Ozval se mi pater Angelus, se kterým nedávno vyšel rozhovor (zde). Z Wechselburgu komentoval články, které ho v i-novinách v poslední době zaujaly. Pobavil zejména komentářem k dění v bývalém vojenském prostoru v Ralsku.
"Velice rád jsem si přečetl rozsáhlý článek o tom, co se děje kolem letiště, připomněl mi soutěž o budoucnosti bývalého vojenského prostoru, kterou vyhrál můj bratr s návrhem "Rekreační oblast včetně malého sportovního letiště" nad plánem posledního komunistického ministra obrany. Ten chtěl vybudovat mezinárodní letiště s cargo. Vzpomínám si, jak se tehdejší ministerský předseda Václav Klaus zdráhal vyprávět žurnalistům, ze vyhrála právě společnost Waldstein. To bylo už na počátku devadesátých let. A já chtěl v roce 1995 využít letiště při bohoslužbě s papežem u příležitosti svatořečení Zdislavy z Lemberka. Bohužel se nakonec uskutečnilo na Moravě.“
Další zprávou, která by už jinak upadla v zapomnění, je tiskovka s názvem "Liberecká KSČM věří, že ve volbách uspěje jako před čtyřmi lety". Aspoň první odstaveček:
Komunisté v Libereckém kraji věří, že v letošních krajských volbách skončí přinejmenším se stejně dobrým výsledkem jako před čtyřmi lety. Tehdy je podpořilo 15,93 procenta voličů a díky tomu skončili jako druzí za vítěznými občanskými demokraty. V pětačtyřicetičlenném zastupitelstvu mají v současné době deset křesel, přesto zůstali spolu se Stranou pro otevřenou společnost (SOS) v opozici. Kraj vede koalice ODS a ČSSD s 28 mandáty.
No, já upřímně doufám, že tak nějak demograficky voličů KSČM ubylo. I když: co je vlastně horší?
Svou kandidátku představila i Strana pro otevřenou společnost.
Manželka známého libereckého podnikatele Miloše Vajnera a předsedkyně správní rady Nadace Škola hrou Lidie Vajnerová povede do krajských voleb Stranu pro otevřenou společnost (SOS). Jejím úkolem je nejméně obhájit pozici třetí nejsilnější strany v kraji.
Pro nás je zajímavé, že na třetím místě je sedmačtyřicetiletý učitel z Nového Boru Jaromír Dvořák, který bude zároveň kandidovat na Českolipsku do Senátu. Takže už oficiálně známe pět kandidátů, to je stejný počet, jaký se zúčastnil minulých voleb. Připomínám je, neboť se občas v diskusích ptáte, kdo vlastně kandiduje. Petr Skokan, Jaromír Dvořák, Karel Kapoun, Miroslav Hudec, Miloš Tita. Myslím, že tentokrát nebudou senátní volby rozhodně nudné, přestože favorit je jasný. K tématu je anketa pod reklamami.
Z mailu od Jirky Gottliebera jsem se dozvěděl, že Samci mají nový klip. Jeho pracovní verzi si můžete prohlédnout tady: http://www.bandzone.cz/samci.
To Pepa Kolařík mi poslal starý článek s názvem Přátelé nejvěrnější. Bohužel není řečeno, z které je doby ... ale snad vám to dojde.
Na pondělní den budou v Provodíně dlouho vzpomínat. Vždyť ve své obci hostili nejvěrnější své přátele - desetičlennou delegaci sovětských turistů ze Sibiře. ... I začátek tady měl svůj konec. Dlouho v noci se loučili přátelé s našimi dělníky, družstevníky, pionýry a ostatními pracujícími. Objetí a polibky nikoliv na rozloučenou, ale na brzkou shledanou uzavíraly nezapomenutelný večer. Nechyběly ani slzy. Proč by se ale za ně měli lidé stydět? Byly to slzy přátelství a lásky, slzy úcty jednoho k druhému, slzy, které napovídaly, že jdeme pevně bok po boku se Sovětským svazem, že naši společnou cestu už nikdo nikdy nenaruší. Rozloučení vyústilo ve velkou manifestaci přátelství a míru mezi našimi a sovětskými národy.
Uff! Taky mi málem ukápla slza. Jako bych četl Městské noviny. Stačí přidat fotku starostky s nějakým soudruhem a jsme tam, kde jsme už jednou byli. O tom, že se zase tolik nezměnilo, svědčí i dvě anonymní zprávy pobouřené minulým deníkem a mým vcelku nevinným fotožurnálem z městského plesu (zde). Schválně napíšu ředitelce KD Crystal, jestli je pravda, že kvůli tomuto žertíku už nejsme jejich mediálním partnerem.
Následuje pár fotek z mého pobytu v Orlických horách, abych deník tak nějak výtvarně zpestřil a třeba vám dal případně tip na výlet. Ostatní články, které ještě stojí za zveřejnění, připravím k editaci během dnešního dne. Mám spoustu práce do školy, tak jsem si dal závazek, že za každou přípravu naedituji jeden. Myslím, že má práce tak bude dostatečně transparentní :o)).
Kolem této chalupy jsem už několikrát jel a nikdy mě nenapadlo, že je to rodný domek Prokopa Diviše.
Zatímco v údolí se držela mlha, na vrcholu Suchého vrchu se dalo opalovat.
Tolik kvetoucích kandíků psích zubů jako v Letohradu jsem nikdy neviděl. Biologický zážitek týdne.
Svačinka pod mohylou na hradě Hoštejně.
Momentka z obory v Častolovicích. V minizoo se pářilo všechno, co jakýkoliv kopulační orgán mělo. Další důkaz, že jaro je tady v plné síle.
Pokud byste chtěli více fotek, tak můžete nahlédnout do mé privátní fotogalerie - zde.