V hydeparku i-novin mě zaujala především dvě témata - Stavba na Špičáku a Sídliště Sever se mění v gheto (zde). Obě diskuse nakonec sklouzly k otázce, jestli je Lípa vhodné místo k životu. Zkusím se v tom taky trochu popatlat. V minulých denících jsem hodnotil pomocí plusů a minusů své pobyty v Černé hoře či v Jeseníkách, použiji podobnou metodu i v případě České Lípy.
Plusy
1. Práce. Oba dva s manželkou učíme se stejnou aprobací. Museli jsme do města s více školami. I kdybych učit přestal, zřejmě bych v Lípě práci dostal.
2. Okolí. Něco jsem se nacestoval, ale stále jsem nenašel v Čechách krajinu, která by mě nadchla více. Z balkonu vidím Ralsko, Vlhošť, Ronov, Klíč. Kdyby vedle nepostavili dům, viděl bych i Bezděz. Není problém si odpoledne sednout na kolo a dojet si na Kokořínsko, do Labských pískovců, Lužických hor...
3. Velikost města. Žil jsem před Lípou ve dvou městech. Stará Boleslav mi přišla příliš malá. Jedinou kulturou bylo kino, které ukončilo svou činnost hned po revoluci. Jedinou možností je cestovat do Prahy. Ústí už na mě bylo zase moc velké, anonymní. Lípa mi připadá jako vyvážený střed. Sice se tu všichni až nebezpečně dobře znají, ale nikdy jsem netrpěl pocitem, že se zde nic neděje.
4. Přes všechnu kritiku města, ať již z mých úst či úst někoho jiného, si myslím, že naše radnice je poměrně aktivní. Stále se něco děje, něco přestavuje. Zase můžu srovnávat třeba s rodným městem. O parcích, nových silnicích, chodnících si tam mohou nechat jen zdát. Od mého vysídlení došlo vlastně jen k malým kosmetickým úpravám, Lípa za tu dobu udělala velký kus cesty dopředu.
5. Lidé. Jak psaním, tak učením se sice člověk častěji dostává i do konfliktů s okolím, přesto jsem rád, že jsem v Lípě poznal nepřeberné množství lidí, které obdivuji pro jejich snahu něco měnit, altruismus, um, moudrost.
Minusy
1. Malá angažovanost. Když budu ještě chvíli srovnávat s Boleslaví, tak mě fascinovalo, že tam před prázdninami na zasedání zastupitelů přišlo přes tři sta občanů. Nevím, co by se muselo v Lípě projednávat, aby se dostavilo lidí aspoň padesát. Je to stále dokola, ale je naší vinou, že na radnici jsou takoví lidé, jací tam jsou.
2. Nepořádek. Vlastně to souvisí i s tím předchozím bodem. Jsou mezi námi občané, kteří nehodlají respektovat žádná pravidla soužití. Přes noc přinesou ke kontejneru lednici a půl obýváku. Koše na ulici jsou jim pro smích, cokoliv odhodí kdekoliv. Je opravdu zážitek nějakou takovou rodinku pozorovat při jedení zmrzliny. Na Severu k tomu mám každodenní příležitost.
3. Politická reprezentace a lidé kolem ní. A opět souvislost s prvním bodem. Ani nemá smysl to více rozmazávat, určitě k tomu bude během podzimu dost příležitostí. Arogance, opojení mocí, klientelismus nejsou typické projevy jen volených zástupců lidu, ale i řady vysokých úředníků.
4. Cyklistika. Přestože má okolí Lípy ideální podmínky k cyklistice, řešení průjezdnosti městem je stále v nedohlednu. Projet z jednoho konce města na druhý znamená popojíždění po chodnících, kličkování mezi auty a jednání s horlivými městskými strážníky.
5. Rozhledna. Při všem tom cestování jsem vylezl na desítky rozhleden, ale nevím o žádné, která má podobný osud jako ta na Špičáku. Rozhledny dneska táhnou a ta naše by jistě táhla taky. Mrzí mě, že současný majitel nemá dostatek vůle najít kompromisní řešení, které by nepoškodilo jeho vlastnická práva a zároveň vrátilo rozhlednu do seznamu turistických cílů.
K tématu žití v Lípě jsem udělal hlavní anketu na titulní stránce.
Aspoň stručně k uplynulému týdnu. V neděli jsem navštívil Český Dub a v něm komendu. Byl jsem tak nadšen, že jsem napsal už i tip na výlet - zde. Určitě doporučuji.
Potěšilo mě, že náš poslanec Raninec se konečně začal zviditelňovat. Překvapilo mě, že právě s poslancem Tlustým, o kterém před svým zvolením nemluvil právě v superlativech. Bohužel nedokáži docenit, jestli teď stojí se svou aktivitou na správné straně. Jsem příznivec reformy, ale nevím, jestli jejím cílem bylo ušetřit mi na daních sedmdesát korun měsíčně (jak jsem si spočítal z tabulky v Mladé frontě Dnes).
Včera jsem zajel do Mimoně na dostihy. Přišlo hodně přes tisíc lidí a já se bavil více než na fotbale. Přestože koním vůbec nerozumím, sázel jsem ve všech závodech a každý finiš byl tak pro mě takřka infarktový. Protože jsem se držel při zdi, nakonec jsem i vyhrával. K tématu dostihů je i dnešní anketa.
Na závěr fotografie.
Z kraje přišla fotografie hejtmana na návštěvě u filmařů na Sychrově. Že by si Petr Skokan střihl i nějakou filmovou postavičku?
Od čtenáře, který nechce být raději jmenován, dorazila fotografie našich udatných městských policistů, kteří mají novou hračku v podobě radaru.
Poslední fotky jsou ode mě. Rozhodl jsem se doma poprvé malovat barevně a ze štaflí jsem mohl pozorovat následující paletu.
