Svárov
Pana Hofmana znám jen ze zasedání zastupitelstva a z mnoha vyprávění mých kolegů, kteří s ním studovali anebo s ním pracovali. Na základě vlastních zkušeností i zkušeností ostatních jsem si nikdy nedokázal představit, že by dělal ředitele školy. Zdá se totiž, že mu chybějí některé schopnosti, které jsou k této práci potřeba. Schopnost sebereflexe, schopnost přesvědčit o svých názorech ostatní, schopnost komunikovat s lidmi bez toho, aby na ně koukal až příliš svrchu. Bohužel přestavitelé našeho města si myslí, že k vykonávání funkcí stačí být v ODS či s ní aspoň sympatizovat. V případě školství se jim to nevyplácí na ZUŠce ani na Svárově.
Ptal jsem se pár lidí, jaké mají s panem Hofmanem zkušenosti. Jednu mají podobnou - když mu dojdou argumenty, ohání se svým členstvím v ODS či zastupitelstvu. Pokud tito lidé nelžou (je mi divné, že by všichni vymýšleli ty samé lži), budu si muset myslet o zdejší ODS, že je horší než KSČ před patnácti lety a budu se podle toho také chovat. Nebudu je volit a doporučuji to všem ostatním. Naivně jsem se totiž domníval, že lidé vstupují do politiky proto, aby prosazovali své ideje a prospívali veřejnosti. Ne aby mávali modrým ptákem pokaždé, když budou něco chtít.
A ještě jedno poznání mám - většina lidí se bojí zveřejnit své jméno. Buď mají nějakého příbuzného na městě, anebo jsou sami v nějaké funkci atd. Koneckonců je to vidět i na diskusi pod článkem či v hydeparku. Připadá mi, že jsme si na to zvykli - kritizovat anonymně, ale hlavně nepřijít o to své korýtko. Nějak to do voleb doklepem a pak třeba bude líp (o čemž pochybuji).
Já vím, kecá se mi to - učím na gymplu, který spadá pod kraj a na němž mi šéfuje rozumný ředitel. Pak si slintám do i-novin, které se snaží být v rámci možností nezávislé (protože mají poměrně nízké náklady). Vůči anonymům už jsem takřka imunní. Maximálně můžou zkusit, že mi nedají grant na nějaký můj školní projekt, když o nich tak ošklivě píšu. Jenže ve školství znamená méně grantů stejně peněz a více času (třeba na psaní :o)). Tak dost, půjdeme na jiné téma.
Ples
V pátek jsem se konečně dostal na svůj první letošní ples (byly časy, kdy jsem jich stihl i deset za sezonu). Maturovat bude první třída, kterou jsem učil celých osm let. Navíc třída, po které se bude všem opravdu stýskat. Co jméno, to osobnost.
Start plesu byl ve velkém stylu - vystoupení malých tanečnic, rokenrolové předtančení, videoprojekce, které představovaly jak studenty, tak učitele. Celou událost ale hodně poznamenala nehoda, při které spadl kryt světla z druhého balkonu na jednu z babiček. Jen to dokazuje, jak moc by Merkur potřeboval rekonstrukci.
Konce plesů už raději vynechávám. Nevadí mi, když se "picnou" maturanti, jejich rodiče, já, ale čím dál tím hůře skousávám, že na baru nasávají i daleko mladší ročníky. Ne že bych byl v jejich věku nějaký extra svatoušek, ale my měli cestu k alkoholu daleko komplikovanější. Hlavně by mě v patnácti na ples nikdo nepustil.
Areál v Zákupech
Dnes dopoledne jsem vezl syna do Zákup na závody nazvané Jitrnicová laťka. Nejprve jsem myslel, že ho tam nechám a on přijede vlakem, ale nakonec jsem si s foťákem městečko prošel a udělám nějaký pátek tip na výlet.
Nejvíce mě každopádně nadchl sportovní areál. Psali jsme o něm především v souvislosti s kácenými topoly, ale osobně jsem ho ještě nenavštívil. Je to fakt bomba - jak tělocvična, její zázemí s bufetem, šatnami a sociálkami, tak venkovní prostory s několika hřišti. Myslím, že Lípa má Zákupům co závidět. A to jsem ještě nenapsal, že areál je volně přístupný veřejnosti.
Hláška týdne
Kdo čeká, že použiji některou z hlášek, které zazněly v souvislosti se Svárovem, čeká marně. Dost bylo Svárova!
V týdnu jsem si opsal z jednoho starého sloupku Jana Rejžka slova, která úplně původně prý zazněla v písničce Karla Hašlera (opisování citovaných citátů jsem v deníku říkával citát na druhou).
Rudými se chceme státi, neumíme se však červenati. Stud je věc už odbytá, hlavní jsou dnes koryta.