„Tak, jak se vám líbí park nyní?“ nadhodila na zastupitelstvu řečnickou otázku starostka.
„Prokouklo to,“ nahrála ji místostarostka Šafránková.
„Taky si myslím, že bychom v tom měli pokračovat,“ doplnil sehranou trojici uvolněných zastupitelů Juraj Raninec. „Takových městských parků po Československu je, ale městskou mýtinu jen tak nějaká obec nemá. Určitě ne tak hezky umístěnou v centru města.“
„Nedaří se mi přihlásit do diskuse,“ vykřikl Miroslav Hudec, ale nikdo mu nevěnoval pozornost.
Konečně jsem se probral. Nějak na mě moc rychle přešli z jednání o rozpočtových změnách a různých revokacích, ve kterých jsem se stejně prd vyznal, k něčemu hmatatelnýmu. Hned jsem ale zjistil, že se ani já nemůžu přihlásit. Namířil jsem svůj nechápavý výraz k tajemníkovi města, ale ten jen pokrčil rameny.
„Nemůžu do diskuse,“ vykřikl jsem.
„Diskusi jsme ani neotvírali, jenom jsme vám to tak nějak chtěli prozradit. Už jsme se dohodli v radě. Tyhle dlouhý diskuse věci jen zbytečně brzdí. Takže pojďme k dalšímu bodu jednání: Nákup nové kogenerační jednotky, ať to stihneme, než vyprší panu Císařovi mandát. Jo, to je vlastně zakázka pod deset milionů, to se vás taky netýká,“ Romana Žatecká se podívala vyčítavě na Juraje Ranince, který měl tento materiál na starosti. „Přece byste nechtěli schvalovat takový malichernosti, jako nákup tužek a ořezávátek pro naše úředníky, deseti ruliček toaletního papíru pro KD Crystal nebo dvacátého prvního dílu Příručky mladých svišťů pro knihovnu …“
Slovo si vzal opět Juraj Raninec: „No a abychom vám to zástupcování ještě více ulehčili, rozhodli jsme se rozdělit městský rozpočet do položek po devíti milionech devíti stech devadesáti devíti tisících devíti stech devadesáti devíti korunách a prostě ho odhlasovat v radě města…“
