S osobou Ivana Köhlera jsem se poprvé seznámil při rozhovoru s Pavlem Štětcem Půhoným. Od té doby přemýšlím, jak ji uchopit. Od začátku mi bylo jasné, že by neměl v seriálu o zajímavých postavách českolipské kultury chybět.
"Pavel Půhoný vytahuje igelitovou tašku plnou fotografií. Mnohé jsou skutečnými poklady, zejména ty, které vznikly na Střelnici v roce 1966 a zobrazují Milana Anděla, Pavla Půhoného a Pavla Žalmana coby skutečné rockové hvězdy. Na střeše Luxoru, v rozvalinách židovského hřbitova i pod teprve mohutnícími kaštany," napsal jsem v roce 2008.
Pavel Půhoný to tenkrát komentoval: „Ivan fotografoval i události v roce 1968, tady v Lípě i v Liberci. Taky českolipské milicionáře zasahující proti vlastním. Když se vše převrátilo, šla po něm kriminálka, a tak se odstěhoval zpět na Slovensko.“
Už tenkrát jsem po dalších osudech Ivana Köhlera pátral. Podařilo se mi na něj sehnat e-mail a přes jeho sekretářku, která před tím pracovala v kanceláři slovenského prezidenta, jsem se s ním domluvil, že mi na dálku odpoví na pár otázek. Došlo mi, že na Slovensku je velkou celebritou, ale zároveň zůstal bohémem, jakým byl během svého pobytu v České Lípě. Periodicky jsem se zhruba jednou ročně připomínal, dokonce jsme si i volali. Aspoň jsem během těch let shromažďoval texty, které o něm vycházely ve slovenském tisku.
Nejkompletnější je asi jeho životopis na stránkách Ústavu pamäti národa, obdoby našeho Ústavu pro studium totalitních režimů. Podle něho se narodil v roce 1944 v Topolčanech. Později studoval hudební vědy na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Studium na škole údajně nedokončil, protože se odmítl stát kritikem vážné hudby, a s manželkou se odstěhoval do České Lípy, kde přijal nabídku stát se fotografem muzea.
V noci z 20. na 21. srpna 1968 se vydal na motorce zdokumentovat příjezd vojsk Varšavské smlouvy. Po návratu do České Lípy vystoupil v místním rozhlase a informoval spoluobčany o situaci v Praze.
V roce 1969, kdy se vrátil z Německa, ho začala sledovat Státní bezpečnost. Při domovní prohlídce mu byly zabaveny takřka všechny fotografie, včetně těch nezávadných. Podle textu mu z fotek, které udělal v roce 1968, zbyly pouze dvě.
V minulém roce Ivan Köhler vystavoval v Praze a mně se s ním podařilo dohodnout rozhovor. Já jsem však do Prahy jet nemohl, a tak jeli kolegové, já pak během Vánoc rozhovor přepisoval. Na nahrávce jsem Ivana opět poznával, jako někoho, kdo žije v trochu jiném světě. Vzpomínal na Českou Lípu v dobrém i zlém. Obvinil spoustu tehdejších pracovníků muzea ze spolupráce se Státní bezpečností a nechtěl vlastně moc říct. Prý má materiály, které řadu uznávaných osobností našeho města ukážou v jiném světle, a rád by je vydal sám.
Byl jsem trochu v rozpacích, a tak jsem nejprve požádal svého častého průvodce šedesátými lety Petra Königa, jestli by zavzpomínal. Ten si několikrát sedl s Petrem Charvátem, asi největším tehdejším Ivanovým přítelem, a společně dali dohromady několik vět. Začali pěkně zeširoka.
V první polovině šedesátých let (1963) založili neprofesionální fotografové při Okresním kulturním středisku na náměstí č. 170 (knihovna) volné sdružení českolipských fotografů, později přejmenované na FORUM 8 (1969). Sdružení se zaměřilo na pořádání výstav svých členů i seznamování veřejnosti s tvorbou významných českých fotografů, jako byl nevšední umělec a uznávaný evropský fotograf Taras Kuščynskyj (1932–1983).
Taras často fotografoval zdejší krajinu, a tak i jeho známý soubor aktů vznikl v romantickém prostředí barokní obory Vřísek nedaleko Zahrádek. Na chalupě v osadě Karba v údolí Robečského potoka se sešel spolu s Miroslavem Horníčkem s členy skupiny Forum 8, aby domluvili pozdější výstavu v muzeu (1981). Sdružení nejdříve vystavovalo v Okresní knihovně, později Okresním vlastivědném muzeu a nakonec v kouzelném prostředí foyer bývalého Velkého kina v Bulharské ulici. Výraznou osobností byli Ing. Bohumil Gebauer a Jiří Balcar, potom ještě Václav Kulhánek, Ladislav Mimra. Petr Kolínský, Karel Tůma nebo Vladimír Richtrmoc – místopředseda svazu českých fotografů a lektor institutu výtvarné fotografie v Olomouci. Výstavy vznikaly za spolupráce Vladimíra Richtrmoce, Jiřiny Jilemnické (OKS) a Petra Charváta – pracovníka muzea.
pokračování příště