Konečně jsem si našel čas, abych si projel celou cyklostezku Varhany. Dojmy mám pozitivní. Musí to být bomba pro někoho, kdo není zdejší, ale i já si užíval výhledů do kopců, na Šporku či rybníky u Manušic. Kupodivu mi ani nevadí zábradlí. Myslel jsem si, že bude zbytečným přepychem, ale z bezpečnostních důvodů je zřejmě nutností. Nevím, jak by se právně řešilo, kdyby někdo sletěl na bruslích či kole z několik metrů vysokého náspu. Trochu slabota je nájezd od České Lípy. Předpokládám, že jde o provizorium - je tvořeno těmi nejostřejšími kamínky v kraji. Na podobném jsem už dvakrát pneumatiku prorazil. Rovněž chybí zábradlí v jedné části u Manušic, místo něho tam jsou jen plastové dopravní značky.
Při té příležitosti jsem se bavil se známým a on říkal, že jsem poslední dobou málo ostrý. "Ty máš snad s Moudrou nějakou dohodu. Dyť by se do toho dalo bušit - je to předražený, odfláknutý, dlouho se to táhlo, stříhat pásku u toho museli, jabka na to padaj."
Tak jsem mu vysvětloval, že jsem zhnusený z toho, jak spousta nýmandů a anonymů plive po internetu na každého, kdo se pokouší něco dělat.
Otevřu si diskusi k článku o remíze našich fotbalistů v Anglii. Moc se mi ten zápas líbil, a tak jsem si chtěl přečíst, co na to ostatní diváci.
kováč, ujfaluši a kopyto jarolím, které se při každém dotyku s balonem válí po zemi, okamžitě ven
to by tam jenom nesměl zavazet plašil. kdy si už nějaký trenér konečně všimne, že je to nejhorší hráč, co za repre hrál v posledních 10 letech
Kadlec má formu, ale včera se tam motal jak špína v kýblu.
Nemusím pokračovat, jako ilustrace stačí. Olympiáda - Šebrle udělá přes osm tisíc bodů po třech zraněních, skončí v první desítce na olympijských hrách a chytráci, který se mohou pochlubit tak maximálně počtem Gambáčů v ledničce, píší cosi o dobrém výletu do Číny za naše peníze.
Pocítil jsem něco podobného i na své kůži. Vím, že knížky o Barboře Koudelkové nejsou žádné velké umění, ale každý se nějak živíme. Proto nechápu, proč má někdo potřebu mě anonymně bombardovat hláškami, jak jsou oba díly shit. No, kdyby napsal, že první díl je o ničem, takže druhý si už ani nekoupil, ale takto je jasné, že nečetl ani jeden anebo ho první díl zaujal, a tak si sehnal ještě druhý.
Obloukem se tak dostávám k politikům. Uvědomuji si, že to chce určitou osobní statečnost - vstoupit do strany, pár let v ní pracovat, lobbovat, intrikovat, lézt do zadku, aby se jeden konečně dostal na volitelné místo na kandidátce. Chce-li vyhrát, musí oslovit voliče - psát či nechat si psát články do novin, obětovat peníze a čas, nechat se vyretušovat a fotografie s neupřímným úsměvem rozvěsit na všechna možná i nemožná místa, podlézat důchodcům, Cikánům, učitelům, doktorům a všem dalším profesním a sociálním skupinám. Pak přijde "vítězství" (záměrně uvozovky). Lidi nadávají, že nemají bazén. V novinách se objevují ankety, novináři píší o absenci bazénu úvodníky, opozice slibuje, že až jednou bude u vesla, pak bazén bude. Jako úspěšný politik se rozhodne bazén stůj co stůj postavit. Peněz z evropských ani jiných fondů se neválí po chodnících zase tolik, kolik z novin vypadá, ze svého se mu dávat nechce a do toho všeho na dveře stále klepou zástupci firmy, která je vše ochotná udělat na klíč.
Chystám se rekonstruovat koupelnu - můžu si ji nechat udělat na klíč od projektu až po úklid nebo můžu zvát jednoho meloucháře za druhým, taky se mohu naučit několika řemeslům a udělat si ji sám. Pravděpodobně zvítězí varianta první. A ouha, oni řemeslníci už nedělají za padesát korun na hodinu a pivo (proč by dělali, já bych za pade už taky nedělal). Ty jo a luxfery už nejsou za dvě koruny, jako když jsem s nimi dělal naposledy (1992). Chci být poctivka, takže mě čeká 19 procent odevzdat státu v kolonce DPH. Result: je to o dost dražší, než se mi zdálo do doby, než jsem si vzal papír, koupelnu si přeměřil, na netu si zjistil cenu cihel, zedníka se zeptal, kolik je tak slušné za hodinu nabídnout, v bance si nechal ověřit výši úroku u překlenovacího úvěru.
Ve stejné situaci může být politik. Podepíše smlouvu a myslí si, že udělá všem občanům radost. Jenže občané si nevzali do ruky tužku, nedělali si poptávku, nechtějí vidět daně, nezajímají se o ceny práce ostatních ... Tím vším samozřejmě nechci napsat, že politici jsou slušní lidé, že jim nechybí vzdělaní, že nejsou úplatní, nehrozí jim klientelismus, ale že bychom se občas měli kouknout do pomyslného zrcadla.
Přeji všem těm kritikům Šebrleho, aby jim nohy sloužily, až poběží tisíc pět set metrů po devíti disciplínách desetiboje. Mým kritikům přeji, aby se jim někdy povedlo napsat dvě stě stran souvislého textu, kterého se prodá deset tisíc výtisků. Kritikům politiků přeji, ať někdy seberou dost odvahy a my jejich jméno objevíme na kandidátce některé ze stran.
K tématu je i anketa pod reklamami.