Minulou neděli jsem si vyrazil na kolo, špatně zapnul kapsu u brašny a neštěstí moderního člověka bylo na světě - přišel jsem o pro mě nezanedbatelnou sumu peněz, občanku, řidičák, platební kartu. Zjistil jsem to při zastávce ve sloupské cukrárně, takže mě čekala cesta zpět stejnou cestu a blokace karty. Synům jsem slíbil, že si ještě poslední týden mé dovolené vyrazíme na panskou jízdu, takže nezbývalo, než v pondělí vydat na úřady a oběhat si aspoň náhradní doklady. Jediné pozitivum, které jsem na celé situaci viděl, byla možnost vyzkoušet si fungování úřadů v praxi. A musím napsat, že pesimismus nebyl na místě. Od doby, kdy jsem naposledy něco podobného absolvoval, se mnohé změnilo. Místo postarší dámy, před níž jsem se cítil jako obtížný hmyz, mě na oddělení občanských průkazů čekala mladá žena, ke které jsem naklusal dříve, než jsem se pořádně zorientoval v systému rezervací. Pomohla mi vyplnit dotazník, vyřídila vyfotografování. Přestože jsem měl fůru dotazů, zůstala usměvavá a výkonná. Hotov jsem byl ani ne za dvacet minut.
U řidičáků jsem čekal větší šrumec. Na řadu jsem se však dostal asi deset minut poté, co jsem dovyplnil žádost. Dvě úřednice (jedna těsně za středním věkem, jedna mlaďounká), byly tak ochotné, že jsem si připadal jako v jiném městě či státě. Samozřejmě nevím, jak dopadne vyzvedávání dokladů, protože za tři neděle už se mi nepodaří běhat po úřadech v dopoledních hodinách. Možná budou úřednice odpoledne unavené, možná budou před okýnky daleko delší fronty, ale tentokrát dávám Městskému úřadu jedničku.
Celá storka má ale ještě jeden konec. Když jsem se vrátil z čundru, čekala mě doma obálka a v ní všechny, pro mě už zcela nepotřebné doklady. Peníze samozřejmě žádné. Přemýšlím, jak vlastně vnímat člověka, který mi obálku poslal. Podle razítka musel jít na poštu hned v pondělí, koupil známku, doklady nevyhodil. Na druhou stranu si zcela bezostyšně nechal mé peníze a vlastně se dopustil krádeže. Obdivuji snahu mi pomoct (přestože v mém případě marně), ale on si zároveň přilepšil na mém neštěstí. A já vlastně nevím, jak bych se v obdobné situaci zachoval já. Zatím jsem našel peněženky a klíče jen svých studentů a těm nebyl problém je vrátit. Každopádně jsem spoluobčanovo řešení označil za české. Jsme takové dobré svině. Tématu se věnuje i dnešní anketa.
Jsou na tom však lidé i hůře. V poště se mi objevila storka pravidelného čtenáře, který se nebál zveřejnit své jméno. Historka je to sice již omletá, ale podle mě stále diskusehodná. Vladimír Krejčík ml. nám napsal:
Před hodinou jsem dostal obsílku od exekutora, v níž je uvedeno, že jsem v roce 2002 nezaplatil blokovou pokutu 200 Kč. Dnes po mě žádá do tří dnů úhradu 8835 Kč, v opačném případě mě prý navštíví v doprovodu policie doma a sepíše majetek vhodný ke dražbě. Zdá se vám správné, že zástupci České Lípy, kteří by měli pracovat pro nás pro občany, volí tuto formu jednání? Proč, když jsem zapomněl zaplatit dvousetkorunovou složenku, ať už z důvodů jakýchkoliv (v roce 2002 mi např. dvakrát vykradli auto), mě město nemohlo kontaktovat, abych svůj dluh uhradil, což by zřejmě nebyl takový problém?
Místo toho se tady pracuje metodou, že se mi nic nemusí oznamovat a po pěti letech se mi pošle obsílka, podle které mám za jeden dopis zaplatit několik tisíc korun. Kde je alespoň trocha slušnosti? Doma mám ženu na mateřské dovolené a tříměsíční dítě, nikdy jsem nic neukradl a nikoho neošidil, přesto musím sloužit jako prima finanční zdroj pro Judr. Marii Vítkovou a Judr. Igora Ivanka. A ode dneška se budu bát pošťačky, protože si nemohu vzpomenout, jestli jsem někdy v životě ještě něco nezaplatil. A koho zajímá, že jsem se nikdy ničemu nevyhýbal? Prostě jsem jenom občan České Lípy a ta se rozhodla sebrat mi úspory za osm měsíců a patřičně je přerozdělit. Samozřejmě podle platných tarifů ČR.
Pro zajímavost:
jistina 200,-Kč
odměna soudního exek. včetně DPH 3570,-Kč
náhrada hotových výdajů exek. včetně DPH 4165,-Kč
náklady oprávněného za právní zastoupení ve výši 900,-Kč.
Za tyto peníze jsem dostal jeden dopis od exekutora. Je pro mě naprosto zarážející, s jakou arogancí město Česká Lípa zasahuje proti svým občanům. Nespravil by to všechno jeden dopis od advokátky, která zastupuje město, kde by mi bylo sděleno, abych uhradil dluh i s náklady advokátky?! Jenže to by pár lidí přišlo o těch pár zbývajících tisíc a nakonec možná jen o to tady jde. Ale jak se mohu bránit? Kde je formulace o dobrých mravech? Ne, nikomu nestojí štěstí mé rodiny ani za jediný dopis!
Stydím se za jednání města!!!! A je mi velmi líto lidí, pro které může toto jednání být mnohem větším problémem? Protože 8635,-Kč za aroganci je pro někoho opravdu trošku tvrdý políček.
Už jsem svůj názor napsal, když jsem se věnoval problému exekucí minule - člověk by měl umět přijmout trest, ale adekvátní. Když se někdo vykašle na pokutu dvě stě korun, měl by být potrestán za zapomnětlivost či vyčůránkovství, ale opět nějak úměrně. Taky ve škole nenechám nikoho dělat reparát kvůli tomu, že už podruhé zapomněl úkol. Tvrdost i měkkost trestů jen zasévá nedůvěru ve správné fungování právního systému.
Poslední čundr těchto prázdnin jsem zasvětil Podkrušnohoří. Na závěr deníku jen pár tipů, kdybyste někam tam směřovali.
Kam jet?
1. Naučná stezka nad Osekem a osecký klášter - stezka je sice trochu zdevastovaná, ale seznámí nás s Krušnými horami lépe než cokoliv jiného. Osecký klášter je po letech, kdy sloužil jako internační středisko, opět na vzestupu. Románský styl, gotika, renesance a hlavně baroko - vše pod jednou střechou.
2. Podkrušnohorský zoopark v Chomutově je mou nejoblíbenější českou zoologickou a nezklamal mě ani při další návštěvě - zde je starý tip.
3. Teplická botanická zahrada - ta byla z cílů nejblíže, tak jsem o ní napsal na pátek tip na výlet.
4. Zámek Duchcov - Giacomo Casanova v každém koutu.
Kam nejezdit?
Nechranická přehrada - tolik sinic a jiných zelených maglajzů jsem ještě na jednom místě neviděl. Proti Nechranicím je voda v Dubici křišťálovou studánkou, kde nejhlubší je les.
