O programu
Píseň jakožto umělecký druh patří odnepaměti k nejintimnějším hudebním žánrům. Ve středověku a renesanci ji doprovázely drnkací nástroje, v baroku k nim přibyly nástroje klávesové a teprve 19. století jí připravilo orchestrální doprovod pro velké koncertní síně. V době Mozartově však písně zněly pouze ve šlechtických či měšťanských salonech pro rozptýlení malého počtu navzájem si blízkých lidí. Intimita provedení vycházela ze zhudebňovaných textů – milostných, lyrických, reflektujících stav umělcova nitra a mířících k nitru posluchačovu. Písně v této komorní podobě doprovázel na konci 18. století téměř výhradně kladívkový klavír. Byl to nástroj starý pouze několik desítek let – baroko jej neznalo, používalo cembala s trsací mechanikou. V klavíru struny rozeznívají údery kladívek, tehdy o něco menších než u novodobých nástrojů.
Všichni tři autoři, jejichž skladby tento večer uslyšíme, byli nadšenými propagátory kladívkového klavíru (německy Hammerklavier). Wolfgang Amadeus Mozart napsal 30 písní pro sólový hlas s doprovodem klavíru. Stejně jako ve svých operách a chrámových dílech zde projevil svůj talent pro zhudebňování vokálních partů. I na malých plochách písní dokázal nejen vystihnout obsah textů, ale vlastně je svou hudbou umělecky daleko překonat. Texty Mozartových písní většinou velkou literární hodnotu nemají – pocházejí ze sbírek, které běžně kolovaly mezi skladateli a Mozart nebyl v jejich výběru náročnější než ostatní. U něho však nacházíme neobvykle silný smysl pro hodnotu čisté poezie, pro vášeň, jejíž dramatické vyjádření předjímá velkou epochu romantické písně.
Oba představitelé české hudby zastoupení v programu dnešního koncertu žili a tvořili ve Vídni ve stejné době jako Mozart. Velvarský rodák Leopold Koželuh přišel do Vídně kolem roku 1778 a již v roce 1780 na sebe upozornil kantátou na smrt Marie Terezie. Stal se učitelem hudby dcery Františka I. Marie Luisy (pozdější Napoleonovy manželky) a po Mozartově smrti byl v roce 1792 jmenován dvorním skladatelem a komorním kapelníkem. Jako vysoce ceněný skladatel byl též velmi žádaným pedagogem, dnes obdivujeme zejména jeho komorní skladby věnované ve velké míře kladívkovému klavíru a jeho novým zvukovým a technickým možnostem.
Markéta Cukrová, zpěv
Jana Semerádová, klasicistní flétna
Monika Knoblauchová, kladívkový klavír