Chemická dílna
Celý týden jsem byl na chemické dílně ve Sloupu – bez netu, televize i signálu k telefonu. Jednalo se o další z akcí mezinárodního projektu Lanterna futuri. Na týden mi byly svěřeny děti nejen z Čech, ale i z Německa a Polska. Mohl jsem tak poprvé vzdělávat i cizince, což není vzhledem k mému jazykovému vybavení zase tak jednoduché. Naštěstí chemie používá tolika symbolů a mezinárodních zkratek, že se to dalo zvládnout.
Nebudu vás zatěžovat nějakými odbornostmi, spíše nabídnu pár perliček všeobecného rázu. Když jsme byli na úplně prvním – tenkrát učitelském - semináři, který se odehrával v Německu, vyrazili jsme první večer do baru. Pivo stálo dvě eura, ale aby to pro nás nebylo moc drahé, zlevnili na euro jedno. Bylo to hodně sympatické gesto. Když jsem sestavoval program právě proběhnuvší dílny, která měla být zaměřena především na problematiku havárií, napadlo mě, že vše zpestřím návštěvou hasičské zbrojnice a ukázkou první pomoci.
Dost mě odzbrojilo, když mi paní Bartášková z Červeného kříže řekla, že když je to pro Němce, bude to ještě o něco dražší, než kdyby to bylo jen pro naše školáky. „Němci, ti mají peněz dost,“ řekla doslovně.
Nakonec došlo jen na spolupráci s hasiči. A ta mě rovněž odrovnala. Bez finančních nároků se nám věnovali tři hodiny. „Věnovali“ je slabé slovo, oni nás opečovávali. Ukázali nám veškerou techniku, mohli jsme se svézt na tyči ve stylu Bridget Jonesové, vystoupali jsme na věž, ve které se suší hadice, vyvezli kvůli nám výsuvnou plošinu, navlékli jsme se do různých ochranných oděvů. Při závěrečném hodnocení celé dílny studenti i dospělci všech národů exkurzi hodnotili neuvěřitelně pozitivně. Takhle kladně vnímanou akci jsem dlouho nezažil. Škoda, že v učebně nemají instalovaný dataprojektor, aby mohli ukázky doprovodit i nějakou jednoduchou prezentací ze zásahu apod. I tak ale návštěvu hasičské zbrojnice doporučuji všem kolegům učitelům. Už ten pocit bezpečí, že nad vaším majetkem a životy bdí taková správná a odhodlaná parta svalnatých chlapů, stojí za to.
Zlatý důl z dětí a německých obzvlášť si udělali i v restauraci, v níž jsme se stravovali (RS Doly Bílina). Závěrečný rituál ve formě prezentace výsledků dílen (na stejné místě probíhala i filmařská) jsme pojali ve formě malé párty. Až ráno jsme zjistili, že servírka účtovala dětem 70 korun za krabici džusu. Co se týká mě, já si tamní kuchyně užíval – knedlíky skoro každý den, porce olbřímí (bylo vidět, že se platilo eury). Němci, zmlsánci, měli námitky – udivilo je, že z nevegetariánského jídla se dělá vegetariánské tím, že se maso nahradí vajíčkem natvrdo, či že se místo vepřového masa opeče pstruh (kuchař si zřejmě myslel, že pstruh je zelenina). Za celý týden také nebyly žádné těstoviny (tedy pokud do této kategorie nezahrneme knedlíky, což by se dalo).
Moc nepomohlo, že jsem se jim snažil svou svahilštinou vysvětlit, že když já byl v jejich věku na chmelu, měli jsme takový hlad, že jsme se porvali o starou housku, kterou jsme nalezli pod postelí, a rozpekli si ji v kamnech s indulonou.
Kulturní rozdíly, které postupně vyplouvají při podobných akcích na povrch, jsou pro mě více fascinující než to, jak se dá udělat bengálský oheň z pudinku či dýmovnice z kloktadla. Naše děti měly většinou poprvé možnost mluvit s Poláky (přestože Polsko je vidět z každého druhého kopce v okolí) a volný čas často trávily tím, že zjišťovaly, jak se řeknou různé věci v druhém jazyce. Začalo to samozřejmě tím, že první Polka už ve dveřích prohlásila, že „šuká prácu“.
Více fotografií naleznete zde.
Návrat domů
Za ten týden takřka dorazilo jaro. Tenhle jeho první závan nemám rád, aspoň ne na sídlištích. Než vyroste tráva, musím se koukat na všechen ten svinčík. Kolem kontejnerů u protějšího domu to například vypadá takto (sorry za tu mlhu):
Když se na to celý den musím dívat, nevím, jestli mám vůbec platit poplatky za odpadky. To je můžu rovnou vysypat z okna. Kde je ta pravidelná kontrola? To bylo řečí, jak nové koště v podobě dánského Maria dobře pomete, a ono jen tak nějak do času. Aspoň mě může těšit, že v tom nejsem sám - to svinstvo vadí i jiným, jak jsem se mohl dočíst v hydeparku. Pak mě taky štvou ta čuňata u nás v domě, co hulej na balkóně a vajgly jen tak cvrnkaj přes zábradlí. Logiku některých skutečně nechápu.
Ale zase hned jedna pochvala pro město či tomu, kdo za to "může" – už když jsem vybaloval batoh (pátek odpoledne), zaslechl jsem něco, co mi připomínalo zametací vůz, a ono jo. Vzhledem k tomu, že už jsem viděl konipase, čápy a jinou africkou havěť, co sem co nevidět přitáhne tu H5N1, je už opravdu po zimě a může se začít s úklidem.
Jinak při návratech domů ze severního směru na mě jdou mrákoty. Ta ohyzdnost s nápisem Interspar tam bude dlouho anebo to jsou jen kulisy k nějakému americkému hororu? I cizinci se podivovali – z jedné strany hnusný kvádr s nápisem Hypernova, z druhé strany betonové monstrum, které vypadá, jako že se chce zřítit na silnici. Moc nechápu, že poslední kousky volné půdy v tomto sektoru se město chystá osídlit a staví tam sociální byty. Tam asi budou bydlet lidé s nějakou zvláštní úchylkou. Tak hodně orgasmů!
Žebříčky
Čtenost deníků je opravdu obdivuhodná. Těší mě, že tolik lidí zajímají mé názory (no, zase si tolik nefandím – určitě klikáte i proto, abyste zjistili, jak vypadají výsledky ankety). Přesto chci ještě přidat jednu minirubriku.
Se syny během dlouhých túr hrajeme hru, které říkáme „žebříčky“. Vymyslíme nějakou kategorii a sestavujeme pořadí pěti nejlepších jídel, nápojů, knížek, míst atp. Docela jednoduchý způsob, jak o svých dětech zjistit spoustu zajímavého. Takže jsem si myslel, že bych si tady vždy vymyslel nějaký žebříček a něco si k němu připsal. Samozřejmě budu rád, když se zapojíte také a v diskusi nám napíšete své pořadí.
Přemýšlel jsem nad pěticí nejoblíbenějších či nejneoblíbenějších zastupitelů, ale jsem docela rád, že tenhle deník tak hezky apoliticky plyne, takže to vezmu za jiný konec. Představím si svého norského kolegu, jak má chuť na pivo. Kam bych ho v Lípě vzal, kdybychom chtěli jen tak po švejkovsku posedět a měli taxíka zdarma?
1. U Kapličky
2. Jazz Café bar
3. Svárov
4. Střelnice
5. Platan
Máte jiný názor? Napište, doporučte, zkritizujte.
Hláška týdne
Vydal jsem po příjezdu, co jsem mohl, a do deníku si nechal jen komentář Petra Skokana, kterým reagoval na návštěvu ministra životního prostředí v našem regionu. Pak jsem zjistil, že už vyšel ve čtvrteční Mladé frontě Dnes a že ho v dalších dnech i komentovali. Takže aspoň vyjímám jeden odstaveček jako hlášku tohoto týdne.
Celý text mi přišel poměrně vtipný, ale nejsem si jist, jestli mají být tiskové zprávy o vážných věcech až tolik vtipné. Už takhle mám v celém problému dálnice informační guláš. Njn, blíží se volby, teď bude vtipů přibývat.
„Neberte boží jméno nadarmo. Otázku vhodného či nevhodného umístění rychlostní silnice R35 proberte prosím se svým kolegou, ministrem dopravy. Libereckému kraji pak stačí, když dáte vědět, zda máme koridor do našeho územního plánu namalovat.“