Jako by nestačilo, že místo nich se u nás začíná líbit různému teplomilnému hmyzu, který se ale asi nebude líbit nám. Třeba komárům přenášejícím smrtící malárii. Ono to vypadá, že někteří živočichové vymřou ještě daleko dřív, než se ty klimatické změny projeví v plné síle. Každoročně zemře na českých silnicích kolem tisíce lidí. Moc nás to už nevzrušuje, i když se stále mluví, že by se s tím mělo něco dělat. Tím méně někoho zajímá, kolik na těch samých silnicích zahyne zajíců, ježků, veverek, ještěrek, slepýšů, srnčí a vysoké nebo černé zvěře, o ptácích ani nemluvě. Třeba v době jarních námluv některé úseky silnic doslova mokvají vrstvou zabitých žab, mezi nimi vzácných a vyhynutím ohrožených druhů. Celoročně okraje vozovek lemují morbidní náhrdelníky z mrtvých sýkorek, strnadů, pěnkav, kosů a dalších a dalších ptačích druhů. Jako by nestačilo ani to, ministerstvo dopravy míní, že by se líbilo zvýšení povolené rychlosti jízdy. Zatím pouze na dálnicích, ale nedělejme si iluze, že zůstane jen u nich. Jestliže už teď zvěř, která se dostane na vozovku, téměř nemá šanci, co pak, až se bude moci oficiálně jezdit i stošedesátkou?
Chvilku to vypadalo, že se snad přece probudíme z letargie, když na začátku letošního roku u Svoru zemřel po střetu se zvěří v havarovaném autě člověk. Ale opravdu pouze vypadalo. Mdlá diskuse v médiích, zda by se přece jen nemělo něco podniknout, tiše uhasla jako plamínek rozteklé svíčky. Silničáři prý nemají peníze, aby aspoň na těch nejohroženějších místech podle silnic postavili ploty, a upravit tam dopravními značkami rychlost jízdy, to také nejde. To by bylo omezování svobody řidičů, svobody jezdit dle libosti, svobody zabíjet dle libosti. Svobody zabíjet zvířata, cyklisty, chodce a nakonec i sebe. A zadat seriózní výzkum, zda někde silnice náhodou nekříží a nenarušují staleté migrační koridory zvěře, kde je už předem zaděláno na maléry, zda v těch místech pro ni nepostavit mimoúrovňové přechody? No to už vůbec ne. To by stálo příliš mnoho peněz, a ty my potřebujeme na důležitější věci. Na nové sazka arény třeba, na bombastické akce, sportovní už jen podle jména a kvůli reklamě, pro jejichž konání mnohdy ani nemáme podmínky. Na těžko pochopitelnou podporu výstavby nových a nových gigantmarketů, obchodních a bůhvíčeho center, která vzhledem ke svému těžkému přemnožení dnes už více než lidem slouží velkým obchodním dravcům za munici v lítém konkurenčním boji.
Máme k tomu všemu trpně mlčet? Vždyť nás není zas tak málo. Vedle ochránců přírody a členů nejrůznějších občanských sdružení jsou tu pozůstalí po obětech dopravních nehod, myslivci (aspoň v této záležitosti jsou to naši spojenci), rozumné organizace motoristů, kterým snad také není jedno, jak smrt řádí na českých silnicích a nerozlišuje, jde-li o srnce, kočku nebo o člověka. A nezapomínejme na obyčejné, normálně cítící lidi, kterým současná situace vadí. Třeba nemají odvahu veřejně vystoupit, určitě ale podpoří ty, kdo i za ně řeknou, že takhle to prostě dál nemůže pokračovat. Společně můžeme vyvinout účinný tlak na orgány veřejné správy, aby proti té řádící smrti konečně začaly něco účinně podnikat.