Doporučení zní takto:
Vážený pane řediteli, vzhledem k negativnímu stanovisku Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, podle kterého je zřejmé, že by zveřejněním materiálu pravděpodobně mohlo dojít k mravnímu ohrožení dětí a mládeže, Vám nedoporučujeme, aby Vaše škola zaslaný výše uvedený materiál, pokud jej také obdržela, do vyjasnění situace používala ve výuce.
Kazetu rozesílá Hnutí Pro život ČR a akce byla nepochybně načasovaná na období, kdy skupina poslanců předložila parlamentu zákon výrazně omezující možnost umělého přerušení těhotenství. Přestože již v úvodních titulcích je napsáno, že kazeta není v žádném případě určena studentům mladším šestnácti let, podařilo se nám ji získat ze školy základní, ze školy, ve které není pro změnu nic známo o doporučení ministerstva školství.
Představíme-li si situaci, že se kazeta dostala do rukou nekvalifikovanému, nezkušenému učiteli, který ji pustí dětem například v rámci rodinné výchovy, troufám si po jejím zhlédnutí prohlásit, že by zanechala na duších žáků velmi neblahé následky.
Pustil jsem si ji doma sám, když nebyly doma děti ani moje žena. A potom jsem asi hodinku tupě zíral do zdi.
Je mezi námi dost žen, které potrat podstoupily, a každá z nich to v sobě nese jinak. Znám takové, které to prostě pustily z hlavy, ale i takové, které si to obden vyčítají. Zhlédnutí filmu i jim způsobí jasnou újmu.
Ve filmu není proneseno jediné slovo. Vše doprovází jen sugestivní hudba. Nejprve detailní záběr na pohlavní orgán, v němž se ruka s bílým rukávem a spoustou nástrojů přehrabuje. Pak jakýsi vysavač. Najednou ručička, záběr se zastavuje, aby si to divák užil. Nožička, hrudníček. Spousta krve. Je těžké celý akt i jen popisovat. A to jsem si myslel, že bych mohl i fotografií kazetu dokumentovat. Nekonečné přehrabování se hromádkou údů, hrudníčků a částí lebek. Otevření miniaturní pusinky. Pokus o sestavení plodu z trosek několika těl. Na úplný závěr zabalení velmi starého plodu (přinejmenším dvakrát staršího, než byl ten, na němž byl původní potrat vykonán) do bílého hadru.
Bezesporu je žádoucí, aby počet potratů nadále klesal, ale domnívám se, že tudy cesta nevede. Daleko efektivnější je seznamovat studenty a žáky (i jejich rodiče) s moderními druhy antikoncepce, vytvářet ve společnosti takové klima, aby ženy na mateřské nebyly ekonomicky tou největší spodinou.
Za největší sprosťárnu považuji rozeslání kazety do škol společně s alibistickým textíkem, který měl zajistit, že se její obsah skutečně dostane až k dětem. To byl přece záměr. Nejde o společenskou diskusi, na kterou se toto sdružení vymlouvá ve svých tiskových prohlášeních. Použili stejných metod, jakých používají různé náboženské sekty a jiné zájmové skupiny, které se tu a tam snaží pod různými názvy vetřít do školních budov. Přestože problém potratů by skutečně neměl nechávat chladnou i tu nejmladší generaci.
Tento problém má (minimálně) dvě strany, stejně jako mince, kterou zvrhlí filmaři položili vedle zrekonstruovaného tělíčka.