Šlo to teda rychle! Od okamžiku, kdy město prodalo pozemky na Špičáku podnikateli Procházkovi, neuběhlo ještě ani půl roku a už se na nich staví Spar. Fotografie z prvního „poklepání“ nám poslal čtenář Jan Sládek. Téma výstavby Sparu je i v Hydeparku. Vyjádřit se můžete v anketě pod článkem.
Jako prostý občan nechápu, proč se pozemek musí prodat nejprve někomu, jako je pan Procházka, aby se na něm pak postavil další krám. Nerozumím ani tomu, proč se musí stavět další obchody, když i ty stávající zejí prázdnotou. Nechápu, proč se na Špičáku nepokusil nikdo zachránit jeden z posledních zbytků zeleně, proč se ulevovalo Bardějovské ulici, když se do ní znovu naženou auta.
Vůbec nerozumím mnoha věcem. Třeba jsem dlouho nebral v potaz, že existuje něco jako digitální vysílání televize. (Většinou ji sleduji jen před spaním, otočený zády k obrazovce.) Když jsem se vrátil z poslední cesty, měli jsme v paneláku oblepenou nástěnku nabídkami na zprovoznění této vymoženosti. Tak jsem si sedl k netu a zjistil, co má taková věc výhod. A taky, že analogové vysílání co nevidět skončí a já nebudu mít u čeho usínat. Přečetl jsem pár textíků na netu (třeba tady) a rozhodl se, že si koupím SetTopBox.. Z různých nabídek jsem si vybral TrollComputers – to je určitě nekalá reklama, ale mě potěšilo, že jsem si mohl zařízení vyzkoušet, a kdyby nefungovalo, tak ho zase vrátit. A že jsem k němu měl nedůvěru! Pro ty, kdo se také k podobnému kroku rozhodují – strčíte všechno do těch správných dírek, pak zmáčknete power a vše ostatní se udělá samo. Detaily jsou už jen věcí intuice. Teď už se jen těším, až se poslanci vrátí do lavic a dokončí potřebné legislativní kroky, abych měl místo čtyř programů třicet.
Z reakcí čtenářů si dovozuji, že mé občasné poznámky z cest po zemích našich i cizích jim jsou občas k užitku. Tak vám jich nepokrytě zase pár předhodím. Přes různé plány kam ještě vyrazit jsem nakonec zakotvil v Jeseníkách. Nadchly mě v zimě, obzvlášť magické místo s názvem Rejvíz. Mimochodem Jeseníky byly minulý týden rejdištěm českolipských učitelů, postupně jsem jich objevil po lesích a nálevnách ještě šest (kromě své ženy jsem to nikomu dalšímu neorganizoval). Asi to vyřeším klasicky – pěti kladnými a aspoň jedním záporným poznatkem.
Kladné
1. Bude to opět skrytá reklama, ale přestože jsem ubytování sháněl na poslední chvíli, měl jsem šťastnou ruku. Pokud chcete do Jeseníků, jste skromní, ale přitom chcete soukromí a základní standard, zkuste Penzion U Mlýna. Je levnější než okolní ubytovny, které mají většinou společné sociálky a kuchyně. Zde máte vše jen pro sebe a nové.
2. Za slušné ceny si lze v Jeseníkách užít i jiné atrakce než jsou prosté výstupy na kopce. Každý den jsme se snažili dětem program doplnit nějakou aktivitou – minikáry v Ramzové, lanové centrum v Malé Morávce, minigolf ve Velkých Losinách. Dneska už prostě nestačí mít ve vesnici vodní hrad či zavřenou rozhlednu.
3. Rejvíz je horská osada na náhorní plošině, z níž směřují turistické trasy všech barev. Můžete si vybrat cestu, která vám bude připomínat dálnici, ale i takovou, na níž nemusíte celý den nikoho potkat. Nemáte-li auto, nemusíte truchlit, na celý týden je v okolí cílů dost. To místo je tak magické, že jsem do něj chtěl po dvou pivech umístit děj nějaké své povídky a po třech už celý román.
4. Full contact – Magické bubny. V den našeho příjezdu probíhaly v nedalekých Zlatých Horách městské slavnosti. Probůh, nebudu je srovnávat s těmi českolipskými. Večer tam vystoupilo těleso s názvem Full contact – desítky bubnů, do toho dvoje dudy, basa, klarinet, charismatický mladík v popředí. Prostě nádhera. Už jsem nenápadně dával tip Rudovi Živcovi, třeba nám je sem někdy přiveze. Do Crystalu, na slavnosti, na regéčko. Hodí se na všechno.
5. Naučná stezka v údolí Olešnice. Nedaleko Zlatých Hor se těžilo zlato ještě v roce 1990. Nyní tam stojí zrekonstruované zlatorudné mlýny a každý si může zkusit zlato vyrýžovat. Nemusím popisovat, jak mé i cizí děti výskaly při objevu každé třpytící se šupinky. Díky tomu poměrně slušně snášely informační tabule i výklad.
Zápor
Největším zklamáním pro mě byl zámek Velké Losiny. Nuda, šeď, bída. V době, kdy se každá podobná památka snaží vyhrabat aspoň nějakého trpaslíka, aby udělala prohlídku zajímavou, usíná návštěvník na zámku, na němž probíhaly procesy s čarodějnicemi.
