Takový intenzivně prožitý týden to byl. U maturit tentokrát vysedávali jiní, já mohl kromě jiného dotáhnout plán prázdninové Expedice, o jejímž průběhu vás budeme jako již tradičně informovat. Se čtyřiceti studenty a dvěma kolegy míříme do rumunského i srbského Banátu. Spát v rodinách krajanů hovořících starodávnou češtinou, lovit s nimi ryby, projít se po Deliblatské peščaře („evropské Sahaře“) či krasovým údolím řeky Nery – to bude ta správná dávka emocí na začátku prázdnin.
Nejpomazanější ve státě
V pondělí jsem po několika letech na vlastní oči viděl a na vlastní uši slyšel Václava Klause. Nechci se v tom moc pitvat. Respektuji, že prezident je taková reprezentativní figurka, jejímž úkolem je přednášet projevy na začátku roku, tu a tam podepsat nějaký ten zákon, atp. Jestli na Klausovi něco nesnáším, tak to je jeho snaha vytvořit ze své osoby kult jakési neomylnosti. Záměrně zesměšňuje své odpůrce, aby potěšil davy. Když hovořil v Lípě o nemocnici, pochvaloval si, jak rozumné je tam vedení a není jako všichni ti Rathové v Praze. Připomněl mi tím (a nejen mně, jak vidno z diskusí v i-novinách) slavný projev Milouše Jakeše na Červeném hrádku. („Milion, dva miliony berou. Jandové a jiní. Ti zrovna neprotestovali. Ale mnozí z těch, co tolik berou, protestovali. Řekněme paní Zagorová, je to milá holka …“).
Když se ho starostka Moudrá zeptala, kde bere tolik času na psaní, zahrál na sudetoněmeckou strunku. Proč ne, když je právě v Sudetech. Připomněl týden starý článek Emanuela Mandlera z Mladé fronty Dnes. Mandler v něm mimo jiné (a je potřeba zdůraznit, že mimo jiné) píše: Argumenty sudetských Němců nejsou vždy bezchybné, ale ty hlavní souhlasí s historickou realitou. Spolu s tím, jak utíkají léta, obnažuje se totiž základ poválečné etnické čistky, která má na svědomí vylidnění německého obyvatelstva v Čechách a na Moravě. Oficiální česká argumentace, že vyhnání Němců způsobili Hitler a nacisté, je s přibývajícími léty stále méně schopna zakrýt pravou podstatu věci. Poválečná etnická čistka, to je dnes zřejmé, byla prvním krokem na cestě české politiky k národnímu (slovanskému) státu, zbavenému Němců a Maďarů. (Celý článek zde).
Klaus sice nakonec neřekl, co bude obsahem jeho reakce (zatím, pokud vím, nebyla publikována), kterou připravoval v autě při cestě z Liberce (či do Liberce), ale stačilo hodit do davu jednu větu vytrženou z kontextu a s typickou dikcí zdůraznit svůj nesouhlas, aby zejména starší ročníky nadšeně zaplácaly tlapičkami.
Nejpomazanější ve městě
Ve středu jsem byl na zastupitelstvu a vše podstatné již popsal zde a zde. Tak kdybyste náhodou nepatřili mezi těch zhruba devět set čtenářů, kteří už četli, nahlédněte do kuchyně našim pomazaným (podmazaným?) hlavám.
Činili se rovněž ti ve městě nejpomazanější, tím mám na mysli radu města se svou Moudrou Hanou. Ve snaze odškodnit zastupitele, kteří se dostali, aspoň podle zákona, do střetu zájmů, přenechali jim notebooky, jejichž cena činila ještě před dvěma roky padesát sedm tisíc, za lidových dva a půl tisíce. (Pokud si chcete přečíst něco o konfiguraci městských notebooků určených ke čtení důvodových zpráv, klikněte si sem).
Zase by to nebyla taková ztráta, kdyby všem nebylo jasné, že náhradní zastupitelé budou potřebovat laptopy nové. Těžko budou nahlížet přes rameno sousedům jako tuto středu. Anebo snad někomu připadá, že jejich počítačová gramotnost je na tak nízké úrovni, že je pro ně počítačů škoda?
O tom, že radní jsou ti ze všech nejchytřejších, svědčí i vyjádření starostky ke konkurzu v ZUŠce (sobotní Českolipský deník): "Výběrová komise doporučila pořadí uchazečů, ale rada města rozhodla jinak, což je v její pravomoci.“
Jak znám pracovníky umělecké školy, není to ještě konec a určitě bude již v následujícím týdnu pěkně živo. Podle reakcí soudím, že nová ředitelka bude mít asi stejnou pozici jako Hřebík ve Spartě po sesazení „Franze“ Straky. (Foto z nedělního Blesku.)
Něco podobného nás zřejmě čeká i po konkurzu na místo ředitele školy na Svárově, do něhož má podle řady indicií usednout zastupitel Hofman.
Radosti normálních lidí
Ale pojďme k příjemnějším témátkům. V pátek jsem vyrazil s Jindrou Hladíkem na focení ledňáčků hnízdících u Jezvé. Fakt je to zážitek ležet ve třiceti stupních přikrytý celtou a s namířeným fotoaparátem nehybně číhat na přílet létajícího diamantu. Bohužel jsem zjistil, že ani můj dvanáctinásobný zoom není úplně ideálním přístrojem k fotolovu divé zvěře. Schválně srovnejte, jak vypadá výsledek mé svědomité práce s tou Jindrovou. No, bylo by to vlastně nespravedlivé, kdyby byla lepší moje fotografie, když Jindra má několikanásobně dražší vybavení :o)).
Tímto už vlastně navnaďuji čtenářstvo na středu. Ve fotožurnálu představím Jindrovy fotky českolipského ptactva a jiné havěti.
Když už jsme u toho fotografování, konečně jsem si stáhl program na dělání panoramatických fotek. Logicky jsem si práci s ním nejdříve vyzkoušel na obrázcích pořízených z okna vedle počítače. Sice to v této velikosti moc nevyzní, ale takto zeleně působí sídliště Sever.
V sobotu jsem připravoval na zakázku článek z golfového turnaje v Janově u Hřenska. Ten sport tajně miluji, a tak jsem byl rád, že jsem mohl poprvé tím podivným způsobem stisknout golfovou hůl a zkusit si pár odpalů. Samozřejmě mi přálo začátečnické štěstí, a tak je to teď se mnou ještě horší.
V Janově navíc nepůsobí golf jako snobský sport a pan Novotný, který tamější hřiště spravuje, je velice příjemný člověk (zde si můžete přečíst můj starý rozhovor s ním). Třeba nově vytvořená sportovní organizace města časem vezme pod svá křídla i tenisový areál a pustí se do výstavby aspoň devítijamkového hřiště. Zdravím příznivce sci-fi.
