Den čtvrtý
Musím se přiznat, že v pondělí jsem měl krizovku. Přišel jsem domů a na první pohled se nic nezměnilo. Kuchyň byla po první výmalbě a na pomyslné dno mě dostala především zeď ležící proti oknu. Štuky asi nepracovaly úplně ideálně a byly v nich tři praskliny. Dohodli jsme se s manželkou, že se následující den urve z práce a skočí se podívat, kdo nám v bytě vlastně pracuje.
Den pátý
Svitla naděje. Manželka mi esemeskou popisovala, že v kuchyni nám klečí na podlaze chlápek jako hora. V uchu má náušnici, kérku na paži a leje z něj pot. Pak se asi dvě hodiny neozvala… ne, to kecám. Každopádně zanechal dojem. Vysvětlil, že štuky v panelákových bytech se chovají nevyzpytatelně, ale že dá všechno do pořádku. Zrovna stěrkoval podlahu a řešil, jak následující den dostane do jedenáctého patra lino.
Také se ozvali z prodejny, že je potřeba zaplatit necelých šedesát tisíc za spotřebiče. Tím odpovídám na dotaz některých diskutujících. Nakoupili jsme všechno od jedné firmy – od Whirpoolu. Z okolí radil každý něco jiného, v konečném důsledku nám přišlo, že od každé firmy je výhodnější něco, tak jsme se drželi jedné značky a našich finančních možností.
Největším zklamáním pátého dne bylo zjištění, že muž, který doposud akci řídil, nebyl k sehnání. Po dalších urgencích jsme zjistili, že odjel na dovolenou do Španělska. A aby toho nebylo málo, tak paní, se kterou jsme komunikovali od samého začátku, odjela do porodnice. Ke cti jí slouží, že nám volala snad i ze sálu. Obzvlášť má žena s ní její stav velmi prožívá (i já jsem přemýšlel, jestli se nestavit aspoň s kytkou).
Den šestý
Ve středu se začaly dít věci. V pauze mezi hodinami jsem běžel do banky a pak se šedesáti tisíci přes celé město do krámku v Mariánské ulici. Tam jsem se seznámil s majitelem celé firmy, který pro nás vstoupil na scénu až nyní. Popsal mi celou situaci. Odpoledne přivezli lino, ale bylo moc zmrzlé, tak si ho netroufli hned položit. Zatím ho teda roztáhli a přilepí ho až druhý den ráno, až se trochu narovná. A co víc – do bytu nám stěhují nábytek. Následující den po poledni by ho měli začít montovat. Dokonce jsem jako zákazník dostal tuzéra, necelých padesát korun.
Hned poté jsem si volal s manželkou. Prý si spolu volali během dne několikrát a byla se doma i podívat. Včerejší „chlap jako hora“ opravil štuk, znovu vymaloval a rozložil lino. Byl velmi komunikativní, radil, jak řešit některé věci, na které jsme doposud nepomysleli – třeba lišty. Také mě upozornila, že majitel firmy se hned ve třetí větě zmínil o i-novinách.
Pak jsem šel na zastupitelstvo. Současný stav můžete vidět na fotografiích. V chodbě to vypadá, jak když si u nás odložil Ježíšek dárky pro celý Sever. V kuchyni je rozložené lino a natřené topení i se stupačkami.
Další díl připravím ještě do konce týdne. Stále věřím, že kapra osmažíme v novém (to je má reakce na minulé hlasování většiny čtenářů).
Minulé díly naleznete zde a zde. Opět můžete hlasovat pod reklamami. Zajímá nás, kolik jste ochotní dát řemeslníkovi za hodinovou práci (před zdaněním) - rovněž reagujeme na dopisy čtenářům, kterým se má cena zdála příliš vysoká. Budeme rádi, když opět popíšete své osobní zkušenosti. Zejména s firmami nabízejícími podobné služby v České Lípě.