Kromě oficiální a protěžované kultury existovala v České Lípě od šedesátých let i kultura, která si přízně vládnoucích stran zase až tolik neužívala... a je dost možné, že její představitelé o žádnou přízeň ani nestáli.
O projektu sepsat historii českolipského undergroundu diskutují lidé kolem magazínu Lípa a i-novin už nejméně rok. Kde na to vzít čas a kde peníze? Tak začneme jinak… hele, ten má na půdě krabici plnou materiálů... ale on ji neměl. Už dávno ji vyhodil.
Během půlroku vysedávání po barech jsme začali upouštět od původního projektu psát chronologicky a vytvořit jakési reprezentativní ucelené dílo. Když jsme se konečně dohodli, kde by měl být začátek a kdo by nám ho měl uvést, zjistilo se, že zmíněný člověk se přestěhoval do jižních Čech.
„Hele, chlapi, my pořád jen debatujeme a nemáme ani řádku. Dejte mi prostě tip na někoho, kdo něco skutečně ví, a já si s ním na chvíli sednu s tužkou v ruce…“
Tak jsem se sešel s Petrem Königem. Sice v žádné kapele nikdy nehrál, ale dal by se charakterizovat jako aktivní fanoušek. Měl mi pomoci nasát atmosféru, představit si léta šedesátá, během nichž moji rodiče ještě ani neuvažovali o mé realizaci, či léta sedmdesátá, kdy jsem tahal kačera a začínal poslouchat Hanku Zagorovou a později Michala Davida. Konec osmdesátých let už byl v pohodě. Tedy myslím pro mou představu. Pár koncertů ukončených zásahem veřejné bezpečnosti či aspoň okořeněných osobními prohlídkami a zabavováním letáků, které vyzývaly k podpoře Havla či Cibulky, jsem zažil.
Bylo pro mě důležité představit si dobu, kdy živou hudbu ve většině měst ovládaly taneční orchestry, jejichž kapelníci blokovali vznik jiných hudebních těles přes tzv. přehrávky, kdy největším „odvazem“ byly odpolední čaje.
„První rokenroly sem přitáhli kolotočáři,“ řekl Petr König a já si hned vybavil tu dřinu, kdybych se měl investigativně vetřít do přízně světských.
Raději jsem si představil kapelu Kentaur, která se někdy v šedesátých letech ustavila na českolipském gymnáziu a mnohými je považována za symbol vznikajícího bigbítu v České Lípě. Bohužel její frontman je právě tím, kdo se odstěhoval do Bechyně. Anebo Strawberry, to už je začátek sedmdesátých let a Milan Anděl je známou osobou českolipského náměstí – prodává tu hudební nástroje a hudebniny.
Zaujaly mě i různé kluby. Bylo jich po Lípě, tehdy ještě poloviční, několik. Lukostřelec, jenž stával místo paneláků pod Kopečkem, či Luxor, kde se na sklonku padesátých let hrálo loutkové divadlo a kde to žilo především na konci uvolněných let šedesátých. V letech 1968 až 1970 proběhly také tři beatové festivaly v Jiráskově divadle. Sakra, přece o všech musí někde existovat nějaké materiály či aspoň vzpomínky!
Po hodinovém sezení jsem si odnesl pocit, že českolipský undergroundový bigbít určitě stojí za zmapování, ale není asi v Lípě člověk, který by mohl sednout a napsat o něm cosi uceleného. Určitě však stojí za pokus začít pomalu vytvářet skládačku. Zajít na pivko s jedním pamětníkem, na kafe s druhým a vytvořit krabičku plnou puzzle dílků, z nichž by se jednou dal sestavit celý obraz. Navíc underground, i když ne v tom pravém smyslu, žije dál. Stále vznikají kapely z čirého nadšení a ne z pouhého finančního kalkulu. Láká mě éra slavných SI a další pokec s Bobem Suchým či Noční jízda v čele se současným hejtmanem Petrem Skokanem, nyní už působícím na pomyslném druhém břehu. Lákají mě vzpomínky bývalých studentů gymnázia i jiných škol. Láká mě kouzlo černobílých fotografií, které by měly být nedílnou součástí celého seriálu.
Pokud máte podobné touhy, staňte se jednou měsíčně našimi čtenáři a skládejte spolu s námi zmíněné puzzle českolipského hudebního undergroundu. Samozřejmě budeme rádi, pokud budete i aktivní a pošlete nám nějaký materiál či tip na dalšího člověka.
