Je správné pozorovat na sobě i okolí, jak se začátkem mistrovství světa ve fotbale opadává povolební "šílenství". Vždyť i prezident odjel do Německa a účast na šampionát si podle svých slov nenechají ujít ani další aktéři povolebních jednání.
U mě se fotbal prozatím projevil tak, že jsem byl schopen na půl dne vypnout počítač a přesunout se k televizi. Patřím ale k té skupině diváků, kteří nedokáží jen tak civět, takže jsem si po dlouhé době koupil tištěnou Mladou frontu.
Překvapilo mě množství rozhovorů. Například jsem se od Juraje Ranince, hodného chlapce Severu, dozvěděl, že krajský lídr ODS mu nebude mít za zlé, že ho svými preferencemi převálcoval. Doslova řekl: "Úspěch jedince je zároveň úspěchem celé strany. A o to nám všem šlo."
A mně připadal Tomáš Hasil, zmíněný lídr, ve svých prohlášeních docela naštvaný. Jak před volbami, tak po nich. Už nám asi začalo to období otevřenosti!
Více mě zaujal rozhovor se Zuzanou Paroubkovou. Mám rád ženy, které dokáží stát po boku svých mužů za každých okolností. A že tyhle nastalé "okolnosti" vztah prověří.
Tolik o vítězích voleb. Teď něco málo o poražených. Ve stejné Mladé frontě (včera, Dnes a zítra) se na titulní stránce liberecké přílohy svěřuje Petr Pávek, že zpochybňuje výsledek voleb. Přišlo mi to trochu od věci, protože jsem nezaznamenal, že by se udála nějaká nespravedlnost. Teda takhle - koukal jsem na zápas Poláků s Ekvádorci. Poláci stále útočili, Ekvádorci poslali na branku Poláků dva míče a přesto vyhráli. Bylo to krutě nespravedlivé, ale podle pravidel. Chci říct, že pravidla, podle kterých se hraje fotbal a podle kterých se tady volilo, byla dána dopředu. Jinak ale Pávkovi samozřejmě rozumím.
Satisfakcí pro mě je, že strůjci současného volebního systému - ČSSD a ODS (a nejvíc prezident Klaus) se do jeho pasti chytili sami. Mám opravdu škodolibou radost, že se teď budou půlku prázdnin handrkovat o tom, kdo ty volby vlastně vyhrál. Zároveň však říkám, že nejsem zastáncem většinového volebního systému, podle něhož by vítěz bral úplně všechno. Obzvlášť ne v době, kdy se společnost vlivem kampaně a médií takhle výrazně polarizovala. Mám v sobě také zakódováno, že nerad chodím s většinou. Nechci tedy být postaven do situace, kdy si budu muset vybrat jen ze dvou velkých stran.
Nakoukl jsem rovněž do komunistické Severočeské pravdy, abych zvěděl, co říkají na výsledky voleb soudruzi. Jsme národem negramotných imbecilů, tak se nazývá jeden z duchaplných komentářů Miroslava Slabého. Tento má však ještě předvolební datum.
Po volbách se redaktor plátku ptá: "Proč není Mackovík v parlamentu?"
Cituji odpověď: "Standovi Mackovíkovi chybělo do 7 % a posunu vpřed na prvé místo kandidátky a do Parlamentu pouhých 193 preferencí. A to současně při naprosto necílevědomém až nepochopitelném postupu voličů KSČM v okrese Česká Lípa, kteří rozptylovali preference mezi jiné kandidáty bez šance na postup nebo dokonce dávali preference kandidátům v jiných okresech. Zkrátka a dobře: Voliči KSČM v okrese Česká Lípa, „zvorali“ jste to a Vaší zásluhou vyšly vniveč i jiné iniciativy směřující k získání více poslanců za okres Česká Lípa. Tak má Českolipsko jen jednoho poslance – Juraje Ranince (ODS), kterému ke zvolení blahopřejeme. Voliči KSČM mohou voličům ODS (kromě toho, že s výjimkou slušného Českolipana volí vesměs darebáky) závidět cílevědomost. Jim se podařilo dostat preferencemi kandidáta Českolipska ze 4. na 1. místo přes odpor centra a jiných okresů. Statečný Standa je, díky vám, ve svých 39 letech se ženou na mateřské a malým dítětem od 5. 6. 2006 bez zaměstnání. Kandidatura za KSČM a práce na Krajském úřadu se totiž v daných podmínkách neslučuje."
Tak soudruzi, zvýšili jste nezaměstnanost v okrese!
No nic, dost bylo politiky. Začíná léto a já včera opět vyrazil na kolo. V helmě! Vnutil jsem ji i manželce a oba jsme se tak připojili ke kampani s názvem "Na kolo jen s přilbou".
Když jsem ji dostal k narozeninám, párkrát jsem ji "zapomněl", připadal jsem si v ní jako kasuár, ale postupně jsem si zvykl a nyní si ji beru automaticky. Kupodivu, když potkám některého svého žáka, nekouká na mě jako na exota. Cyklistické přilby se staly běžným doplňkem sportovců, stejně jako brýle a rukavice.
Můj mladší syn tu svou už otestoval a při sjíždění z kopce se vrhnul přes řídítka. Když jsem viděl odřené čelo přilby, nedokázal jsem si představit, jak by dopadl bez ní. Takhle ani nebrečel, srovnali jsme řídítka a za chvíli pokračovali v jízdě. Takže tuto iniciativu chválím!
Příští týden jsem na Šumavě na národním kole Zlatého listu, ale i-noviny by měly fungovat takřka normálně. Kolegyně má přístup do mé pošty a zároveň je v adminu více článků než kdykoliv předtím. Pokračujeme v představování kapel, které vystoupí na festivalu v Žízníkově, na čtvrtek jsem připravil rozhovor s kandidátem lidovců Jaromírem Drábkem. Měl to být rozhovor předvolební, ale z již diskutovaných důvodů jsme jej stáhli. Přesto snad bude zajímavé zjistit, že před volbami není nikdo prorokem.
Žebříček
Fotka bude volební, hláška bude volební, tak aspoň žebříček jsem se snažil vymyslet apolitický. Když už jsem se pustil do té cyklistky, co takhle pět nejoblíbenějších cyklocílů.
1. Hradčany. Cestou do Hradčan začínám každou cyklistickou sezonu. Když přijede nějaká cyklistická návštěva, skončíme tam rovněž. Hradčany jsou ideálně vzdálené, cesta je pro pohodová, zoo, občerstvení, koupání, vše je k dispozici.
2. Obora Židlov. Obora je už je přece jen vzdálenější. Chce to buď větší výkonnost, anebo se přiblížit autem. Jinak jsou prostory obory opravdu cyklorájem.
3. Provodín. Co jsou Hradčany na východě, to je Provodín na jihu. Ideální vzdálenost, základna pro další cíle, dvě hospůdky na pár čtverečných metrech.
4. Volfartice. Mám rád ten táhlý kopec. Většinou pokračuji dál do Žandova nebo na Bukovinu.
5. Ráj. V hospodě na Kokořínsku pracoval bývalý spolužák, je to opět ideální rozcestí cest na Dubou, Mšeno, Kokořín atd.
K cyklocílům je na konci článku i malá anketa.
Hláška týdne
Celý týden kolovalo po netu srovnání Paroubkova povolebního výroku s analýzou voleb z úst Stalina: "Když by byla naše bolševická, tedy jediná správná ideologie někdy v budoucnu nedopatřením nebo špatnou organizací voleb poražena, musí se tyto výsledky voleb zpochybnit.“
Chtěl jsem být trochu originální, a tak jsem na netu hledal další Stalinovy hlášky. Třeba se stanou inspirací pro komunální či předčasné volby.
"Je člověk, je problém, není člověk, není problém!"
"Nezáleží na tom, jak se hlasovalo, důležité je, jak se to spočítalo."
"Když zemře jeden člověk, je to tragédie, když zemře milion lidí, je to statistika."
Fotka týdne
Výsledky voleb působí na občany různě. Zajímavá fotografie vznikla v Liberci. Takto vypadá výloha Fryčova knihkupectví, bašty libereckých intelektuálů. Jak nám napsal náš čtenář: Pan majitel Fryč je militantní antikomunista, který se nebojí dát do výlohy svůj názor na našeho skvělého premiéra... :-)