„Karle, vy jste přece člen koalice. Měl byste se zajímat, kde vzali peníze na tu Vlastníkovou jako mluvčí městské policie?“ oslovil mě Ježák, když jsem se potuloval kolem Kauflandu.
„Já jsem ale i členem opozice. Zapomínáte, že jsem v zastupitelstvu za více stran,“ upozornil jsem ho.
„A tím spíš!“ nasadil mi brouka do hlavy.
Nelenil jsem teda a zašel na radnici.
„Ona je Evička hrozně šikovná. Uvidíte, že budou občani spokojený,“ ubezpečovala mě starostka, jen co jsem vznesl svůj dotaz.
„To já vím, že Evička je moc šikovná, leccos jsem o její šikovnosti už slyšel, ale mně jde hlavně o ty peníze. Znáte to, lidi jsou kurvy rejpavý, furt se vymlouvaj, že platěj daně a my tady s nima mrháme.“
„To buďte, Karle, úplně v klidu. Ve výdajové položce se to vůbec neprojeví.“
„Jak to?“ byl jsem zvědavej. „Přece to nedělá zadarmo. Nebo snad jo?“
„Ne, to ne. To po ní nemůžeme chtít. Dokonce už mám pro ni připravené odměny za to, jak to dělá dobře. Tolik jí věřím.“
„A jak to teda chcete udělat, že se to ve výdajích neprojeví.“
„Je to jednoduchý. Každý měsíc, který tam Evička vydrží, propustíme jednoho strážníka. Pokud to dokáže mediálně odůvodnit a ustát, ty peníze si zaslouží. To uznejte.“
„A kdo bude hlídat v ulicích?“ položil jsem možná naivní otázku.
„Nakonec nikdo a v tom je ten fór. Nakonec budeme zaměstnávat jen Evičku, která vytvoří ten správný mediální obraz, a ušetříme statisíce ročně,“ pronesla starostka vítězoslavně.
