Stromy u Ploučnice
Miroslav Hudec mi poslal fotografie polámaných stromků u Ploučnice. Přidal i komentář, ale již jsem ho četl v Českolipském deníku, a tak dávám jen první odstavec:
Pravděpodobně v noci z pátku na sobotu někdo surově zlámal dva stromky, které byly u lávky přes Ploučnici v České Lípě vysazeny náhradou za pokácené topoly. Stromky zničil, opěrné kůly povyvracel. Soudě podle stop ve sněhu, muselo jít o (vzrůstem) dospělého člověka, či dospělé lidi (lidi?). Těžko říct, proč to udělal(i). Nabízí se vysvětlení, že tudy snad táhli opilí fanoušci, zklamaní naší páteční prohrou se Švédskem. Na trase směrem k hlavnímu vlakovému nádraží byly patrny další známky vandalismu. Nebo že by se snad někdo inspiroval středečním kácením topolů u průmyslovky? Nemusí to být vysvětlení zase tak nepravděpodobné. Mám desítky a desítky zkušeností, jak malou úctu k zeleni (a jak malé znalosti o její užitečnosti!) dnes mají mnozí, napohled i velmi úctyhodní a kultivovaní lidé. Tak proč ji čekat zrovna od nějakého přiožralého póvlu, který kdoví, jestli alespoň zpola ví, co činí?
S ostrými výrazy pana Hudce nelze než souhlasit. Už jsem kdysi napsal, že vandalství je horší než terorismus. Teroristé mají aspoň nějaké ideály, vandalové jsou jen zakomplexovaná spodina společnosti.
Husí cesta
Cestičkou husí, kde Jára Cimrman odpočívat musí, aneb pozvánka na hezkou procházku - tak se jmenuje tip na výlet Miroslava Jakuše, který vyšel minulý týden v netDubáčku. Doprovází ho velké množství fotografií. Najdete ho zde.
Ples města
Fotografie z plesu města mi poslala Kateřina Amrichová, mluvčí České Lípy. Jinak jsem koukal, že malá diskuse, především k výběru hudby, je i v našem hydeparku.
Masopust
Fotografie z masopustu v Kravařích mi poslala Eva Fridrichová. Autorem je Jaroslav Slabý.
Mácha v muzeu
A když jsme u muzea, pod které kravařská rychta spadá, nabízím ještě pozvánku na zajímavou výstavu.
A zde je oficiální tisková zpráva Evy Fridrichové:
Karel Hynek Mácha (16. 11. 1810 – 6. 11.1836) se stal největším českým básníkem, přestože neznáme jeho podobu. Snad právě proto byla jeho postava zahalena množstvím mýtů a zkreslených představ a stala se inspirací pro mnohé české výtvarníky… Na jaře roku 1836, 23. dubna vyšel v Praze vlastním nákladem Máchův Máj. Lyricko-epická báseň, která získala později uznání nejvyšších básnických hodnot českého romantismu. Krásné popisy přírodních scenérií v Máji nejsou stěžejním motivem rozsáhlého básnického díla, rozehrávají tragédii lidských osudů: Jarmily, Viléma, člověka a také básníka K.H. Máchy . Za kouzelnou kulisou probouzející se jarní přírody se odehraje tragický příběh dvou mladých lidí. V době, kdy psal Máj, bylo Máchovi 25 let. Dokončoval studium práv a nastupuje na místo koncipienta v kanceláři litoměřického advokáta Durase. Chystal se ke svatbě s Lori Šomkovou, která se v říjnu stala matkou jeho syna. Na podzim roku 1836 se jeho život uzavírá. V noci z 5. na 6. listopadu K.H. Mácha umírá. 8. listopadu, v den, kdy měl být s Lori oddán, je v Litoměřicích pohřben za účasti jediného člena své rodiny, bratra Michala.
Na tehdejší poměry bylo pozoruhodné, že Máj propustila tehdejší cenzura bez vyškrtnutí jediného slovíčka. Zato s vydáním knihy měl mladý autor velké potíže. Básník se nakonec rozhodl, že ji vydá vlastním nákladem. 23. dubna roku 1836 spatřila světlo světa malá útlá knížka, o kterou byl takový zájem, že byla brzo rozebrána. Básnickou sbírku Máj, kterou vydal krátce před svou smrtí vlastním nákladem, jeho vrstevníci odsoudili jako nemorální a jako dílo ohrožující zdravý vývoj národní společnosti. Zato pro generaci následující se stal Mácha idolem a jakýmsi symbolem romantické vzpoury proti společnosti.
Od prvního vydání uplynulo 170 let, ale i básník sám by byl jistě překvapen, že jeho dílo dočká více než 200 vydání. Je to skutečně zvláštní – KHM – klasik české literatury – a neznáme jeho portrét. Východiskem našich vědomostí o podobě KHM je jeho cestovní pas, který byl vydán před jeho italskou cestou v r. 1834. Dalším vodítkem je popis jeho vrstevníků, patrné autobiografické prvky v jeho tvorbě (Pouť krkonošská a Marinka) a také jeho autoportrét. Potíže s Máchovým portrétem nastaly již v roce 1858, když májovci sháněli pro Almanach Máj Máchův portrét. Tenkrát se využilo domněnky, že Mácha snad stál modelem malíři Františku Maškovi, který namaloval na Valdštejně u Turnova Sv. Jana Křtitele. Josef Uman pak dle této předlohy namaloval portrét KHM. Podle Umanovy kopie pak vznikla litografie J. Farského v almanachu Máj na rok 1858. Dle portrétu Josefa Umana maluje portrét také František Šír. V roce 1906 se objevil údajný Máchův portrét z dílny Zachariáše Quasta, o kterém měla Lori Šomková prohlásit, že takovou věrnou podobiznu Máchovu mohl namalovat jedině Quast. Antropolog E. Vlček její slova nevyvrací…
Výstava Tajemný KHM přiblíží návštěvníkům tajemství podoby našeho velkého básníka romantismu.
Hláška týdne
Drahá paní, dnes jsme dostali oběžník, že nemáme sahat na ptáky.
Po tom informačním absťáku mě asi nejvíce zaujala diskuse v hydeparku na téma městská policie a ptačí chřipka. Opravdu lahůdka. Člověk má hned pocit, že už je zase doma :o).