Před více než čtrnácti dny jsem oslovil pana Ondřeje, vedoucího odboru dopravy českolipského městského úřadu, a tázal se ho na časový harmonogram vyznačování cyklistických pruhů. Zajímalo mě, co je míněno tím slovíčkem "neprodleně", které se zastupitelům vloudilo do usnesení z posledního zasedání. Pan Ondřej asi pruhy maluje osobně, protože mi neodpověděl, a tak jsem se zeptal ještě mluvčí, slečny Aulové. Od ní se mi dostalo odpovědi, že vše není tak jednoduché, ale do měsíce by pruhy měly být. Jen připomínám, že cyklistický generel je schválen už rok. A teď k tomu dopisu:
Jak se stát poraženým cyklistou?
Musím konstatovat, že to lze realizovat velmi lehce. Stačí si vyjet po vedlejších silnicích v okolí České Lípy a nějaký vtipálek se o vás postará a ještě z místa ujede. Tak to se mi přesně stalo minulý týden na silnici mezi Horní Libchavou a Českou Lípou. Vraceli jsme se spolu s přítelem z podvečerní vyjížďky v domnění, že jedeme po bezpečné a málo frekventované silnici. Vzápětí jsem ale zjistila, že opatrnost pouze jedné strany nestačí. Jediné, co si pamatuji, bylo dlouhé troubení, kterému jsem se ještě stačila podivit, a pak už jsem ležela na zemi a zaregistrovala jsem pouze, že se ode mne vzdaluje jakási modrá skvrna, že jsem asi byla sražena autem a asi nevstanu. Přítel, který jel přede mnou, si všiml, že se pravděpodobně mladé osazenstvo auta ještě ohlíželo, ale k zastavení je to nepřimělo. Asi se dobře bavili, neboť při normálním řízení auta by se mi museli lehce vyhnout: silnice byla prázdná, suchá a zjevně tedy šlo o jakousi nepochopitelnou zábavu naší dospívající mládeže ve srážení cyklistů z kol.
Nicméně jsem měla štěstí. Kolemjedoucí cyklista mi okamžitě přivolal pomoc a v nemocnici zjistili pouze pohmoždění ruky a lehký otřes mozku. Mohlo to dopadnout podstatně hůř, ale nevím, jestli je to ta správná útěcha. Cyklostezky pro naše město zjevně nejsou prioritou a cyklisté se mohou dále stávat lovnou zvěří pro nezodpovědné řidiče. Já osobně už asi nikdy s klidným srdcem po silnicích jezdit nebudu.
Karolína Stránská
Už se blíží konec školního roku, s ním školní výlety, finále různých soutěží, exkurze. Vlak je pro tyto účely stále nejideálnějším dopravním prostředkem. Jenže na českolipském nádraží je tak trochu problémem objevit ten správný. Informační tabuli, na níž jedna část je zalepena kusy papíru s rozmazanými nápisy a druhá nesvítí, si můžete prohlédnou na fotografii.
Na mnoha nádražích je běžné dávat k vlakům cedule s názvem cílové stanice, v České Lípě, dopravním uzlu, je toto zřejmě přepychem. Stejně jako nechrchlající rozhlas. Když jsem se ptal na správný vlak zaměstnanců drah, odpověděl mi správně jen jeden ze tří. Jeden z nevědoucích evidentně nejenže nevěděl o správném vlaku, ale zřejmě z velké části ani o sobě. Ale třeba vůbec nebyl ve službě či se jen jako nádražák tvářil.
Je fajn mít na nádraží dveře, které se otevřou, jen co se k nim přiblížím, ale do budoucna bych preferoval kvalitnější informační systém.
Na závěr několik pozitivně ladících jarních západů slunce nad Lípou. První dva snímky jsou z "redakčního" okna, další z mysliveckého posedu u Stráže pod Ralskem.
