Při toulkách Dubou můžete narazit na pěknou vzpomínku, jakýsi památníček tohoto projektu, který i s posezením pro turisty zbudovali čilí a jistě i hrdí občané Zakšína.
Dubá leží v pahorkaté krajině, ve které by vlak čekal jen málokdo. Avšak přece bychom tu při troše snahy nalezli možnost, jak sem železnici vpasovat. Neuskutečněný větší rozmach Dubé byl historiky odůvodňován právě absencí železnice, avšak kdo ví, jak by tomu bylo, kdyby tu železnice existovala. Každopádně železnice má své nezaměnitelné kouzlo, které sice dnes jaksi vyprchává, ale „vláčkařům“, dětem i těm, kteří vzpomínají na svá studentská léta, na krásné chvíle při „čundrech“, a mnohým dalším železnice stále imponuje.
Jak již padlo v úvodu, napsal dubský kronikář něco málo informací do tištěného zpravodaje Dubáček. Zmínil se v něm o tom, že Dubá kdysi bývala politickým okresem, jehož územím procházely dvě železniční trati. V jihozápadní části to byla trať Mělník - Litoměřice a na severovýchodě trať z Bakova nad Jizerou do České Lípy.
Začátkem 20. století bylo vážně uvažováno o propojení obou tahů, a to těsně kolem Dubé. Trať měla spojovat nádraží ve Štětí s nádražím v Doksech, což je vzdušnou čarou asi 22 km, avšak trať měla měřit kolem 36 km. V současnosti na většině úseku vede silniční tah, a tak i dnes se můžeme na pomyslné trati v našich představách svézt. Štětí, Radouň, Křešov, Snědovice, Střížovice, Velký Hubenov, Sukorady, Mošnice, Tuhaň (zastávka 1 km od obce) Zakšín, Deštná, Vrabcov, Rozprechtice, Nedamov (nádraží i pro Dubou), Mlýnek, Nový Bernštejn (dole v údolí u bývalého pivovaru), Vrchovany (také dole v údolí), Horky (2 km od obce), Zbyny, Stará Skalka, Doksy.
Nutno uznat, že by se jednalo o opravdu impozantní jízdu zpočátku vleklým údolím, avšak posléze otevřenější a otevřenější krajinou, která by někde u Horek vyústila do krásného kraje, dnes pojmenovaného podle básníka a cestovatele Karla Hynka Máchy.
Železnice však dokončena nebyla. Projekt byl v průběhu stavby pozastaven a již nikdy nebyl dokončen. Trať byla budována od Štětí a dostala se až do Zakšína. Dál se již nedostala. Později byla prý slepá trať do Zakšína zcela zrušena. Pokud se budete chtít vydat na pěkný výlet, pak neopomeňte zvolit si za cíl místo, kde prý kdysi stála poslední zbudovaná a tedy konečná a také nejblíže v okolí Dubé v minulosti existující zastávka výše zmíněné železniční trati. Naleznete zde příjemné prostředí s pomníčkem neznámému železničářovi, který tu usadili členové Fan clubu První Zakšínské Železniční (jak se hrdě nazývají). Nachází se zde i malé a o to příjemnější posezení. Dokonce zde členové fan clubu zřídili vývěsku s informacemi o nedokončeném projektu trati Štětí - Doksy v několika jazykových mutacích, kde se doslova praví:
Milý poutníče, oddechni si, postůj nebo si sedni na naši lavičku, natrhej pár lučních květů a ozdob jimi Hrob neznámého železničáře. Nacházíš se právě na 594. kilometru Severojižní dráhy, která měla v první polovině 19. století spojit Severní moře (Hamburg) a Jadranské moře (Triest) a urychlit tak přepravu zboží mezi těmito přístavy po trase: HAMBURG - Berlin - Dresden - Tetschen (Děčín) - Pardubice - Brno - Wien - TRIEST
V té době končila železnice od severu v Drážďanech a od jihu ve Vídni, takže se jednalo o spojení německé a rakousko-uherské dráhy mezi těmito městy. Na propojení dráhy se dohodli německý kancléř Otto Karl von Bismarck a rakouský císař Ferdinand V. Němečtí a rakouští stavitelé se měli setkat v Pardubicích. Německo ukončilo stavbu dráhy právě zde na tomto místě, na 594. km, na jaře roku 1840, když rakouský stavitel Ing. Jan Perner byl nucen zvolit pro nedostatek financí levnější trasu směrem na Prahu a Ústí nad Labem. Trasa mezi Zakšínem a Pardubicemi se pak již nedostavěla.
První vlak z Hamburku přijel do Zakšína dne 1.5.1840 v 10.00 hod. A k tomuto datu a v tuto hodinu je každoročně pořádán vzpomínkový průvod, který končí v bývalé koněspřežní stanici, dnes MOTEL ZAKŠÍN. Přijďte i Vy!
Do Prahy však přijel první vlak od Pardubic až v roce 1845, kdy stanice v Zakšíně byla v čilém provozu již pět let. Tehdejší konečná stanice v Zakšíně navázala na státní silnici mezi Prahou a Libercem, kde se zboží překládalo na formanské vozy. Od Severního moře se dopravovala hlavně sůl, koření, textil a výrobky ze železa. Ze Zakšína potom hlavně chmel, dřevo a stavební kámen - pískovec.
V Drážďanech je ze Zakšínského pískovce postavena převážná část Zwingeru, v Berlíně Brandenburská brána a v Hamburku přístavní mola. V průběhu dalších deseti let a po napojení Děčína na Prahu ztrácela dráha mezi Děčínem a Zakšínem na významu. Mezi železničáři, kteří sloužili na této trati, se konečné stanici v naší obci začalo říkat - Sackschienen - (Zakšínem), což česky znamená „Slepá kolej“, zkomoleno do češtiny - ZAKŠÍN -
Tak to vidíte. Železnice v Dubé, resp. těsně u Dubé, není pouhopouhá fikce, ale historie. Je sice divné, že se o ní moc nemluví (ono se vůbec o dubské historii mluví málo, což je dáno především tím, že se nachází v oblasti Sudet, kterým detailní historické prameny často scházejí). Nerad bych ale, aby byl někdo mystifikován. Kronikář Dubé, pan Kamil Matějovič, který o železnici nečerpal z Dubské kroniky, nýbrž pouze z nejistých historických pramenů a příruční mapy politického okresu Dubá (Handkarte des politischen Bezirkes Dauba) vydané v roce 1909, která má již zmíněnou trať v sobě zakreslenu. Stopy po železniční trati nejsou v dané oblasti vůbec patrné, a tak se mi trošku zdá, že tu máme nové "cimrmanology", avšak i ti jsou pro osvětu našeho krásného kraje potřeba.
Odkud čerpali členové Fan clubu První Zakšínské Železniční nevím, avšak k onomu zkomolenému Sackschienen se osobně stavím skepticky. Také informace o tom, co vše bylo v Německu postaveno ze Zakšínského pískovce beru s nadhledem, i když jsou stopy po těžbě pískovce na Dubsku jasně patrné skoro na každé skále. Kolikrát si i říkám, jak ty těžké kvádry mohli tehdy lidé z těch výšek nanosit dolů.
Přesto a proto na závěr uvedu informace o Zakšínu, jejichž autorem je pan Stanislav Dulík, člověk, který se historií Dubska zabývá velmi dlouho a kterého si moc vážím. Ten praví: Zakšín - Sakschen je zemědělská a rekreační ves na křižovatce českolipské silnice a odbočky na Blíževedly při ústí potoku Květnice (Blümelbach) do Liběchovky. První písemná zmínka je zanesena v Deskách dvorských z r.1402: „castrum Czap, .. in Dessczna, in Zakssinie, (in Jakssinie)“.
Ves je rozložena na rozhraní dvou údolí pod úbočními Dubové hory, Žižkova kopce a Radče. Původní podoba jména Zakšín byla snad Zakšina. Po ní se jmenoval hrad na Radči nad Bukovcem - též Zakšina. Roku 1404 seděl v Zakšině Václav Berka z Dubé, po něm pak od r. 1452 jeho syn Aleš, jehož potomci vládli pak Zakšině až do třicetileté války. K Zakšínu patřila též osada Bukovec a samoty Häuselkamm a Sandgassel. Kopec s 286 m n.m. naproti křižovatce mezi Bukoveckým mlýnem a Novým mlýnem se jmenuje Rasova hůrka (Schinder Berg), nyní také nazývaný Zakšínský vrch. Je evidován jako naleziště zkamenělin.
Článek byl převzat z internetové verze Dubáčku: zde.