Nemůžu si pomoct, ale festival Lípa Musica je natolik ojedinělou akcí na Českolipsku, že i dnešní deník bude z velké části opět o kultuře.
Minulý týden jsem psal už v sobotu, protože jsem věděl, že zbytek víkendu nebudu v České Lípě. Ještě v sobotu večer jsem však zažil snad nejhezčí koncert celého festivalu. V Prysku vystoupil soubor Schola Gregoriana Pragensis s programem nazvaným Ars antiqua, Paříž ve 13. století. Těšil jsem se na interiér kostela a ten mě nezklamal. Obdivuji nadšení místních a rychlost, s jakou postupuje rekonstrukce. Část domorodců rovněž tvořila posluchače sedící na donesených židlích. Od nejmladších po nejstarší, což se občas negativně projevovalo buď dětským pláčem či léta pěstovaným kuřáckým kašlem. Samotné vystoupení bylo přehlídkou možností mužských hlasů. Letos tradiční třešničkou bývají přídavky, tentokrát šlo spíše o melounek - v předvečer svátku svatého Václava zazněl Svatováclavský chorál.
Pro mě byl tento melounek o to sladší, že jsem s celou rodinou v sobotu brzy ráno zamířil do svého rodiště Staré Boleslavi, abych se zúčastnil Svatováclavské pouti. Užil jsem si tam všeho - od povrchních radovánek na kolotočích, přes večerní nešpory a setkávání s přáteli po návštěvu papeže Benedikta XVI. Přivstali jsme si kvůli němu s mladším synem, využili znalosti prostředí a stoupli si do míst, kde mu budeme při troše štěstí nejblíže. A vyšlo to. Fotil jsem ho ani ne ze tří metrů a z fotky je vidět, že naše pohledy se setkaly :o)). Jinak není ale nic příjemného, když se kolem vás stále motají bouchači se sluchátky v uších a v okolních věžích číhají policejní ostřelovači s dalekohledy a puškami. Potěšilo mě, že jsem v Boleslavi potkal i několik studentů z České Lípy. Mladí lidé vůbec byli tím nejsvětlejším okamžikem celé pouti. Stahovali se ke středu města po tisících, zpívali, hráli si, obdivovali kostely a těšili se na papeže. Pro střední generaci (mě nevyjímaje) byla celá akce spíše atrakcí, případně možností si vydělat. V několikakilometrové řadě stánků se dalo koupit snad úplně všechno od spodního prádla, přes hračky a různé cetky po hektolitry burčáku.
V pondělí jsme opustili policejní město kolem čtvrté hodiny, abychom stihli koncert v kostele sv. Vavřince v Jezvém. Na programu byla barokní hudba v podání souboru Venti Diversi, zpestřená sólem trumpetisty Marka Zvolánka. Kostel byl opět plný, kapelník souboru komunikoval s návštěvníky, komentoval drobné minelky jako například hledání jednoho z nástrojů, čas nádherně plynul, umělecký zážitek kazila jen projíždějící auta. Mně nezkušeného samozřejmě nejvíce chytla Vivaldiho hudba, protože je prostě profláklá, ale jinak jsem si velice rychle zvykl na skok o několik století dopředu - vždyť ještě v pátek jsem obdivoval hudbu století třináctého.
Účast na dalších koncertech tohoto týdne jsem vzdal, přece jen všeho moc škodí. Koncert v Kravařích ale navštívila manželka. Collegium 1704 znala už z minulých let a těšila se na proklamované kouzlo kravařského kostela. Opět bylo plno, opět vystoupil starosta a opět se přidávalo. Zklamala ji snad jen délka vystoupení. Za hodinku bylo se vším všudy hotovo.
V Zahradkách zase byla kamarádka. Účast odhadla na šedesát lidí. Jako každého i ji naladily všude hořící svíčky, včetně lavic. Potěšily karimatky chránící vaječníky a další orgány před nachladnutím. Bach prý nebyl tak uspávací, jak jsem ji strašil :o)). Spíše naopak, sms posílala plné superlativů.
Snad získám nějaké fotografie a ohlasy i z dalších koncertů. Já potřeboval na chvíli vypnout, a tak jsem třeba v sobotu dopoledne za nádherného podzimního počasí zavítal na stadion Lokotky, abych si užil zápasu staršího dorostu. Skvělá kulisa: padesát do fotbalu zapálených tatíků a věrných mamin z Lípy i Varnsdorfu tu fandilo svým potomkům. U stánku se prodávala silná káva a slabé pivo, kluci bojovali jako o účast v reprezentačním výběru. Šancí bylo dost na obou stranách a výsledek se několikrát měnil, aby se skóre nakonec ustálilo na výsledku 3:3.
Bohužel jsem kvůli vytížení ve škole nestihl první podzimní zasedání zastupitelů, na němž byl z rady města odvolán Petr Skokan. Snad se mi podaří dát něco dohromady aspoň ze zápisu.
Co nás čeká v následujících dnech? Lípa Musica má týdenní pauzu, což ocením nejen já, ale hlavně pořadatelé. Pokračuje až v pátek 16. října v divadle v Novém Boru. V sobotu 10. 10. se rozhoduji mezi dvěma akcemi – zájezdem do partnerského města Mittweidy, který pořádá informační centrum, a akustickým koncertem Miro Žbirky. Nakonec ve mně zřejmě zvítězí turista, přestože to předpokládá brzké vstávání. Kdo dáte ale přednost kultuře, zkuste u nás soutěžit o dva lístky, ať ušetříte (zde).