Dnes je 28. 11. 2024
svátek má René

12/2007

Archiv

C(N)VLK


Ze sedmi dnů tohoto týdne jsem tři strávil na školeních pořádaných Centrem vzdělanosti Libereckého kraje. Kdo nepůsobí ve školství, asi nikdy nepochopí, proč jsou daně tak veliké.


Jo, jo, říkal jsem, že se školství budu ve svých komentářích raději vyhýbat, jenže na mě už padá totální skepse.


Ve čtvrtek jsem se vypravil na školení k novým maturitám. Mělo začínat v jednu hodinu a trvat do pěti. Jelikož  použití vlastního auta pro služební cestu je podle nového zákoníku práce víc než komplikované, musel jsem jet už v deset hodin vlakem. To znamená, že se za mě suplovalo celý den. Pět hodin krát minimálně dvě stovky + 310 korun poplatek za školení + asi 200 korun za cesťák. Sečteno, podtrženo, naši školu můj výjezd stál 1500 korun.


To bylo školení na chemii. Takto nás cestuje po kurzech minimálně deset. Dodejme, že na školení jsem se nedozvěděl nic nového, neboť Liberecký kraj je od počátku zapojen do projektu Maturity nanečisto. (No, možná jednu nejasnost jsem měl, ale ta by se dala někde vyčíst, vyřídit po mailu).


Raději utajím, za jak dlouho „čtyřhodinové“ školení skončilo. Certifikát, který jsem obdržel, platí do roku 2009. Pokud se maturity odloží, pozbude tedy platnost dříve, než ho budu potřebovat.


O víkendu jsem pokračoval ve studiu pro školní metodiky prevence. V sobotu mi bylo sděleno, že různá idividua, která se nám měla věnovat, z různých důvodů nepřijedou. Musel jsem tak poslouchat "lektorku" náhradní, od níž jsem se dozvěděl: co dávali včera v televizi, že jeden z lektorů má kratší nohu a proč, že byla čtyřikrát (nebo pětkrát) v Egyptě a všem to doporučuje. Také nám přečetla Stručný nástin drogové situace v EU, který mám vytištěný v práci na stole.


Po třech hodinách skládání básniček a svačení jsem se naprosto demoralizovaný sebral a odešel.


V neděli přednášela PhDr. Božena Lányová, ředitelka libereckého diagnostického ústavu. Sice jsem občas ztrácel souvislosti se svou prací, ale aspoň to bylo zajímavé.


Co bude dál, nevím. Na úvod celého školení jsme dostali program, v němž bylo zahrnuto snad všechno, co bych mohl ve své praxi preventisty potřebovat. Realita je však šílenější, než jsem si dokázal představit ve své bujné fantazii. A to bych mohl psát o metodách, zvoleném prostředí atp. Každopádně příští měsíc lekce vynechám a pojedu raději se studenty na ekologickou olympiádu. Tam aspoň vím, co mohu čekat.


Předcházejícími odstavci si nadělám hrozně zlé krve, ale myslím, že už by měl někdo nahlas říct, že ze školství se stává jedna velká Potěmkinova vesnice. Tento týden se mluvilo o propouštění učitelů, ale vždyť pedagogové už netvoří ani polovinu zaměstnanců ve školství (teď tím nemyslím striktně resort) - tipnul bych si, že každý z nás "živí" minimálně jednoho úředníka, výzkumníka, profesionálního preventistu, který nemá na starosti nic jiného, než vymýšlet lejstra, kurzy a další komplikace, kterými obhajuje svou existenci.


Exekuce


V hydeparku se stále diskutuje o exekucích, které postihly neplatiče pokut za parkování. V týdnu jsem jednoho poznal. Učitel, který špatně zaparkoval během svého stěhování, dostal pětistovkovou pokutu. Nějak na to pak v kalupu zapomněl. A když si vzpomněl, myslel si, že už je asi prominuta, když se nikdo neozývá. Nyní se mu po pěti letech ozval exekutor a jeho zapomnětlivost vyjde na více než 16 tisíc.


Souhlasím s názorem, že vyčůránkovství by se vyplatit nemělo. Na druhou stranu si myslím, že trest by měl být úměrný provinění. Když někdo nemá ve škole bačkory, taky ho kvůli tomu neseřežu v kabinetě ukazovátkem a nezvu kvůli tomu na pohovor celé příbuzenstvo.


Někdy se ale vyčůránkovství vyplatit může. (Rozkecal jsem se jak Halina Pawlowská.) Jiný kolega se před lety rozhodl ignorovat povolávací rozkaz na vojenské cvičení. Po měsíci mu přišla obsílka a pozvání na vojenskou správu. Oblékl si nejlepší kvádro, oholil se, stáhnul půlky a vyrazil přijmout tvrdý trest za dezerci. Jaké bylo jeho překvapení, když zjistil, že byl za vynikající práci během zmíněného cvičení povýšen.


Nová českolipská kapela


A teď z úplně jiného soudku.


Tři kamarádi - Šimon, Jakub (45) a Ondra (Switch) spolu postupně hráli v několika českolipských skupinách jako třeba V tunelu?, Magnetický spánek či Tatramat. Na konci minulého roku potkali zpěváka Raye, v Čechách žijícího Angličana, a založili formaci novou s názvem The Roads. Poslechnout si je můžete například zde.


Když už na link kliknete, můžete i hlasovat v soutěži Coca-cola popstar a trochu tak tu naši Českou Lípu zviditelnit. (Postup hlasování: 1. klikněte na symbol "reproduktorku" u písničky, otevře se Vám přehrávač, 2. dole v přehrávači klikněte na symbol vztyčeného palce a je to, 3. můžete hlasovat pro každou skladbu zvlášť). The Roads jsou zatím první v republice a celkově devatenáctí v Evropě.




Botanika


A na úplný závěr dnešního deníku pár fotografií z dnešní a včerejší procházky.



plicník



rozrazil



prvosenka



devětsil



lýkovec



violka