Výsledkem je, že kdybych musel znova, vyrazil bych raději do Jiráskáče. A to nejen kvůli ňadrům Martiny Hudečkové a kouskům, které s nimi předváděla. Představení Chudák manžel si na nic nehrálo. Molierova komedie zkrátka byla podána jako fraška se vším všudy. Herci se bavili a diváci s nimi.
V Praze žánr neudrželi. Vladimír Morávek seškrtal Čechovův text tak, že neznalý původního díla vůbec netušil, co hrají. "Ruskost", na kterou se těšila má žena, neexistovala. Pavlíčkova hudba více rušila než dotvářela atmosféru. Zaujaly jen některé herecké výkony (Stropnický, Preiss, Racek, Elsnerová), daleko za očekáváním však byla hlavní hvězda. Jako by nevěděla, do jaké polohy se položit. Navíc určitě nebyla ve své kůži.
Průšvihem je stav, v jakém Jiráskovo divadlo je. Sedačky jsou horší než ve starých škodováckých autobusech, poškrábané, navíc přidělané v takovém úhlu, že z nich sjíždějí zadky. Potěšitelné je, že i do takového prostředí Českolipané chodí. Bylo z větší části plno. A s kým jsem mluvil, ten byl spokojený.
Chtěl jsem původně ještě stihnout čtvrteční koncert Karla Gotta, ale nepodařilo se. Přivezl jsem si z adaptačního kurzu našich prvních ročníků nějakou běhavku, a tak jsem se snažil držet co nejdále od veřejnosti. Samozřejmě bylo koho se zeptat. Má kamarádka se z Mistra vrátila nadšená. Pravý šoumen, vtipkoval o svém umělém kloubu, zpíval staré šlágry i Matušku. Zkrátka co si lidé řekli. Šokem pro ni byla spíše organizace. Čekání a tlačenice u vchodu, neočíslované židle, lidé s lístky na stojáka obsazující místa k sezení. Třeba bude vše při Evě a Vaškovi lepší :o)).
Ještě plakátek, co se mi nikam nevešel.
