Musím uvést na pravou míru, co napsal ten Bárta z i-novin o koncertě Kapitána Dema na Všudybudu. Přece to byla hlavní hvězda celýho festivalu a odbýt jí hláškou, že jen vykřikovala sprostý slova a zdravila Českou Lípu, není úplně fér. Kór když bylo všechno jinak.
Šel jsem zrovna kolem místnosti, kde seděli Kočovka s Goťákem. Nakoukl jsem dovnitř a vidím, jak mají hlavy v dlaních. Říkám jim: „Dobrý, dobrý, pičo. Všichni se bavěj, jak maj.“
Podívali se po sobě a zatáhli mě dovnitř.
„Hele, Karle, máme problém. Stačí, že nevystoupěj Los Chuperos, teď ještě hrozí, že nebude hrát ani Kapitán Demo. On se ten jejich tlouštík totálně zbořil u stánku.“
„To je jedno, ne? Nějakej Kapitán Nemo. Hlavně, že budou Scream of the Lambs. Na Boba se těším.“
„Ale to nejde. Jsou tady lidi, co přišli jen na Kapitána Dema.“
Pokyvoval jsem soucitně hlavou, ale fakt mi to bylo u prdele.
„Máme takovej nápad,“ promluvila na mě opatrně Kočovka. Chvíli mi vysvětlovala svůj plán.
„Ale já jsem přece vychrtlík, nemůžu dělat, že jsem tlustej raper,“ bránil jsem se.
O půl hodiny pozdějc už mě oblíkali do gumovýho člunu a pomalu ho nafukovali.
„Hele, to dáš. Všechno maj nahraný v počítači. Ty budeš jen dělat, že plaveš, hrozit lidem, plivat po nich, prdět a furt dokola řvát, že je všechno tvoje.
Nalil jsem do sebe půl litru rumu a ani nevím, jak mě ve třech donesli na pódium. Tam to bylo jak ve fabrice, když jsme svářeli kukavozy. Všechno blikalo, sypaly se plechy, za mnou se kroutila ta kozatá mluvčí z města. No mazec.
A já řval: „Tohle město je moje. Tahle radnice je moje. Tenhle fesťák je moje. Tahle mluvčí je moje. Všechno jídlo je moje. Všechno pití je moje. Všechno je moje!“
A holky ječely nadšením, polejvaly mě pívem, fotily si mě z metru a svlíkaly si kvůli mně podprsenky.
Ty další písničky už jsem moc neznal, tak jsem jen stále vykřikoval, že jsou taky moje. A když už mi to přišlo trapný, tak jsem přidal, že zdravím Českou Lípu a možná i nějaký to sprostý slovo. A to asi konečně dorazil od stánku se Svijanama ten Bárta a pak napsal ten nešťastnej odstavec do novin.
Po koncertě za mnou přišel Goťák, poplácal mě po ramenou a říká: „Hele, zítra máme takovej problém s kapelou Mutanti hledaj východisko. O těch ale Bárta moc nepsal, tak to nebudu komentovat.
