Vrátil jsem se z víkendového výletu na Kladensko a už cestou zpět jsem přemýšlel, čemu dnes zasvětím deník, nočník. Doufal jsem, že odpověď naleznu v došlé poště. V četce nic, příspěvků čtenářů pomálu - názor na vandalismus jsem vydal samostatně zde. Velmi mě zaujala diskuse čtenářů na téma těžby uranu (zde), ale do ní nemám čím přispět. Pomoc nakonec přišla ze strany, ze které jsem to nečekal - z Ukrajiny. Dopisuji si s Ukrajinkou - už ne rusky jako kdysi, ale tužíme si navzájem svou angličtinu. Ruštinu používáme, když něčemu v angličině nerozumíme - lépe řečeno, když já něčemu nerozumím. Natasha je také učitelka, zhruba stejně stará, takže máme mnoho společných zájmů. Minulý týden mi mimo jiné psala, že její dcera měla díky mně nejlepší projekt ze zeměpisu - samozřejmě na téma tři dny ukrajinského turisty v České republice. Než jsem na víkend odjel, psal jsem jí, jak máme ve čtvrtek volno kvůli konci druhé světové války. Teď po příjezdu mě čekalo několik mailů, ve kterých mi popisuje, jak vypadají oslavy u ní. Psala o slzách v očích starých mužů, vytetovaném čísle na paži svého tchána, o touze všech žít v míru. Trochu mi ten její dopis připomínal pokryteckou atmosféru mého dětství, kdy nás všechny někam nahnali, promítli nám oslavný film a chtěli, abychom o tom při výtvarné výchově nakreslili obrázek.
Pak mi ale přeběhl mráz po zádech a já si uvědomil, že Natasha myslí svůj text zcela upřímně, a zastyděl jsem se. A vzpomněl jsem si na čtvrteční dopoledne, jak na pietní akt v České Lípě dorazili jen hejtman, místostarostové, pan Hudec a ještě asi čtyři další lidi. O zbytku nevím, jestli byli účastníci aktu anebo jen stydící se čumilové jako já.
Naštěstí se se svou angličtinou nepokusím Natashe popsat atmosféru oslav konce války u nás. Musel bych psát o tom, jak se všichni už v předvečer oslav seberou a odjedou na chalupy. Ti, co zůstanou ve městě, se nastěhují do supermarketů, aby utratili co nejvíce peněz za co nejlevnější zboží. Do toho všeho televize vysílá Švejka - to jsem se opravdu pobavil, nic přiléhavějšího nasadit opravdu nešlo.
K čemu nám Čechům a Romům jsou vlastně státní svátky? Křesťanské jsme za své nepřijali, bolševismem vymyšlené či pokroucené zavrhli.
Natasha mi dokonce poslala elektronickou pohlednici. K tématu máte i anketu pod reklamami.
Já vzal syny na třídenní výlet a abych aspoň trochu uchlácholil své svědomí, zamířili jsme i do Lidic. Sice nemají s koncem války nic společného, ale kde jinde v nastupující generaci vyvolat nějaké otázky související s druhou světovou válkou. Areál jsme si díky geocachingu prošli křížem krážem, některá místa dokonce dvakrát. Můj výchovný počin byl úspěšný tak napůl - když jsme dělali závěrečné hodnocení a seřazovali zážitky, umístila se prohlídka Lidic hned na druhém místě ... za návštěvou kladenského McDonalda :o(.
(Toto není golfové hřiště)
Procestovali jsme část Kladenska, část Čech, kterou jsem doposud ignoroval. Pokud chcete vidět nějaké privátní fotky, můžete v mé galerce - zde.
Ti, kdo čekají na vyhlášení hlasování Miss internet, se dočkají. V tuto chvíli mám již fotografie a chystám je vydat ještě dnes večer.