Mnoho základních škol přeruší výuku a jde uklízet skutečně masově, my jsme pozvali studenty na pátek odpoledne. Sice se odpadků nenasbírá takové množství, ale zase přijdou ti, co opravdu chtějí. Nemá smyslu zde dlouze hovořit o výchovném aspektu. Je sice depresivní vidět, že není v silách takové skupinky uklidit Špičák, věřím však, že mezi těmi, co si prodloužili páteční pobyt v okolí školy, není moc takových, kteří by bez výčitky odhodili obal od zmrzliny do škarpy. Prošli jsme cestu ke Špičáku. Na fotografiích jsou některé nasbírané lahůdky.
Hned ze sběru odpadů jsem s naším dvorním fotografem Jindrou zamířil do Luxoru, kde kandidátky na titul Miss Českolipska nacvičovaly choreografii finále. Chtěl jsem být ironický, protože podobné akce se mi vždy zdály jaksi nedůstojné, ale nebudu. Paní Joličová, která akci pořádá, byla velice milá, upovídaná a zajímavá. Výsledek našeho společného sezení se na i-novinách již objevil. Zanedlouho se rovněž objeví přehled všech finalistek, jejich fotografie i míry. Budete si tak moci zvolit svou Miss i-noviny.
V sobotu ráno jsem jen tak tak doběhl do obchodu. V devět hodin započala úklidová akce kolem našeho domu. Byli jsme zvědavi, kolik ze sedmačtyřiceti partají se zapojí. Samozřejmě nás nebylo více než dvacet, přesto se snad poprvé sešlo více rukou než nářadí. Radost dívat se, jak důchodci i děti sotva se držící na nohou zametají, hrabou, kopou, plní pytle lopatami či jen sbírají rukama střepy.
Mezi nejrůznějšími odpadky jsou největším neštěstím vajgly. Pod balkony jich jsou tisíce a není v silách žádného nástroje je posbírat. Nechápu, proč si dotyční kuřáci neumístí na balkón třeba skleničku od přesnídávky a po naplnění ji normálně nevyhodí do odpadu. Jen pohodlnost. Na trávnících vévodila psí lejna, většinou však zaschlá, a tak manipulace s nimi nebyla nijak obtížná. Několik prezervativů (zauzlovaných) pod okny ložnic je záležitost spíše k pousmání.
Pousmání vyvolal i místostarosta Pazourek, který si přes náš, nyní vyhrabaný, trávník jako každodenně krátil cestu do centra města. („Zdá se, že cesty jsou jen pro blbce,“ pronesla jedna z brigádnic.)
Na kole jsem projel tradiční trasu do Hradčan a zpět přes Provodín. Těm, co letos ještě nevyjeli, mohu prozradit, že vše je takřka při starém. Problematický je začátek cyklostezky, kde nyní stojí parkoviště Narexu. Nevadí mi ani tak samotné parkoviště jako spíše skutečnost, že cyklistické značení je, stejně jako v celém městě, mizerné a cyklista hned neví, kde na stezku najet.
Trochu mě mrzí, že se stále nic neudělalo s přerušením stezky při odbočce na Žízníkov – zahýbající řidiči nejsou ani upozorněni na to, že protínají cyklostezku. Je to prostě arogance – vše je vyřešeno značkou, která cyklostezku na pět metrů formálně ukončuje. Už jsem zde připomínal, že v té slavné Skandinávii, kam se zastupitelé často jezdí poučovat, je to přesně naopak a ještě v mnoha barvách. V dalším průběhu jízdy potěší zasypané díry v silnici z Veselí do Hradčan a nepotěší několik nových hromad s odpady, které ještě nestihly zarůst.
