Tento týden proběhlo první kolo přijímaček na střední školy, zároveň kraj zveřejnil a hlavně schválil další verzi optimalizace. Žáků skutečně ubývá a mezi školami se o ně bojuje. Nejen o ty středoškolské. Vře to i mezi řediteli českolipských základek, kteří se snaží navzájem přetahovat děti a tím i peníze od státu.
Zajímavý příspěvek nám do redakce přišel ze základní školy v Rynolticích. Vzniklou situaci dokresluje možná lépe než informace šířené šuškandou mezi pedagogickou veřejností a rodiči, kterých se to zrovna dotklo.
Rynoltice jsou pohlednou obcí s výhodnou polohou nedaleko od Liberce, Hrádku nad Nisou a Jablonného v Podještědí. Krásná příroda přispívá k tomu, že velkou část obce tvoří rekreační chalupy. Ale bydlí tu i místní obyvatelé a ti posílají své děti do zdejší školy. Místní škola tu má dlouholetou tradici. Do školy kromě místních žáků také dojíždí řada dětí z okolních obcí – z Janovic v Podještědí a Jítravy.
Podobně jako v dalších menších obcích se škola rok co rok potýká s nedostatkem žáků.Už mnoho let škola potřebuje výjimku z předepsaného počtu žáků. Problémem, jak získat další žáky, se dlouhodobě zabývá vedení školy, zřizovatel – obecní úřad i školská rada od okamžiku jejího založení. Propagací školy na různých veřejných akcích i nabídkou dobrého vybavení a péče o žáky v málo početných třídách se podařilo získat nové žáky i z obcí, které nejsou ve spádové oblasti školy – z Bílého Kostela, Chrastavy a Žibřidic.
V letošním školním roce je situace opravdu vážná. Odchází početná devátá třída a přijde jen hrstka prvňáků. Škole se nedostává okolo 15 žáků a nedá se předpokládat, že sami přijdou z okolních obcí nebo se přistěhují. Tyto tradiční způsoby doplnění stavu žactva jsou už asi vyčerpány. Proto školská rada navrhla zřizovateli, aby rodiče nově přihlášených žáků obdrželi náborový příspěvek. Přestože rozpočet obce není neomezený, schválilo zastupitelstvo Rynoltic příspěvek ve výši 10 000,- Kč pro každého žáka. Právě začínáme s propagací, vyvěšujeme plakáty, oslovujeme tisk i osobně jednáme s rodiči, kteří by připadali v úvahu. A k naší radosti máme i první přihlášené žáky! Doufáme, že se nám touto cestou podaří do školy přivést potřebný počet žáků, aby v příštím školním roce mohla se všemi třídami začít řádná výuka. Snad naše škola bude vzdělávat a vychovávat děti ještě mnoho dalších let.
Za Školskou radu při Základní a Mateřské škole v Rynolticích Jednatelka Mgr. Hana Mandíková
Osobně si myslím, že tržní prostředí by mělo prospět i školství. Na druhou stranu - ve vzdělávání nefungují stejné mechanismy jako v prodeji náhradních dílů do aut. Stejně jako ve zdravotnictví. Občané tyto resorty stále berou jako bezplatné služby, o něž se začnou zajímat teprve v okamžiku, když nefungují.
Příkladem může být třeba situace na ZŠ Špičák. Jedná se o školu, která kdysi aspirovala na tu největší v kraji a možná i v celé republice. Řadu let je bez fungujícího hřiště, na němž se dokonce měl stavět domov důchodců. Kvůli poruše statiky je nepoužitelných několik místností, do dvou pavilonů zatéká.
Samostatnou kapitolou jsou venkovní schody. Chůze po nich je životu nebezpečná. Osobně jsem slyšel od jednoho ze zastupitelů, že budou opraveny do oslav dvacátého výročí školy. Tento týden jsme dostali do redakce následující otevřený dopis rodičů.
Vážení členové zastupitelstva Města Česká Lípa, důrazně upozorňujeme a požadujeme opravu havarijního stavu schodiště v areálu školy, které slouží našim dětem – žákům školy.
1) Schodiště se nachází v areálu školy (v prostoru pod školní jídelnou) a je plně využíváno žáky a rodiči.
2) Slouží jako přístupová cesta pro žáky 1. tříd při vstupu do prostor školy a komunikační trasa mezi I. a III. pavilonem školy
3) Je již delší dobu (od března 2006) v havarijním stavu
4) Přes stále a opakovaně slibovanou opravu se s ním nic neděje
5) Na posledním zasedání Školské rady dne 13. 2. 2007 byla zástupci města přislíbena oprava, do dnešního dne, 17. 4. 2007, se však neuskutečnila, přestože je na tento stav upozorňováno již 13 měsíců
6) Současný stav schodiště nelze dále tolerovat i vzhledem k porušování bezpečnostních předpisů
Žádáme tedy neprodlené provedení opravy v nejbližším možném termínu.
Sice bych mohl zajít do obýváku a zeptat se manželky (dělá na Špičáku zástupkyni), jak se situace vyvíjí, ale znám její názor na mé nedělní deníky. Tak jsem raději napsal dotaz mluvčí města. Nabízím odpověď. Společně můžeme sledovat, jak se situace vyvine.
Zasílám Vám vyjádření pana místostarosty Mgr. Vlčka, který se touto situací intenzivně zaobírá.
„Mezi Odborem školství, kultury, sportu a cestovního ruchu a Odborem rozvoje, majetku a investic došlo k dohodě o řešení havarijního stavu s tím, že část zlepšeného hospodářského výsledku školy bude převedena na ORMI, který navýší finanční objem tak, aby mohla být provedena jak oprava schodů, tak i střechy v nezbytném rozsahu. ORMI se pokusí schodiště opravit do 31. května, tj. k datu oslav školy.“
Na téma základních škol jsem připravil i malou anketu pod reklamami.
A teď nějaké odlehčení od štiplavých témat. Týdne jsem si užil. Podnikal jsem výjezdy za kulturou. V děčínském divadle jsem zhlédl hru Picasso s Vilmou Cibulkovou a Milanem Kňažkem v hlavních a jediných rolích.
Nově opravené divadlo praskalo ve švech, potlesk ne a ne skončit. Pominu děj, to se musí vidět. Spíše jsem přemýšlel o tom divadle. Zase tolik se původně nelišilo od toho českolipského a nyní můžeme závidět. Avšak působí staromódně, všechny ty štuky, lustříky ... takže jsem si říkal, že až jednou přijedou Děčíňané k nám, budou také závidět. Ano, jsem proti divadlu na místě, kde se má stavět, a nelíbí se mi jeho podoba, ale přitom se na něj těším. Lépe řečeno - nechci si ho dopředu zošklivovat.
Ve čtvrtek jsem zajel do Liberce na koncert Davida Kollera a Support Lesbiens. Jelo nás z Lípy dohromady deset a cestou jsme se přeli, kdo je vlastně komu předkapelou. My věkem starší jsme se těšili na Kollera a mrzelo nás, že se končí "lesbičkami". Studenti zase špičkovali hláškami, že Koller jen bude zaclánět skutečné hlavní hvězdě večera. Já si teda nakonec užil obou. Koller vzbuzoval nostalgické vzpomínky, Support Lesbiens byly daleko tvrdší než na deskách, a to mi sedělo. Zkrátka bychom neměli spoléhat jen na to, co se nám do Lípy přiveze pod nos.
V pátek jsem ještě zajel do Radvance na promítání výsledků filmové dílny projektu Lanterna futuri, kterého se účastnili studenti našeho gymplu společně s Poláky a Němci. Zase toho za ten týden stihli neskutečně mnoho. Vždy zahřeje na duši, jak dokáží spolupracovat navzdory kulturním a jazykovým bariérám. A to jsem nenapsal, že dílnu vedl Holanďan se Slovenkou. Aspoň jedna fotečka od kolegy Michala Kosiny.
Také jsem výletil. Až mě kolegové Břehyňa a Šilov zase pustí ke slovu, určitě připravím nějaký tip ze Saského Švýcarska. Dnes jsem z něj byl nadšen.
Na závěr ještě několik plakátů coby namlsávky na budoucí akce. Opravdu se v Lípě nenudíme.
