Deník je opět "předtočený". Dvakrát jsem v Lípě zmoknul a raději odjel zpět na Balkán. Rozhodl jsem se poprvé v životě si dopřát takovou tu normální dovolenou u moře. Jsem zvědav, kolik dnů mi nicnedělání vydrží.
Využiji tedy deník k publikaci materiálů, které mi během tohoto týdne poslali čtenáři. Začátek dovolených jako by neplatil pro dr. Hudce. Svými názory na kácení aleje v Novém Boru oživuje náš hydepark. Do redakce nám poslal fotografie z parkoviště na Práchni. Naexponoval je první prázdninovou neděli. Připomínám, že jedním z argumentů zastánců parkoviště byly hlášky typu - o prázdninách bude plocha určitě využívanější. Já se byl na parkovišti podívat v době Běhu Kamenickým Šenovem. Stála tam dvě auta a v informačním středisku byla nějaká třída na školním výletě. Viděl jsem dost aut, která přibrzdila, ale když řidiči viděli, že parkoviště je placené, zase přidali a asi zaparkovali poblíž v některé z uliček. Mimochodem, já to udělal taky.
Trochu drsnější fotografie nám poslal čtenář, který byl svědkem sebevraždy (?) na Ladech. Zveřejňuji jen ty méně drsné snímky.
Nemám chuť pouštět se do nějakého okurkově-komunálního pseudotématu, tak se ještě pár osobními dojmy vrátím k Expedici. Byla ulítaná, najezdili jsme přes čtyři tisíce kilometrů. Také jí říkám přičuchávací - jen jsme tak trochu zaklepali na dveře některých míst, ale nebyl čas si je pořádně prohlédnout. Do všech navštívených míst bych se docela rád vrátil na samostatnou akci.
V Ohritu si umím představit jedinečnou romantickou dovolenou. Ubytování za babku v domcích přímo na břehu, pronajímatelé sami číhají na nádražích, cizinců si tam váží a nesnaží se je oškubat jako v Chorvatsku. Ve městě je neuvěřitelné množství památek - z antiky i středověku. Toulání úzkými uličkami je zpestřováno desítkami kostelíků a příjemných hospůdek. Příroda je neporušená, ve vodě žije několik jinde se nevyskytujících ryb, které jsou i součástí zdejší kuchyně. Sama voda je až neuvěřitelně čistá. Komu chybí dobrodružství, může si zajet do nedaleké Albánie.
Pohoří Pirin je vhodné pro několikadenní trek. Prostě sbalit si batoh a na pár dnů vyrazit na hřeben. Doposud jsem si myslel, že nejdivočejší je v Evropě rumunský Fagaraš, ale co se týká šance nepotkat několik dnů člověka, bude Pirin zřejmě dokonalejší. Do hor nevedou lanovky, ani silnice, co si turista nevynese na zádech, to nemá.
Rodopy mě zase nadchly coby učitele biologie. Jezera, tůňky, nekonečné lesy, stačilo zastavit, sehnout se k potoku a už jsem mohl vykládat. Však jsem si přivezl vizitku člověka, který organizuje ornitologické exkurze.
Pokud byste ještě neměli tip na letošní prázdniny, stačí se ozvat, pár informací či třeba map mohu poskytnout. Pokud máte raději dovolenou exotičtější, snad vás potěší informace, že v příštím týdnu bude na pokračování vycházet malý cestopis bývalé studentky gymnázia a dnes už lékařky Petry Štětinové, která se vypravila s kamarádkou na Kubu.
Letošní Expedice pro mě byla trochu šokem v tom, jak hodně se mění studenti. Na jejich chování je vidět, jak se nám zvýšily standardy. Dříve nebyl problém spát v chatkách a celý týden se mýt ve studené vodě, tentokrát jsem především od těch mladších neustále slyšel stížnosti na špatnou klimatizaci, málo programů v televizi apod. Ale za to si asi můžeme sami, namlsali jsme je. Pravdou je, že na Balkáně jsou typy ubytování jen dva – stany či hotely. Mezitím moc možností není, a když, je to tak trochu riziko a do toho se nám nechtělo jít.
Co mě ale dráždilo mnohem více, to jsou mp3 přehrávače a mobily. Jdeme jedinečnou krajinou, všude skály, divoké řeky, nad hlavou krouží černý čáp, na louce kvetou orchideje a část výpravy jde se sluchátky na uších a rukou kmitá po klávesnici. Při těchto slovech si připadám jak školomet a děsím se, jestli už nezačínám být vyhořelý, ale opravdu mě to prudilo. Bojím se, že za několik let už nebude vděčných, po kterých by se dalo házet perlami.
Dnešní anketa tak trochu souvisí s posledním tématem.