Miss
Volba Miss Českolipska je jistota. S velkou jistotou nám stoupne čtenost a chválabohu jí to vydrží i pár týdnů po volbě. S velkou jistotou budou anonymové nadávat, že fotky jsou mizerný a oni by udělali lepší i mobilem. (Tak fajn, jestli někdo umí lepší fotky, ať nám nějaké pošle na adresu barta@i-noviny.cz. Se svým jménem a se jménem modelky. Můžeme udělat malou soutěž. Vítězi dáme stejné peníze, jaké od nás dostal autor fotografií missek.)
A stejné je to s holkama. V diskusích se objevují slova jako hnus, odpor, šok ... a tak si vždy připadám jako vadnej. Sice se mi některá z děvčat rovněž nelíbí, nicméně vůbec nemám problém si vybrat - obzvlášť v letošní nabídce. Podle mě se sešla největší konkurence od doby, kdy při volbě miss spolupracujeme. ¨
Jediné, s čím mám problém, je samotná existence této soutěže. Vždy mi připadá, že to pro ty holky musí být ponižující producírovat se po pódiu před uslintanými diváky a nabízet se. Ale asi ne, protože přehlídková mola jsou stále plná.
Dětský domov
Ve čtvrtek jsem byl na stáži v dětském domově v Krompachu. Seznamoval jsem se s jejich programem prevence nežádoucích jevů, ale zajímalo mě i fungování domova celkově.
V podobném zařízení jsem se chvíli pohyboval na začátku roku 1990, kdy jsme jako stávkující studenti vypomáhali v různých institucích. A nebylo mi dobře na duši. Prostředí mi přišlo velmi neosobní, děti citově vyprahlé. Tentokrát jsem byl nadšen z toho, jak dobře se děti v domově mají. Bydlí v oddělených bytečcích po osmi se svými tetami. Každé má kompletní sportovní výstroj - kolem počínaje, lyžemi a bruslemi konče. Řada nadací (celkem snad patnáct) jim pomáhá s vylepšováním úrovně jazyků, pobyty u moře, začleňováním do společnosti, hledáním práce. Nicméně se nezměnila skutečnost, že v dětských domovech jsou především děti romské národnosti - a nikoliv nějací sirotci, jak jsme to mohli vídat v komunistických seriálech, ale děti, které své biologické rodiče mají. Jenže ti se o ně neumějí postarat.
Byl jsem hrdý na to, že naše společnost dává šanci každému dítěti se chytit, na druhou stranu mi vadí, že nedokážeme zabránit tomu, aby někteří spoluobčané zplodili více dětí, než se vůbec do bytečku v dětském domově vejde. Nicméně recept nemám. Doba nucených sterilizací je pryč a výchova u některých občanů zřejmě selhává.
K tématu dětských domovů je i dnešní deníková anketa.
Horkýže slíže
V pátek jsem opět vyjel za kulturou mimo Českou Lípu. Tentokrát do Mladé Boleslavi. Nechtěl jsem si nechat ujít koncert slovenské kapely Horkýže slíže.
Atmosférou dost připomínal vystoupení Tří sester v České Lípě, jen diváků bylo méně a piva více. Hrát začali s více než hodinovým zpožděním a měli velmi dobrý zvuk, to byl taky oproti Crystalu nezvyk. Také jsem se více odvázal - přece jen mi to tolik nejde, když se většinou snažím něco nafotit a všude mě pozorují oči mých studentů.
Fotografie
Dvě fotografie z víkendu pocházejí z Maloskalska. Na první je hrad Frýdštejn, na druhé Pantheon.
Na úplný závěr ještě pár fotografií týkajících se úklidu ve městě. V některých lokalitách byla doslova rvačka o odpadky. Byli jsme s kroužkem douklidit část Špičáku, na kterou nám před čtrnácti dny nestačily pytle, a on nás někdo předběhl.
Větší „štěstí“ měl turistický oddíl mládeže Chippewa. Jak píše ve své tiskové zprávě: Nebavíme se však pouze cestováním, nehrajeme pouze hry a nemluvíme jen tak do větru. Po roce jsme opět podpořili Den Země úklidem řeky Ploučnice, protékající naším městem, a jako každý rok i letos jsme se opravdu nenudili. Za mostem na Svárově jsme nafoukli dva gumové čluny, jejichž posádky lovily nepořádek přímo z vody. Zbytek dětí pročesával břehy a blízké okolí. Igelitové pytle se nám rychle plnily plastovými lahvemi, igelitem, polystyrénem, nápojovými kartony, našli jsme ale bohužel i pneumatiku, žebřík, plech, koberce či dokonce staré rádio. Z Ploučnice jsme vytáhli také celou lavičku.
