Hospodský život v našem městě vře. Spousta věcí, které jsem do tipů napsal, už neplatí. O Sherlockś Café Baru už jsem se dlouze zmínil v jednom z minulých deníků, ale k významným změnám došlo i jinde. Nemá smysl psát třeba o Hokejce či Sport baru na Severu, tam se mění majitelé, respektive personál častěji než ponožky, a tak cokoliv uvedu, může být druhý den historií.
Snad nejvýraznější změnu jsem zaznamenal v restauraci Bílá růže. Už zase tam vaří, navíc levně a chutně. Když se mě číšník zeptal (s úsměvem), jestli mi chutnalo, měl jsem potřebu ho obejmout. To se mi naposledy stalo v Maďarsku.
Ke změně provozovatele došlo také v pivním baru Michal. Jako vcelku konzervativní týpek jsem to přijal s nevolí, obzvlášť když jsem při první návštěvě zjistil, že pivo neskutečně smrdí i chutná. Byl jsem tam od té doby ještě třikrát a už to bylo lepší (nebo jsem si zvykl). Navíc tam dělají velmi dobrou pizzu, může se tam sázet a po place pobíhá velmi inspirativní servírka.
Úplně naposledy jsem zaznamenal změnu v restauraci, která je mému bydlišti nejblíže. V Horníku začali točit desítku. Stojí patnáct korun a trochu zrychluje krok. Uvidíme, jaké zákazníky provozovatelé na tuto cenu nalákají (dvanáctka Březňák se prodává rovněž za patnáct Kč).
Tak to jsou moje poznatky nasbírané za poslední týdny, spíše měsíce. Pokud máte rovněž nějaké, nestyďte se pochlubit. Tak jako například jeden ze čtenářů, který mi poslal následující dopis:
Dobrý den!
Pravidelně a se zaujetím čtu I-NOVINY a rozhodl jsem se vám dát tip na dvě restaurace. Jedna se jmenuje U TRPASLÍKŮ a je blízko Sloupu u Nového Boru. Jednou večer jsme tam dostali vynikající večeři, už dlouho jsme si tak nepochutnali. Asi za měsíc jsem tam chtěl vzít rodiče na oběd (ve všední den) a měli zavřeno. Tak jestli to chcete prozkoumat...
Druhá restaurace-motorest se jmenuje U KONĚ a je na Práchni u Kamenického Šenova. Byli jsme na lyžařském výletě a po ujití asi 15 km jsme se rozhodli občerstvit se v motorestu "U koně" na Práchni. Bylo 13.10 hodin. Posadili jsme se k volnému stolu a pár minut po nás přišla mladá rodina, která si k nám přisedla.Většina hostů byli Němci. Objednali jsme si čaj, pivo, ďábelský toust a vaječnou omeletu. (Byla to ta levnější jídla z jejich nabídky.) Ta rodina u našeho stolu si dala nějaké minutky. Pití jsme dostali bez problémů, ale pak přišla servírka, že budeme muset počkat, že je před námi hodně lidí. Zeptal jsem se, jestli by bylo rychlejší, kdybychom si dali jen polévku, a servírka řekla, že asi ne. Oknem do kuchyně jsem viděl, že tam jsou dva kuchaři (jeden z nich měl ruku v sádře), jedna starší paní a ještě tam přišla mladá žena s děckem.
Za chvíli přišla servírka zas a řekla, že kuchař bude vařit až později. Prý až od 15 hodin. Řekli jsme, že tedy počkáme. Mezitím přinesla oběd té rodině, která přišla pár minut po nás. Za chvíli přišla zas a řekla, že dnes už kuchař vařit nebude vůbec. Odnesla mi hrnek od čaje a ani se neobtěžovala zeptat se, jestli si budu ještě něco přát. Pak přišel Němec s dvěma dětmi, objednali si a za chvíli už jim servírka nesla polévku a pečivo.
S takovýmhle přístupem k hostům jsem se ještě nikdy v životě nesetkal.
A máme tu zase nějaké volby! Tentokrát do krajských zastupitelstev. Svou polívčičku si začínají přihřívat zejména ti, co už menu z krajského korýtka ochutnali. I na stránkách i-novin jsme upozornili, že místohejtmanka Bartoňová má své osobní stránky (zde), na nichž nás všemožně přesvědčuje, že žena ve vedoucí funkci motivuje k vyšším výkonům.
Proto ve výkazu své práce uvádí, že za čtyři roky, co je ve své funkci, bylo zprovozněno 24 Center celoživotního vzdělávání po celém kraji. Zní to hezky, ale asi přesnější by bylo uvést, že se jedná o školy, které fungují už dávno a nyní jen dostaly jakýsi certifikát a příspěvky na kurzy, které hodlají provozovat. Konkrétnější informace o tom, jak provoz těchto center vypadá, se mi nepodařilo objevit. Tím nechci jakkoliv zpochybňovat určitě dobrou ideu celoživotního vzdělávání, jen to vyjadřování by mohlo být přesnější…
Také prý bylo do Bruselu předáno 18 projektů pro rozvoj škol. Přemýšlím, jestli to nejsou ty projekty, s nimiž měli převážně přes prázdniny plné ruce práce na školách.
Podobný kousek zavánějící chlubením se cizím peřím se zadařil i radnímu Zámečníkovi. Svůj dopis (zde), který je věnován bohulibé snaze kraje zavést bezplatný internet do všech knihoven v kraji, zakončil slovy: "To už budou na Libereckém kraji noví zastupitelé a radní. Pokud budu zvolen, rád bych tento projekt uskutečnil."
Snažím se před volbami připravit několik rozhovorů se zajímavými politiky. Nejrychleji na můj dotaz reagoval Petr Pávek. Ano - bylo to o rychlosti a vstřícnosti. Nebyl jsem tedy uplacen a nepodílím se na jeho kampani, jak už mi bylo naznačeno. Za článek (možná) dostanu standardní odměnu. Mezi námi: oslovil jsem i další pro mě zajímavé politiky - paní Lukáškovou, jež kandiduje za Zelené, a kandidáta komunistů pana Svatka. Na dobré cestě je rovněž rozhovor se slečnou Kosťunovou, nejmladší zastupitelkou České Lípy. Snad se máte na co těšit.
Na závěr ještě pár fotek.
První tři jsou opět od jednoho ze čtenářů, kterého minulý týden zaujalo setkání majitelů historických motocyklů vyráběných v Krásné Lípě.
Já jsem byl v pátek na ohňostroji v Zákupech a v sobotu po letech na Ještědu, symbolu našeho kraje.
