Ahoj! Jmenuju se Pavlína, jsem ve třetím ročníku na českolipském gymplu, zajímám se o veřejné dění, ráda čtu, chodím na koncerty (nejradši pořádný underground) a jsem dobrovolníkem Farní charity Česká Lípa. Do i-novin mě pozval pan učitel a zdejší autor deníku H.V., Milan Bárta.
Chtěla bych vám přinést jiný pohled na dění a kulturu, tak snad se mi to bude dařit. Svůj seriál jsem nazvala Studentlajf, protože opravdu žiju těžce studentským životem. Nahlédnout mi do něj a něco nového si ode mě můžete přečíst každou druhou středu. Těším se na vaše reakce!
Kdysi jsem někde četla, že člověk má teď, ve 21. století, okolo sebe tak bezpečné prostředí, že se mu nedostává ani ta základní dávka nebezpečí, která ho psychicky posiluje, drží bdělého a u dalších jedinců zvířecí říše je naprosto přirozená a nezbytná. Lidé jsou pak nuceni „pohnout se“ a doplnit si svůj příděl nebezpečí uměle. Někdo hraje ruletu, někdo vyvolává rvačky před českolipskými diskotékami, ale věřte, jsou i mírumilovnější způsoby, jak si v těle vyvolat ždibec adrenalinu.
Nám to každoročně umožňuje škola. Teda takhle, dává nám vybrat mezi adrenalinovým a vodáckým kurzem, a jelikož mě ani většinu mojí třídy nelákalo rochnit se ve třech stupních v řece, tak jsme si vybrali ten adrenalinový. Upřímně, v cca pětistupňové vodě jsem nakonec skončila, ale to mělo přece styl, zajela jsem do ní z patnácti metrů lanovkou! Dobrovolně.
Trpím těžce vsugerovaným strachem z výšek, takže v okamžiku, kdy jsem stála na začátku naší první atrakce, lanového parku, jsem si byla jistá, že jsem si opravdu zvolila správný kurz! To byste nevěřili, jak ráda bych zrovna v ten moment pádlovala někde na Sázavě… Najednou přišlo něco, co mi zabránilo v útěku a zachránilo reputaci před mnou samotnou i spolužáky - vzpomněla jsem si, jak strašně dlouhý je ten žebřík, co vede nahoru a uvědomila si, že se mi proklatě nechce lézt ho dolů. „Ještě bych se na něm smekla, to i na těch ocelových provazech mi bude líp“ a v tu ránu jsem rozklepaně cupitala po atrakci. Tu jsem nakonec i přecupitala. Jsem vlastně vděčná za to, že nám dali do programu trošku tvrdší rozjezd, protože součástí téhle překážky byla jízda na kole po okapu patnáct metrů nad zemí. To mi věřte, že jakmile tohle zdoláte, už se na všem ostatním, co vás čeká, budete klepat o dost míň.
Ale řeknu vám, stejně nejlepší je to sladké překonání se. Bez toho bych nikdy nemohla skočit z věže volným pádem (v mém případě přímo na záda) nebo se projet do ledové vody zmiňovanou lanovkou, nazývanou démonickou. Má ještě takový malý bonus, že když do té vody konečně spadnete a je vám zima, musíte čekat na své spolužáky, až si pro vás přijedou na raftu a vytáhnou vás ven. Tuhle lanovku všichni považují za vrcholný zážitek kurzu, ale já si prostě nepamatuju, jaké to bylo. Ne. V okamžiku, kdy jsem dopadla do ledového rybníka, se mi podle mě vymazala operační paměť. Vlastně… Byla zima, to si jediné pamatuju.
Uznávám, doteď jsem všechno popsala strašně groteskně, ale mě ten celý kurz vážně šíleně bavil. Líbilo se mi, že ačkoliv jsem se bála i takových věcí, jako jsou vysoké plošiny, povolené provazy nebo zbraně na paintball, co prostě jen vystřelují barevné kuličky, od ničeho jsem neutekla a všechno jsem si vyzkoušela. Mohlo to být vůlí… nebo leností slézt ten slavný proklatě dlouhý žebřík, co vedl dolů z většiny atrakcí. A jela bych někam na adrenalin znovu. Posunout si hranice a doplnit si do systému nutnou a zdravou dávku nebezpečí.
Až příště budete číst můj další článek, skákání a slaňování bude vyměněno za kulturní zábavu a tepláky a softshellka za k ní přijatelný dresscode. Chystám se prvním rokem na Divadelní podzim. Už si u sebe vyhřívám lístky na Spalovače, tam jsem malinko podcenila předprodej, a tak si bohužel sednu pěkně dozadu. Nenechávám se ale odradit a přemýšlím o návštěvě dalších představení, ať mi to vyjde alespoň ještě na jedno, prosím! Každopádně jsem strašně ráda, že jsem konečně chytila rok, kdy Divadelní podzim neprošvihnu. Vždycky jsem se o něm ve shonu kvůli začátku školy dozvěděla pozdě. Teď se mi to nestalo a je to podle mě díky lepší propagaci organizátory.
Z dalších akcí si nemůžu nechat ujít Stand-up Factory v Černochovi a jsem nesmírně ráda, že se tenhle formát show stává pořád dostupnějším a budeme ho moct navštívit i u nás, v Lípě. Ještě sem tak přitáhnout nějakou slam poetry, ale to už si vážně vymýšlím… A co vy, půjdete v říjnu jakkoliv podpořit českolipskou kulturu?
Pavlína Kašparová