Tak tyhle volby mě fakt nechytly. Jak je vidět z prvních předběžných výsledků, nezajímaly prakticky nikoho kromě kandidátů samých. Ale volit jsem šel. Považuji to za občanskou povinnost – abych měl právo nadávat (si). Také si myslím, že moji synové by si měli zvyknout na to, že volit je normální. Normální není nevolit vůbec a volit komunisty.
Bohužel jsem stále za kacíře, když tvrdím, že rodiče by měli volit i za své děti, anebo by neměli být připuštěni k volbám ti, kterým jde jen o výši jejich důchodů. Samozřejmě přeháním, znám spoustu penzistů, kteří si zachovali zdravý rozum a čtyřicet let vlády nenapravitelných jim stačilo. Ale něco zlého jsem tušil, když jsem viděl, jak k nám do školy míří hned po otevření volebních místností jen starší spoluobčané. Ve svém okrsku jsem pro změnu o několik hodin později nenarazil na žádného voliče a v seznamu těch, kteří přišli k volbám, jsem byl v tu chvíli sám.
Pod vlajkou „naší“ Evropské unie v Radvanci u hospody U Mlejna bylo centrum zmíněné Svatoantonínské pouti. Je fantastické, jak Radvanec vzkvétá. Naposledy jsem ho navštívil v zimě, kdy tam pořádali zabijačku (tip je zde). A nyní jsem opět narazil na novinky. Oseté obecní trávníky, nové zábradlí nad hospodou, otevřená jeskyně, svatý Antonín a zrekonstruovaná boží muka včetně německého nápisu. Navíc se buduje náves, nový háv dostaly i některé soukromé chalupy, zajímavě vypadá rekonstrukce mlýna i květinové centrum. I pouť nasvědčovala tomu, že ves skutečně žije.
Jádrem akce sice mělo být procesí od svatého Antonína ke Kristovi na kříži božích muk, ale daleko více návštěvníky zaujaly dobroty podávané v restauraci i v jejím okolí. Potěšilo malé divadelní představení i skupina Řemdih. Pro děti byly nezbytnými atrakcemi kolotoč, houpačky a střelnice (za mého mládí byly za korunu tři rány, dnes za pět korun jedna rána). U hospody byly stánky s tureckým medem, asijskými hračkami, kořením, balónky a jinými zbytnostmi.
Mě osobně nejvíce nadchl úsek u mlýna, kde rozprostřely stoly se svými výtvory chráněné dílny, kovář zde koval, co ho napadlo, věštec luštil z karet budoucnost (dospělým za kilo, dětem zadarmo - jim tajuplně říkal, že vše, co je čeká, zvládnou). K posezení lákala čajovna se zázemím v jednom z pískovcových sklípků. Všem pro radost vyhrával flašinetář.
Od tří hodin byla pro nejmenší připravena stezka s klasickými úkoly, jako je házení míčků do úst šaška či skákání v pytli. To už byl Radvanec doslova přelidněn. Sehnat pivo trvalo déle než ho vypít. Opravdu Radvanci a jeho obyvatelům gratuluji ke znovuobnovení tradice poutí k jejich patronovi. Opět se ukázalo, že vše je jen o lidech.
Na závěr, jako už někdy dříve, malá hádanka. Tak kam jsem vyrazil s našimi malými primány? Většinu míst jsme již během našich tipů na výlety navštívili, leč opět se leckde něco změnilo. O prázdninách se pokusím tipy znovelizovat a „osázet“ dalšími fotografiemi.
