Meningokok na titulních stránkách novin, čtvrté úmrtí v ústeckém kraji, a tak i já, držitel průkazu „dobrovolné zdravotní sestry“, jsem znervózněl, když mě v noci probudil starší syn s tím, že mu není dobře. V polospánku jsem se ho snažil přesvědčit, že horečku nemá, ale teploměr, na němž se rtuť vyšplhala přes čtyřicet stupňů Celsia, mě přesvědčil o tom, že kecám. Do toho vyplašená manželka, a tak jsem jako hlava rodiny popadl Zlaté stránky a vyhledal si číslo na dětskou pohotovost. Slyšel jsem cosi o tom, že je zrušena, ale asi jsem tuto informaci považoval za další z českolipských fám. Ze sluchátku se mi ozval tón signalizující, že číslo neexistuje. Tak to asi nebyla fáma. No, nic, zkusíme pohotovost pro dospělé. Tón vyzváněcí, ale nikdo jej ani napodruhé nepřerušil.
„Zkus ústřednu!“ poradila mi moje žena.
Zkusil jsem ústřednu. Konečně, konečně se mnou mluví živá bytost. Někam mě přepojila, zřejmě proto, abych si ze sluchátka poslechl hudbu. Na uklidnění? Takže ještě jednou. Asi napočtvrté jsem byl spojen se zdravotní sestřičkou, která mi poradila, ať mu uděláme zábal a dáme brufen.
Jasně: nakonec to byla angína, horečky opadly po dvou dnech, třetí den už otravoval, že chce jít ven. Vše se dá racionálně vysvětlit. Dětská pohotovost je fakt asi zrušena (a já bych si mohl konečně dojít pro nové Zlaté stránky), doktor z dospělé byl na výjezdu u daleko důležitějšího případu, noční pohotovost má minimum lékařů, atd, atd. Ale vysvětlujte to někomu, kdo platí měsíčně na zdravotním pojištění skoro tisícovku a od začátku roku využil zdravotnictví snad jen jednou – to když si byl v lékárně pro patnáctigramovou mastičku, za niž doplatil devadesát korun.
V sobotu 15. května jsme měli jedinečnou možnost navštívit rezervaci měsíčnice vytrvalé, kam jinak během roku platí přísný zákaz vstupu. Nedaleko Krásného buku, na svahu Širokého kopce, vybujel hustý porost měsíčnice vytrvalé, zvané lidově noční fiala. Na první pohled sice připomíná kopřivu a laik by ji určitě nepovažoval za takovou vzácnost. Malé květy bílé a fialové barvy v množství mají opojnou vůni, zvláště k večeru, kdy lákají k opylování noční motýly.
Samotný pochod byl stejně jako loni, kdy jsem se ho zúčastnil poprvé, velmi dobře připravený. A kromě měsíčnice bylo možné si dopřát i další atrakce – jako například cestu historickou lokálkou z České kamenice do Jedlové. Na trasách od tří kilometrů (pro důchodce) po 75 km (pro cyklisty) byly i jiné cíle – Studenec, Pustý zámek, Zlatý vrch, Křížový buk, Zámecký vrch.
Na louce pod Studencem se stejně jako vloni pásli kamzíci – jen byli letos moc daleko i pro můj desítkový zoom. Kdo nešel, může litovat.
