Měl jsem hodně sedavý týden. Od pondělí do čtvrtka jsem pokračoval ve funkci předsedy maturitní komise na SOŠ Lužická. Poprvé jsem měl možnost posoudit, jaká je úroveň maturit na škole negymnaziálního typu (v minulých letech jsem byl na dvou gymnáziích v Liberci). Po tomto týdnu mi připadají jednotné maturity zase trochu více nefér. Na odborné školy jdou jiné typy studentů (nechce se mi z principu napsat, že horších), jinak zaměřených, také dotace hodin češtiny, matematiky, biologie či chemie jsou úplně jiné. Pokud bude mít jednotná maturita smysl, bude muset být buď příliš jednoduchá pro maturanty gymnázií (někteří letos odevzdávali maturity nanečisto po patnácti minutách práce a podle došlých výsledků si nevedli nijak špatně – pokud si to dobře pamatuji, tak ti naši byli třeba v matematice druzí v republice) anebo příliš složitá pro studenty odborných škol. Kompromis se bude hledat těžko.
Nejvíce se vždy bavím o češtině. Už dopředu se těším na témata s následujícími názvy: Ruchovci a Lumírovci, Májovci, Zobrazení života ženy v české společnosti v průběhu dvou staletí, Tendence české poezie po roce 1945 do období normalizace.
Naprostá většina studentů naprosto netuší, o čem to vlastně mluví, a při reprodukci našprtaných vědomostí z maturantů padají neuvěřitelné perly. Nechci jako chemik češtinářům mluvit do jejich řemesla, vždyť jim mohou stejně neuvěřitelně znít témata má (Areny, Nenasycené uhlovodíky, Binární sloučeniny). Rozdíl je v tom, že z češtiny maturují všichni povinně, zatímco chemii si vybírají jen ti, co o ni mají skutečně zájem.
Abych dnešní téma deníku zlidštil, nabízím vám pro pobavení několik hlášek z letošních maturit.
Jarmila Glazarová je žena, která si překvapivě libovala ve stereotypech.
Psohlavci jsou o těch pohraničních skupinách.
Eliška Krásnohorská byla studentkou Enigmy.
Viktorka byla šílená, protože se zamilovala.
Nejedlý byl inteligentní člověk, který se změnil ve fanatika.
Tyl napsal drama Zlomená žena.
Máj pojednával o lásce dvou lidí – Jarmily a … a … prostě dvou lidí … Když bude popraven, přijde se s ním rozloučit celá příroda.
Slovník používáme, abychom něco našli.
Milovník knih je knihomil.
Čapek v té době ještě nebyl starý. Myslím, že se v té době ještě ani nenarodil.
Student: Dalším divadlem je divadlo ABC.
Učitelka: No, to bylo Osvobozené divadlo.
Student: Sakra, to už ho zase přejmenovali?
Učitelka: Jakou knihu jste četla naposledy?
Studentka: Maturitní otázky.
Student: Tak to je asi všechno, co jsem vám chtěl říct.
Učitelka: Vždyť jste mluvil teprve tři minuty.
Student: Teprve? Aha, to je blbý, co?
Učitelka: Kdo byl skladatelem ve dvojici Šimek – Grosman?
Student: Šimek.
Učitelka: Ne.
Student: Hmm. Tak těsně vedle.
Tématu maturity je věnována i dnešní anketa.
Víkend jsem trávil na studiu preventistů. Když jsem se o něm rozepsal minule (zde), tušil jsem, že bude zle. Po mé zmínce v deníku byly tlaky z různých míst, abych kurz opustil a přepustil své místo vděčnějším. Přišly mi také souhlasné maily od jiných frekventantů. Každopádně jsem v sobotu šel na Obchodní akademii se staženým zadkem.
Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že seminář se přestěhoval do nově zrekonstruovaných prostor, na stolku číhal dataprojektor a slova se ujala žena s připravenou prezentací. Když jsem minule napsal A, měl bych tentokrát napsat i B. Přestože mi bylo líto prosezeného víkendu, tentokrát jsem se nenudil. Občas mi sice unikal smysl některých aktivit – myslím obzvlášť na vazbu ke své práci, nicméně jsem se seznámil s metodou inzertu, kterou bych rád v nějaké formě zařadil do výuky, poznal další dvě činnosti použitelné pro práci s dětmi například na výletech či adaptačních kurzech. Přínosem byly i zážitkové aktivity, které v některých kolegyních pootevřely dvířka do třináctých komnat.
V pátek jsem stihl malý výlet. Fotografie jsou z větrného mlýna v Kottmarsdorfu a z postupně rekonstruovaného Hrádku u Varnsdorfu. (Proč takto nemohl skončit Špičák?)
A na úplný závěr malá hádanka. Během týdne jsem na Českolipsku vyfotil dva živočichy. Poznáte je?
