Hektické dny
Někdy před měsícem jsem psal, jak se těším, že si Rafťáky užiju. No, tak takhle nějak vypadaly mé dva dny tohoto týdne.
Ve středu jsem do dvou hodin učil, od tří jsem měl dvouhodinový kurz angličtiny na Špičáku. Pak jsem sedl do auta a jel do Prahy. Od osmi hodin byla slavnostní premiéra Rafťáků v multikině na Andělu. Hned po ní následoval přejezd na Václavák, kde v klubu Duplex byla rafťácká party.
Na slavnostní křest, který provedla krásná Veronika Freimannová, došlo až kolem půlnoci. Kolem jedné jsem zase sedl do auta a vrátil se v té sněhové bouři do Lípy. Ze všeho jsem byl tak nabuzenej, že se mi nějak nedařilo usnout, takže jsem v pět hodin zase vstal a dodělal články do i-novin a šup zase do školy.
Odučil jsem si své hodiny a opět ve vánici odjel do Grosshennersdorfu, kde jsme měli s neměckými a polskými kolegy schůzku kvůli blížícím se dílnám projektu Lanterna futuri. V deset jsem si mohl dát konečně pivo a padnout do postele.
Jako pro balíka z maloměsta byla samozřejmě největším zážitkem ta party v Duplexu. Menší a ještě menší televizní hvězdičky známé z nekonečných seriálů či reality show, které se přišly ohřát ve světle Kotka, Mádla a režiséra Janáka (ten je mimochodem opravdu velmi příjemným člověkem, na rozdíl od řady jiných).
Zajímavé pro mě rovněž bylo přečíst si v Blesku (zde), jak to vůbec "bylo". Kotek v obležení fanynek - no, já ho viděl sedět v rohu s přítelkyní, z klidu ho občas vyrušila nějaká fanynka žadonící o podpis. Hvězdou večera Soňa Polonyiová - podle mě vypadala jako anorektička a její otázky, které mi položila, nebyly moc duchaplné. No, ale můžu být rád, že jsem pro všechny ty "novináře" z Aha, Blesku, Spy apod. nebyl zajímavý, protože já a pódium asi nikdy kamarádi nebudeme. I v šotu, který běžel včera na Nově, je vidět, jak se při samotném křtu stahuji dozadu, zatímco ostatní se rvou před objektivy.
Svárov
V týdnu jsem si našel čas jen na jednu českolipskou kauzu. Před časem jsme upozorňovali, že místní ODS si zadělává na další problém, když plní přání zastupitele Hofmana a usazuje ho na ředitelskou židli ZŠ Svárov. Věděl to každý, kdo ho trochu znal, ale Moudrá a spol. si stejně prosadili svou.
Atmosféra na škole už musí být opravdu dost hustá, když zaměstnanci vyzývají k návštěvě školní inspekci. To jsem jako učitel nezažil. Sbírám materiály a zkusím připravit větší článek do konce nadcházejícího týdne.
Českolipané v tahu
Sám psát nestíhám, tak k tomu vyzývám ostatní. Můj bývalý student pokračuje ve vzdělávání na dalekém Taiwanu, a tak jsme se předběžně dohodli na pár příspěvcích a tím také na oživení naší rubriky Českolipané v tahu.
Nedávno jsem dělal rozhovor s Jindrou Krousem a ten byl nyní vybrán ve výběrovém řízení na učitele v českých vesnicích v Argentině, tak doufám, že i s ním budu ve spojení a přesvědčím ho ke psaní.
Hláška týdne
"No, knížka je trochu jiná než film, takže snad bude zajímavá."
Tentokrát jsem si troufl citovat sám sebe - aby ostatní neřekli, že dělám trouby jen z nich. Toto jsem plácnul na otázku Soni Polonyiové, jak bych charakterizoval svou knihu.
Veronika Freimannová to za mnou glosovala větou: "Na rozdíl od filmu ..." Jen podotýkám, že bylo dvě hodiny po premiéře, na níž lidé brečeli smíchy, a vedle mě stál režisér Karel Janák.