Nedá mi to, abych nezveřejnil dva příspěvky zelených, které jsme tento týden obdrželi, a nenapsal si k nim pár vět. Záměrně píšu zelené s malým z, aby opět nedošlo k mýlce, že to jsou ti oficiální Zelení (přestože řada z nich je).
Příspěvek první.
Vážení přátelé, omlouvám se Vám, že dnes výjimečně posílám v příloze obrázky. Vidíte na nich smrk na zahradě pani Ing. Zuzany Pudlačové ze Svárova v České Lípě (Dvořákova 1442), které vadí - asi z důvodu, že stíní jakémusi skleněnému přístavku, který si nedávno přistavěla, a možná i tomu, že ji padá jehličí do bazénu - a to natolik, že se jej rozhodla pokácet.
Navzdory tomu, že všechna šetření ukázala, že se jedná o NAPROSTO ZDRAVÝ strom, který nic a nikoho NEOHROŽUJE, a první doporučení úředníků z odboru životního prostředí Městského úřadu v České Lípě opravdu znělo NEKÁCET, rozhodla pani Konvalinová, vedoucí odboru, jinak, tedy POKÁCET. O důvodech jejího podivného rozhodnuti zde nechci spekulovat...
Tento problém otevřel v diskusi na i-novinách (www.i-noviny.cz) v rubrice Hydepark již PhDr. Hudec, a my jsme již v tuto sobotu poslali podnět na OŽPZ (Odbor životního prostředí a zemědělství) a na CIZP (Českou inspekci životního prostředí) do Liberce. Nevíme však, zda tyto orgány budou reagovat tak rychle, aby stačily pokácení tohoto stromu včas zabránit...M.Lomič
Na názor jsem se zeptal i zmíněné paní Konvalinové.
"Uvedený smrk roste na soukromém pozemku fyzické osoby, kontakt na ni nemám. Předpokládám, že jste do inkriminované zahrady též nahlédl," napsala mi k dotazu na vzniklou situaci.
Nyní se podívejte i vy na obrázky smrku.
Těžko by zrovna mě mohl někdo obviňovat z nelásky k přírodě, ale za sebe musím prohlásit, že bych takový smrk na své zahradě (kdyby vypadala jako ta paní Pudlačové) rovněž nechtěl. A dost by mi vadilo, kdyby se mi někdo snažil výše popsaným způsobem házet klacky pod nohy, pokud bych se rozhodl ho porazit.
Moje matka pracuje v lese a jejím oblíbeným kouskem je nosit si domů sazenice jehličnanů. Máme už na zahradě dvě jedle, dvě douglasky, nespočet druhů borovic. Všechny tyto dřeviny postupně přerůstají náš dům (a nejsou starší čtrnácti let). Ještě, že na vesnici mají lidé jiné starosti, než honit sousedy po úřadech. Sám sis zasadil, sám si poraž. Za chvíli se najdou lidé, kteří mi budou chtít evidovat pokojové květiny, neboť ty rovněž produkují kyslík. Myslím, že by v daném případě stačilo, kdyby se paní Pudlačová zavázala, že na své náklady vysadí určitý počet nových dřevin.
Z trochu jiného soudku je další příspěvek, tentokrát paní Lukáškové.
Co lze zažít na cyklojízdě?
Chybí vám ve městě cyklostezky? Mně tedy ano. A proto jsem se vypravila na cyklojízdu. Jako každý rok, tak i letos jsme se shromáždili před radnicí, abychom si vyslechli prohlášení pořadatele. V těsné blízkosti našeho hloučku se vytvořila menší skupinka, která si nevšimla, že akce již začala, a vesele si vyprávěla o svých soukromých záležitostech. Stála jsem na půl cesty mezi řečníkem a výše zmíněnou skupinou a přemýšlela jsem, zda tito lidé, dvě ženy a statný muž s dítětem, jsou také účastníky cyklojízdy. Později se skupinka „rušilů“ připojila k nám a setrvala větší část cyklojízdy, opustili nás na konci Svojsíkovy stezky a nezúčastnili se závěrečného happeningu u parkoviště firmy Packard. Ještě předtím jedna z žen v této skupince prohlásila, že si žádného „kuňkání“ před radnicí nevšimla a že si řečníci příště mají vzít „kecafon“. Na můj dotaz, proč se vypravila na cyklojízdu, arogantně odpověděla, že není u výslechu a tudíž nebude odpovídat. To mě opravdu překvapilo, s něčím takovým jsem se už dlouho nesetkala.
Další překvapení mě čekalo o čtrnáct dní později. Po otevření „Městských novin“ mě do očí udeřila fotografie této skupinky z cyklojízdy. Rozesmátá a očividně vesele klábosící žena se na mě směje z obrázku. Titulek pod fotografií zní: „Součástí českolipské oslavy Dne Země byla také cyklojízda. Pro veřejnost ji obdobně jako v předchozích letech pořádalo Hnutí Duha…. Cyklojízdy směřující do dubické průmyslové zóny se pak zúčastnily desítky malých i velkých cyklistů. Jedním z nich byl rovněž českolipský radní Jan Stejskal (na snímku úplně vpravo).“
Na fotografii je radní Jan Stejskal a mluvčí městského úřadu, paní Aulová. Oba patří do skupinky, která se chovala přezíravě a rušila. Napadá mě, zda jsou to ti správní lidé, kteří se mají podílet na správě našeho města. K dovršení všeho je tu náš městský tisk, na který jde z rozpočtu města nemalá částka a občan předpokládá jeho nezávislost. O důvodech konání cyklojízdy se však z četby Městských novin čtenář nic nedoví, pro autorku titulku to patrně není důležité. Dala přednost prezentaci politika, který se přišel na cyklojízdu „zviditelnit“, vždyť volby se blíží.
Nechci k příspěvku nic moc dodávat, protože jsem na cyklojízdě nebyl a nemohu vzniklou situaci posoudit. Že jsem zastáncem dalšího budování cyklostezek, je jasné již dlouho. Pana Stejskala i slečnu Aulovou si umím z popsaného dobře představit. Paní Lukáškovou tipuji na učitelku, takže její rozhořčení plně chápu. Trpím podobným moralizovacím symptomem.
Zůstanu chvíli u radního Stejskala. V úterý a ve středu si můžete v i-novinách přečíst obsáhlý rozhovor s tímto zastupitelem, v němž se rozpovídal o svých (ne)ambicích stát se starostou, tenisové hale i o svém trestním rejstříku. Nenechte si ho ujít. Zároveň doufám, že se nám podaří přesvědčit i další zastupitele k rozhovorům. Někdy mi připadá, že o nich vlastně nic nevíme a všechna média se plní maximálně spekulacemi o jejich poklescích anebo heroických výkonech (v závislosti na své nezávislosti).
Na závěr výsledky soutěží o lístky na koncerty konané v předešlém týdnu. Lístek na koncert Dana Bárty získal pan Daniel Švarc, který jako jeden z devatenácti čtenářů správně odpověděl, že Dan zpíval ve skupině Alice. Bohužel jsme se nedočkali dvacáté správné odpovědi, a tak jsme lístek Crystalu vrátili. Podobné situaci jsme předešli u koncertu Vladimíra Mišíka, a tak se této akce zúčastnili dva naši čtenáři – Jana Jakubská a Milan Tima. Všichni naši soutěžící bez výjimky odpověděli správně, že Mišík zhudebnil básně Josefa Kainara.