Hlásím, že zdejší kriminální úřadovna byla zřízena dnem 1. 12. 1945 a nevyšetřovala tudíž všechny porevoluční události. Před zahájením činnosti OkrKÚ byly stanicemi SNB vyšetřovány tyto mimořádné události:
Zneužití moci úřední a perversní týrání žen ve Šluknově
Ferdinand Svoboda, nar. 1902 v Praze, býv. tajemník magistrátu hlav. města Prahy, posledně bytem ve Šluknově čp. 753, byl ihned po revoluci 1945 členem okresní správní komise a bezpečnostním referentem místní správní komise ve Šluknově. V této své funkci vykonával v měsících červnu a červenci 1945 ve věznici okresního soudu ve Šluknově, a to výhradně v době noční, inspekci vězněných osob německé národnosti. Pod pohrůžkou surového bití i zastřelení nutil vězněné ženy a dívky německé národnosti, aby se v oddělené místnosti soudu svlékly do naha. Nahým ženám pak poručil, aby si lehly na podlahu vedle sebe a pak je jezdeckým bičem bil po celém těle, zejména na prsou a stehnech. Ženy pak musely po dvou na podlaze provádět „soulož“, při čemž je Svoboda bil do krvava. V jiných případech nutil Svoboda tyto ženy za neustálého bití k perversním smilným činům a neuvěřitelným zvrácenostem. V mnoha případech vykonal Svoboda na takto ztýraných ženách násilnou soulož, zpravidla v přítomnosti jiných žen. V jednom případě přinutil 16ti letého vězně německé národnosti k vykonání soulože na vězněné dívce, čemuž Svoboda přihlížel a během této soulože oba vězně surově bil.
Svoboda byl dne 2. 8. 1945 býv. vojenskou policií zatčen. Trestní oznámení proti Ferdinandu Svobodovi učinila stanice SNB ve Šluknově pod č. j. 101/45 ze dne 3. 8. 1945 okresnímu soudu ve Šluknově. Za tyto činy byl pak Svoboda odsouzen krajským soudem v České Lípě k 18 měsícům žaláře, a při opětovném projednávání případu byl mu trest zvýšen na 5 let žaláře. Tento trest si Svoboda t. č. odpykává.
Dvojnásobná vražda a žhářství ve Vilémově.
V noci na 12. srpna 1945 vyhořel jednoposchoďový dům čp. 131 ve Vilémově, okr. Šluknov. V přízemí domu byl obchod textiliemi a v poschodí bydlel býv. majitel Němec František Lode se svou manželkou Marií Lodeovou. Během záchranných prací u požáru byli v ložnici v I. poschodí nalezeni staří manželé Lodeovi mrtví, neboť každý z nich měl hluboké řezné rány v zápěstí rukou. Mrtvoly zběžně tehdy prohlédl MUDr. Ottomar Beer, obvodní lékař, bytem ve Vilémově čp. 214, který kromě řezných ran na rukou zjistil u každé mrtvoly střelnou ránu v hlavě. Bylo usouzeno na sebevraždu, resp. na vraždu a sebevraždu, t. j. že Lode zastřelil napřed manželku a pak sebe.
Přes to, že střelná ani řezná zbraň nebyly tehdy u mrtvol nalezeny, nebyla provedena pitva mrtvol a tyto pohřbeny v rodinné hrobce na hřbitově ve Vilémově. Vyšetřování případu prováděla stanice SNB Dolní Poustevna a učinila oznámení pod č. j. 462/45 ze dne 13. 8. 1945 okresnímu soudu ve Šluknově v tom smyslu, že Lode napřed zastřelil svou manželku, pak jí přeřezal žíly v zápěstí, potom zapálil dům, přeřezal sobě žíly v levém zápěstí a konečně se sám zastřelil.
Po smrti manželů Lodeových začaly mezi obyvatelstvem kolovati pověsti, že jmenovaní nespáchali sebevraždu, nýbrž že byli zavražděni a dům zapálen pravděpodobně Karlem Plešingerem, obchodníkem, bytem ve Vilémově čp. 213, který těsně před požárem převzal obchod s velkými zásobami textilií po Františku Lodeovi. Při vyšetřování kolujících pověstí byly zdejší krim. úřadovnou zjištěny tak závažné indicie proti Karlu Plešingerovi, že krajský soud v České Lípě nařídil exhumaci mrtvol manželů Lodeových. Exhumace byla provedena dne 29. 8. 1946 a při pitvě nalezen v každé mrtvole jeden projektil ráže 6.35 mm; řezné rány v zápěstí byly patrné již jen nedokonale. Umístění a směr vystřelených ran nasvědčoval vraždě. Podezření proti Karlu Plešingerovi bylo podstatně sesíleno tím, že ačkoliv tvrdil, že žádnou střelnou zbraň neměl a nemá, byla u něho při domovní prohlídce nalezena automatická pistole ráže 6.35 mm. K činu se Plešinger nedoznal, byl však na základě získaných indicií a svědeckých výpovědí Oblastní kriminální úřadovnou v České Lípě, která převzala vyšetřová-ní, dne 30. 8. 1946 zatčen, dodán do vazby krajského soudu v České Lípě a učiněno proti němu pod č. j. 1463/46 ze dne 9. 9. 1946 trestní oznámení státnímu zastupitelství v České Lípě pro podezření z vraždy a žhářství. Výsledek trestního řízení není zde znám.
Zneužití moci úřední a pokus vraždy v Císařském.
Dne 4. 4. 1946 dostavil se místopředseda místní správní komise v obci Císařský, okr. Šluknov, Jan Žofka, nar. 1904 v Praze, strojní zámečník, posledně bytem v Císařském čp. 357, okr. Šluknov, společně se členy bytové komise Rudolfem Pečkem, Ladislavem Hilebrantem, Františkem Kubátem, Stanislavem Drápalíkem a Vojtěchem Kvasničkou, všichni bytem v Císařském, do bytu 70ti leté Marie Görnertové, německé národnosti, bytem v Císařském čp. 273, aby údajně provedli domovní prohlídku. Žofka a Peček zabývali se Görnertovou, kdežto ostatní prováděli prohlídku celého domu. Téměř všichni členové komise byli v částečně podnapilém stavu. V kuchyni zbili Žofka a Peček Görnertovou tak, že krvácela z nosu. Pak ji za-hnali na půdu, kde jí Žofka dal pistoli s příkazem, aby se zastřelila. Když se Görnertová zdráhala pistoli vzíti do ruky, vystřelil Žofka těsně vedle ní jednu ránu. Pak znovu oba tloukli Görnertovou a zavlekli ji opět dolů do přízemí. V malé síňce přehodil jí Peček smyčku kolem krku, druhý konec provazu převlékl přes skobu ve zdi a vytáhli Görnertovou provazem nahoru. Když viděli, že se Görnertová dusí a krvácí z nosu, povolili provaz, jakmile se trochu zotavila, vytáhli ji znovu nahoru. Toto opakovali celkem 3 krát. Pak donutili Görnertovou, aby kapesníkem utřela krev na podlaze, vzali z bytu 6.000 Kčs, různé prádlo a jiné věci a při odchodu nařídili Görnertové, že po dobu aspoň 8 dnů nesmí vyjíti z domu ani přijmouti návštěvu. V případě, že by tento zákaz nedodržela, pohrozili jí zastřelením.
Z bytu Görnertové odešla celá bytová komise do domu Němce Františka Müllera čp. 197. Zde Žofka uhodil Müllera několikrát bičíkem přes obličej a pak ho tloukl obuškem po zádech, čemuž museli přihlížeti staří rodiče Müllerovi. Z bytu odnesli velký ranec prádla, 3.000 Kčs na hotovosti a 35 stříbrných mincí. Po skončené prohlídce odešli Žofka s ostatními členy komise do domu Němky Anny Pohlové čp. 168. Pohlovou ztloukl Žofka do krvava a když se jí podařilo vyběhnouti na ulici a volati o pomoc, byla členy komise dopadena a zavlečena zpět do bytu. Peček stáhl všechny záclony u oken a pak ji všichni tloukli tak, že padla na zem. Při tom si vymkla ruku a ačkoliv prosila o slitování, bili ji dále a dokonce do ní kopali nohama. Z domu Pohlové odnesli látky na šaty a boty.
Görnertová učinila oznámení u zdejší krim. úřadovny teprve dne 8. 4. 1946 a ještě v té době byla pokryta modřinami v obličeji. Po dobu výslechu byli Žofka a Peček zajištěni, avšak proti tomu protestovala u předsedy okresní správní komise ve Šluknově jistá část obyvatelstva s pohrůžkou, že dělnictvo vstoupí do stávky, nebudou-li jmenovaní propuštěni. Po provedeném výslechu a skončeném vyšetřování stran osudu zabavených peněz a ostatních předmětů byli Žofka a Peček propuštěni na svobodu. Trestní oznámení bylo učiněno pod zdejším č. j. 256/46 ze dne 16. 4. 1946 okresnímu soudu v Rumburku proti všem členům bytové komise, zúčastnivších se uvedených prohlídek. Výsledek trestního řízení není známý.
Vražda na resp. finanční stráže u obce Haňšpach (Lipová u Šluknova).
V noci na 5. dubna 1946 byl ranou z pistole zavražděn u obce Haňšpach, okr. Šluknov, resp. fin. stráže Oldřich Novotný z oddělení fin. stráže Velký Šenov. Novotný zakročoval současně s resp. fin. stráže Josefem Eichlerem proti osobám německé národnosti, které se chystaly odvésti z domu čp. 260 v Haňšpachu přes státní hranice do Německa konfiskovaný majetek.
Jako pachatelé, resp. spolupachatelé vraždy byli zjištěni tito němečtí příslušníci: František Lukesch, František Kindermann, Adolf Schüchel, Friedemann Schneider, Rudolf Born a Rudolf Wenschuh. Pachatelé byli ozbrojeni 3 automatickými pistolemi a samopalem. Po činu všichni uprchli do Německa, byli tam zatčeni a předáni zdejším úřadům. Nyní jsou všichni ve vazbě krajského soudu v České Lípě. Trestní oznámení bylo učiněno pod č. j. 260/46 ze dne 14. 5. 1946 okresnímu soudu v Rumburku proti Rudolfu Wenschuhovi a spol.
Těsně po revoluci, t. j. v květnu 1945 událo se ještě mnoho jiných přehmatů a snad i vražd. Tyto případy však nebyly nikým vyšetřovány a není o nich písemných záznamů.
Vedením pověřen: podpis nečitelný
Z archivních dokumentů přepsal Jan Tichý