Dal jsem si prostě dva měsíce pauzu. Proto deníky nevycházely a i-noviny celkově byly o něco chudší. Nyní jsem však o to více natěšený - jak do školy, tak do novin.
Samozřejmě, že bych psal rád o svých toulkách Albánií, Kosovem, Makedonií či českým Sedmihořím, ale bude účelnější představit, jak to bude s i-novinami dál.
Měly by fungovat podobně jako doposud. Vymýšlíme sice nějaké změny, ale nebudu je prozrazovat, dokud opravdu nenastanou. V nejbližších dvou měsících nás čekají dvě hlavní témata. Už za čtrnáct dnů odstartuje další ročník festivalu Lípa Musica. Dohodli jsme se s Martinem Prokešem, že oprášíme loňský model rozhovorů o jednotlivých interpretech. Postupně vám tak představíme všechny akce, muzikanty, kteří na nich vystoupí, i prostředí či skladby. První díl, věnovaný zahajovacímu koncertu, naleznete tady. Když budeme stíhat, budou jednotlivé koncerty provázet i soutěže o vstupenky.
Pro zajímavost: Rada města Česká Lípa schválila zkrášlení jižní strany KD Crystal velkoplošnými tisky v ceně 430 tisíc korun. Jejich životnost je minimálně tři roky. Takto by měl Crystal za pár dnů vypadat.
Za měsíc by měly být volby, ale na rozdíl od festivalu to není až tak jisté. V pondělí jsem poslal všem stranám, které kandidují v Libereckém kraji, malý dotazník. Je zajímavé sledovat, jak si s ním v sekretariátech poradí. Názory kandidátů vám budeme nabízet od příštího týdne. Postupně, jak budou docházet. Pokusím se v některém deníku prozradit i zákulisí - kdo poslal odpovědi hned, kdo si kladl podmínky, kdo o publicitu nestojí ...
Když jsem se v Lípě znovu usadil, vyrazil jsem na dva koncerty. Nejprve The Backwards. Měli být původně na hradě. Bohužel jako po většinu letní sezóny, ani tentokrát nepřálo akci počasí. Obával jsem se, že KD Crystal, kam se koncert přesunul, bude poloprázdný (upřímně: já se bál, že nepřijde vůbec nikdo). Opak byl pravdou. Bylo plno. Někomu nevadí jít na stejný koncert vícekrát. Vždy si ho užije, přestože nemůže očekávat, že by zrovna tahle kapela přijela s novým repertoárem. Oproti minulému koncertu byla odvázanější atmosféra. Daleko více se tančilo, vykřikovalo i tleskalo.
Jablkoň a Psí vojáci na vodním hradě nakonec vystoupili, přestože počasí bylo ještě horší než před Backwards. Ale ono má také něco do sebe tulit se pod deštníkem a vzpomínat s nostalgií na doby, kdy mi hlavu „krášlilo“ dvakrát tolik vlasů. Rozjímat s hudbou, která mě provázela dospíváním a sametovou revolucí. Jablkoň proběhla bez zakolísání. Diváky strhávala svým projevem především saxofonistka Anička. Interpreti se položili do svých poloh kotlíkářských, experimentálních, naznačili, že i pořádný bigboš by zvládli. Hlavně si stále hráli – se zvuky i s diváky.
Psí vojáci pro mě byli zklamáním. Topol má prostě svůj zenit za sebou a mně se to jen nechce přijmout. Už bych těžko mohl tvrdit, že jeho klávesy znějí stejně jako na nahrávkách. Měl velké pauzy mezi skladbami, vtipy mu taky nešly. A konec byl zcela tristní. Diváci se dožadovali Žiletek, ale místo toho se bez vysvětlení zhaslo. Jeden jediný přídavek? Otázkou je, jestli problémem byl Topol nebo policejní hodina (bylo 22,30). Fotky naleznete zde.
i-noviny skutečně už poběží standardně. Pokud chcete pozvat ostatní čtenáře na nějakou zajímavou akci, pokud máte fotografie, názor, pod který se nestydíte podepsat, budu jenom rád, když mi pomůžete naše místní medium tvořit. Adresu mám stále stejnou: barta@i-noviny.cz.