Dva roky jsme spolu učili, lépe řečeno, já jsem učil a Ty jsi mi šéfoval. Jak vzpomínáš na šestiletou kariéru v křesle ředitele ZŠ Špičák? Špičákovská škola byla v té době ještě větší moloch, než je nyní, navíc po revoluci se zatracovaly věci staré a až nekriticky se přijímaly věci nové...
Doufám, že jsem Ti šéfoval přijatelně. Těch šest let na Špičáku bylo pro mne vyvrcholením mé pedagogické dráhy. V minulosti jsem mohl dělat jen to, co jsem především musel, a ne to, co jsem opravdu chtěl. Po listopadu 1989 jsem konečně mohl dělat i ve škole, co jsem chtěl už dávno. Bylo to šest let opravdu tvůrčí práce, i když ne vždy se všecko povedlo. Povedlo se nám jako první škole v okrese a jedné z prvních v republice dosáhnout právní subjektivity. Povedlo se vytvořit kreativní a pracovitý pedagogický kolektiv a získat slušný kredit u rodičovské veřejnosti. Podařilo se udělat první kroky na zlepšení materiálního vybavení školy. Nepodařilo se zabránit naprosto formálnímu rozdělení školy, které přineslo zvýšené náklady, zvýšenou administrativu, dočasné zhoršení spolupráce mezi 1. a 2. stupněm (než jsme našli správný modus vivendi) a nepřineslo očekávané zlepšení pedagogicko-psychologické atmosféry v menším kolektivu. Ta se totiž v pouze formálně rozdělené škole prostě změnit nemohla.
Do i-novin se nám sbíhají informační nitky z větších i menších obcí Českolipska, ale ze Zákup nic. Když se u vás zrovna nekácejí topoly anebo nevyhrávají komunisté volby. Nemáš pocit, že v Zákupech tzv. chcípl pes? Zkusíš mi můj pocit vyvrátit? Co bys ze života Zákup vyzdvihl?
I negativní reklama je reklamou. Ale vážně: ty topoly, to je nafouknutá kauza podmalovaná osobními animozitami. Pokud jde o komunistické vedení Zákup: to je jako všude – kdo přijde k volbám, ten má hlasy. Jinak si nemyslím, že by tu chcípl pes. Alespoň podle stop na chodnících jich tu žije hodně a mají se dobře. Kromě toho máme každoroční Zákupské slavnosti, městský karneval a vánoční koncert v kostele. To jsou tři akce, které pořádá přímo město. Dále zde dobře pracuje divadelní spolek „Havlíček“ s minimálně dvěma premiérami ročně, silná tělovýchovná jednota s řadou turnajů volejbalových, pingpongových a dalších, spolu s Kamenicí dva fotbalové oddíly atd. To vše na krásném stadionu a ve sportovní hale. Jsou tu další občanská sdružení. A co zámek, park, koupaliště, zrekonstruované Trojiční sousoší? Nebo každoroční výstavy drobného zvířectva? Nová velmi pěkná naučná stezka. A těch hospod! Dalo by se napsat víc.
Všechno jsem očekával, jen tu naučnou stezku ne. Kde je? Nějak předloni jsem se Zákupy potuloval a říkal si, jak je to vlastně tajemné město, které by si něco takového zasloužilo.
Po silnici ke Kamenickému vrchu těsně za zahrádkami – tam je začátek. Pak podle směrovek po břehu Svitavky, podél Kamenického potoka k pramenům, ke kamenickému hřbitovu a dál. Celková délka asi 5 – 6 km, přírodní i historické zajímavosti (mimo jiiné vyšší lesnická škola a vznik para-jednotek čs. armády v Zákupech 1947).
Myslíš, že by bylo možné, abys nám některé články ze Zákupského zpravodaje, v němž funguješ jako šéfredaktor, přihrál do i-novin, aby se o Zákupech vědělo o něco více?
Není problém, abych Ti celý obsah každého čísla Zpravodaje poslal ve wordu. Pak si můžeš vybrat.
Tak fajn, dohodnuto. Čtenáři to vidí :o))
Ještě píšeš povídky? Pamatuji si, že jsme jich pár vydali i ve školním časopise Hrupka.
Sem tam něco napíšu, taky texty pro divadlo, něco adaptuji, něco vymyslím sám. Vyšlo mi Povídání o Zákupech. Teď se zabývám kronikou rodu, osobními vzpomínkami a připravuji si materiál na „Zákupský pitaválek“.
Co si mám představit pod pojmem kronika rodu? Něco hodně privátního?
Našel jsem babiččin deník z let 1900 – 1922. To mě inspirovalo k sepsání vzpomínek na mé prarodiče, rodiče i osobních – vše za i pomoci dochovaných dokumentů včetně fotografií. Zapátral jsem dál do minulosti a dostal jsem se zatím do poloviny 18. století, což ovšem jsou jen základní životní data. Jinak samozřejmě vše je pouze pro rodinu. Stále na tom pracuji.
A Zákupský pitaválek, to bude co? Bude možné se k textům nějak dostat?
Seznámil jsem se s některými starými událostmi jednak z archivního materiálu, jednak z vyprávění a pověstí, prošel i noviny doby moderní a vybral celkem 50 případů kriminálních i událostí katastrofických (včetně válek a katastrof národních), jež mají vztah k Zákupům. Chci je převyprávět do samostatných příběhů, v nichž základem je skutečnost, ale zpracování bude volné. To bych pak průběžně otiskoval v Zákupském zpravodaji. Je to ale zatím běh na dlouhou trať.
Pokud vím, tak také nejsi rodilý Zákupan. Cítíš se zde už být zakořeněn? Podle Tvých aktivit si myslím, že ano, o to více mě zajímá, jak u Tebe zakořenění probíhalo.
Jsem Maloskalák českorajský. Nastoupil jsem na českolipskou jedenáctiletku, odkud jsem byl po roce a čtvrt přeložen na záskok za mateřskou dovolenou do Zákup. Přihodilo se však, že mne zde ulovila a byla mnou zároveň ulovena jedna slečna učitelka, dostali jsme tu byt, zapadl jsem mezi zdejší sportovce a divadelníky, brzy jsem tam patřil k hybným pákám, nabalily se další úkoly osvětové a kulturní a záskok se protáhl na 33 let, po nichž jsem se profesně vrátil v roce 1990 do České Lípy. Stal jsem se tedy Zákupákem, aniž bych přestal být Maloskalákem.
Rozptyl Tvých zálib je skutečně obrovský. Jak se na Tebe postupně nabalovaly? Volejbal, psaní, divadlo, historie...
Volejbal hraju od patnácti let, dotáhl jsem to až do 2. ligy ve Slavii Praha. Pak v České Lípě, v Zákupech... Psaní mě bavilo už na gymplu, kde jsem začal i s divadlem, a v Zákupech už to táhnu půl století. Za historii vděčím asi babičce, která mi odmala četla Jiráska. A taky jsme měli na gymnáziu výborné profesory na historii i na češtinu a literaturu.
Stydlivě přiznáváš, že jsi byl v šedesátých letech v komunistické straně. Moc lidí se k tomu nyní nehlásí. Jak se Ti to přihodilo? Bál ses o kariéru svoji, svých dětí, byl jsi přesvědčený ...?
W. Curchill kdysi řekl, že kdo nebyl v mládí komunistou, neměl srdce; kdo jím zůstal i později, neměl - a teď nevím jestli rozum nebo mozek. Já jsem bral rozum na konci války a po válce. Pamatuji, jak po revoluci se zpívala píseň „Hej Slované“ s pozměněným textem: „Rus je s námi, kdo proti nám, toho Stalin smete!“ To byla doba, kdy jsme se učili, že SSSR je náš jediný přítel… a komunisty v roce 1946 volila více než třetina národa. Informace byly pouze jednostranné. To byl jeden důvod. Druhý spočíval v tom, že když jsem dospěl, viděl jsem, že bez strany se nepohne ani lístek na stromě. Schvalovali nám divadla, schvalovali, kdo může a kdo nesmí dostat nějaké ocenění, a já si naivně myslel, že je možné tu organizaci nějak ovlivnit, když v ní budu mít hlasovací právo. A tak, když mi ředitel školy „nabídl příkazem“ vstup, neodmítl jsem. Nebylo to ze strachu. Ten jsem měl až po osmašedesátém. V šedesátých létech se zdálo, že chyby se budou napravovat, a to lákalo.
Narodil ses 21. srpna. To bylo Tvé asi hodně osudové datum, ne? Nyní mluvíš o KSČ jako o zločinecké organizaci. Měl jsi po roce 1968 problémy?
Mírné. V onom srpnu jsem v místě pomáhal organizovat různé akce proti okupaci a i pak jsem s ní nevyjadřoval souhlas. Takže po vyhození následoval zákaz vycestovat mimo země Varšavské smlouvy (měl jsem na to i paragraf – ohrožovalo by to bezpečnost republiky), odvolání z funkce okresního metodika dějepisu, zákaz vyučovat občanskou výchovu, problémy dětí s přijetím ke studiu i nějaké to předvolání k pánům z STB (já dvakrát, manželka jednou). Ale to byly prkotiny, které souvisely s mým organizováním činnosti Kruhu přátel hudby v Zákupech a s vymyšleným obviněním ze šíření protisovětských pomluv. Také syn byl obviněn, že po Zákupech píše protisovětské nápisy (ačkoliv byl v té době na vojně v Rokycanech). Nebyl jsem rozhodně žádný disident ani hrdinný bojovník proti komunismu. Jen jsem pochopil, že to s ním už dál nejde, snažil jsem se, abychom hráli divadla, z nichž chytrý pochopil..., a proto jsem vítal rok 1989, proto jsem v Zákupech zakládal OF...
Jak se Ti vůbec v Zákupech dýchá, když v nich mají komunisté hlavní slovo?
Necítím se nijak omezen ve svých aktivitách. Co chci říci, to řeknu, co chci udělat, to udělám. Co bych udělat nechtěl, to bych neudělal. V tak malém městě je potřeba, aby lidé pracovali pro město, ne pro partaj, a skoro bych řekl, že to tak funguje. Vždyť i hlasování zastupitelstva je ve většině případů téměř jednomyslné, přestože poměr mezi koalicí a opozicí je zhruba padesát na padesát. Zastávám názor, že to, co dělám, dělám pro Zákupy a ne pro starost(k)u, ať tam sedí kdokoliv.
Vraťme se raději k Tvé osvětové činnosti. Jak v současnosti funguje divadelní soubor Havlíček? V jaké roli v něm momentálně vystupuješ?
Díky za otázku bližší mému srdci. Divadlo je můj velký kůň. Jaké role máš na mysli? Trochu jsem už na to odpověděl, tak jen stručně: funkce - jednatel, režisér, kronikář, občas autor, tvůrce scény, hledač hudby a děvče pro všechno. Pokud jde o role jevištní - připravujeme dva tituly: Lucerna aneb Zelený Rudolf (to je taková parodie) a zde hraju mlynáře (po37 létech – v roce 1970 to byla ta pravá Lucerna Jiráskova); ten druhý se jmenuje Nejstarší řemeslo, to režíruji.
Jak vlastně vypadá práce kronikáře? Kolik času zabere? Nechceš čtenářům pro názornost poskytnout svůj poslední zápis?
1. Po celý rok shromažďovat o obci materiál všeho druhu. Vyhledávat a vyžadovat. Pak provést shrnutí a zápis. Ten projednat v radě města, zabudovat připomínky a doplňky (pokud s nimi souhlasím, jinak pokládám funkci), zapsat do pamětní knihy. Pracuji na PC, což práci značně usnadňuje.
2. Dokumentační materiál zapsat a založit.
3. Provádět besedy či přednášky (letos např. tři ve škole, dvě pro domov důchodců a putování po Zákupech s činovníky KČT) a poskytovat služby zájemcům o kroniku.
Průměrně kronikářskou prací strávím ročně kolem 350 hodin.
Roční zápis se pohybuje v rozmezí kolem 40 stránek formátu A4 velikostí písma 14. Obsahuje jednak kalendárium událostí s důrazem na ty zvláště významné, jednak rozbor práce městských orgánů, hospodaření města, činnost jednotlivých organizačních složek (škola, domov důchodců, místní hospodářství,...), kapitoly kultura a zdravotnictví, činnost občanských sdružení a firem (pokud jsou ochotny sdělit údaje), přehled počasí a demografické údaje. Objektivní informace jsou doplněny i vlastním subjektivním hodnocením.
------------------
Jiří Šimek se narodil 21. srpna 1934 v Turnově, jeho otcem byl řídící učitel, matkou prodavačka, později sklářská dělnice. Má o deset let mladší sestru. Od r. 1959 je údajně šťastně ženatý, manželka je rovněž učitelka. Má syna, dceru, dvě vnučky a dva vnuky.
Vystudoval reálné gymnázium v Turnově a Pedagogickou fakultu UK Praha.
Rok a čtvrt učil v jedenáctileté střední škole v České Lípě, pak až do roku 1990 ZŠ v Zákupech, v letech 1990 – 1996 byl ředitelem ZŠ Špičák Česká Lípa, v důchodu ještě od 1. 2. do 30. 6. 1998 řediteloval na ZŠ A. Sovy v České Lípě. V létech 1965 – 1970 byl okresním metodikem dějepisu. Mezi jeho záliby patří: sport (od dětství tenis, stolní tenis, plavání, lyžování, kanoistika, turistika, volejbal - ocenění: stříbrná plaketa ÚV ČVS za zásluhy na rozvoji čs. odbíjené; dnes především cykloturistika), ochotnické divadlo (od r. 1957 člen DS Havlíček Zákupy, jednatel, režisér, kronikář, místopředseda Oblastního předsednictva SČDO; ocenění: Zlatý odznak SČDO a Zlatý odznak J. K. Tyla, ceny za herecký výkon na národní přehlídce venkovských divadel „Krakonošův divadelní podzim“ ve Vysokém nad Jiz. aj.). Jiří Šimek je předseda kulturní komise RM Zákupy, kronikář města Zákupy, předseda pracovní skupiny pro revitalizaci památek v Zákupech, šéfredaktor Zákupského zpravodaje.
