Z deníku se stal spíše čtrnáctideník. Více než týden jsem trávil se svými primány. Nejprve jsem pobýval na školním výletu v kempu v Jablonném v Podještědí, potom v táboře pod hradem Templštýnem na jižní Moravě.
Loni touto dobou jsem kemp v Jablonném chválil, stejně tak restauraci, která v něm sídlí. I letos mě potěšily ceny - nezměnily se, a tak výlet do Jablonného zůstává bezkonkurenční co se týká poměru ceny a kvality služeb. Restaurace má však nového nájemce. Polopenzi jsme usmlouvali na sto korun za dítě, ale s kvalitou, ani kvantitou jsme nakonec moc spokojení nebyli.
Národní kolo Zlatého listu je z trochu jiného soudku. Jako vždy se konalo na velmi krásném místě – tentokrát v údolí řeky Sázavy, v níž žili říční raci snad pod každým kamenem. A jako vždy za skromných podmínek - chyběla elektrika v chatkách, v údolí nebyl signál, po většinu dne tekla jen studená voda, dostávali jsme velmi, ale velmi prosté jídlo. Několik fotografií ze Zlatého listu naleznete zde. Můj kroužek skončil na dvanáctém místě. Terciáni kolegyně Lenky Tulkové byli ve starší kategorii pátí.
Největší událostí tohoto víkendu rozhodně byly městské slavnosti v České Lípě a sklářské slavnosti v Novém Boru. Já začal koncertem Pupíčku v Novém Boru. Pupani nemohou zklamat, protože od nich nikdo nic nečeká. Jen nevím, jestli bylo dramaturgicky vhodné nasadit je do programu v době večerníčku. Jejich hit „Dám ti ho do huby, do huby dám …“ asi znejistěl nejen mě.
Laura a její tygři přijeli bez těhotné „Laury“. Už dlouho jí rovněž scházejí bývalé hvězdy Pošta s Czákovou, takže šlo o slabý odvárek slávy konce osmdesátých let. Chlapi se sice snažili utáhnout vše sami, instrumentálně to byla paráda, podařil se i zvuk, ale postrádal jsem vlnící se dominy v minisukních a černých brýlích ... i jejich vokály.
Co však Boru chybělo ze všeho nejvíce, to byli posluchači a nálada. Pod pódiem se nevytvořil kotel, jen tu a tam si někdo zapogoval. Komický byl VIP stan, v němž seděl starosta Mareš se čtyřmi členy nějaké delegace.
Přesto jsem do Boru vyrazil ještě jednou – na sobotní koncert skupiny Ahmed má hlad. Na ty jsem se z celého víkendu těšil nejvíce. Ale opět: žádná nálada, navíc se mi nelíbil zvuk (nejlepší byl na kruháku). Sedli sjme si s manželkou ke stánku, dali pivko, doposlouchali a vydali se do Lípy, abychom zachytili kulisu koncertu Buty. Právě včas – prostor před Bancem byl zaplněný takřka do posledního místa, chlast tekl proudem a Buty pálili hit za hitem. Díky obrazovce viděli obtloustlého Radka Pastrňáka i ti vzrůstem menší. Lípa se prostě tentokrát bavila lépe, přestože jsem na facebooku zachytil i jiný názor :o).
Nejhezčí atmosféra jako vždy vládla na vodním hradě. Pseudogotická hudba, břišní tanečnice, ohně, pečené maso, Brambor …
Ahmedi
Na Buty
Vodní hrad
Jen jsem stále nepochopil, proč se Lípa a Bor nejsou schopní dohodnout na jiných termínech konání těchto akcí. Potkával jsem Borany v Lípě a Lípany v Boru … Zbytečně se obě akce ochuzují o návštěvníky.
Pokud máte ještě nějaké fotografie z víkendových akcí a nevadí vám jejich zveřejnění, pošlete mi je na barta@i-noviny.cz. Rád je naedituji. Už vyšel fotožurnál Jiřího Škrlety z neckyády - zde.
Přidávám také fotografie Dáši Benešové, která zachytila vystoupení tai-chi skupiny Modrá oblaka a zejména fotbalový zápas mezi Českou Lípou a Jirnami (2:2). Na rozhodující utkání údajně přišlo 3 600 diváků, kteří naznačili, jak by to mohlo na podzim vypadat v České fotbalové lize.
Ne všichni Českolipané se však bavili v centru města. V pátek, než jsem došel ze zastávky na Severu domů, jsem nejprve dostal nabídku na odkoupení kola (za tři stovky), potom na orální sex (za třicet korun, od chlapa). Na závěr jsem ještě zaznamenal multietnickou bitku.