Právě vychází pokračování Vaší knihy Útěk z afrického pekla. První díl končí happyendem. Bylo ještě o čem psát? Nebudou čtenářky zklamané, když druhý díl nebude mít gradaci dílu prvního?
To si nemyslím, ale nemůžu předbíhat. Druhý díl je snad také dost napínavý a zamotaný. Snad je reálnější v tom, že se odehrává na naší půdě a obsahuje problémy, které jsou českým čtenářkám asi bližší.
Můžete být konkrétnější? Co může být napínavější než útěk z afrického kontinentu od despotického Nigerijce, navíc člena mafie?
Ani ne tak napínavější, jako bolestivější. Když jsem utíkala od Kena, tak jsem si byla jistá, že tady už budeme v pořádku, ale to bylo opět pěkně naivní a hloupé. Problémy se se mnou vlečou stále a také Ken nepřestal otravovat. O českých zákonech ani nemluvě...
Kdo četl první díl, ví, že jste si od různých lidí v Čechách napůjčovala pro normálního člověka nepředstavitelné množství peněz. Co jejich dárci? Ti vás neotravovali?
K mému údivu je zatím klid. Doufám, že se nejedná o klid před bouří. Od policie mi došlo vyjádření, že případ byl odložen kvůli hledání neznámého pachatele. Někteří z nich ale prý zvažují stížnost u občanského soudu, tak jsem v očekávání.
Já samozřejmě znám obsah druhého dílu, a tak vím, že i on končí happyendem v podobě nového přítele. Také ale vím, že jste magnet na průšvihy a Vašemu příteli reálně hrozí pobyt za mřížemi. Můžete čtenářům prozradit více?
Ano, to je pravda. Snad opravdu nemůžu mít v životě nic normálně. Radkovi byl udělen trest odnětí svobody ve výši pěti let. Už nám schází jen napsat žádost o milost a čekat. Troufla bych si říci, že byl ve stejné situaci jako já s Kenem. Jeho manželka odebírala zboží na jeho jméno, na jeho firmu a za rozsáhlé podvody je ve výkonu trestu na sedm let. Jako správná herečka a manipulátorka poloviční vinu svaluje na Radka a tvrdí, že ji k tomu nutil a pro zboží ji posílal. I když svědci poznali a usvědčili ji, soud se naklonil na její stranu, jakožto k ženě, které je smutno po dětech, o které se nikdy nestarala.
Takže nyní se staráte o své dva černoušky a o dvě děti přítele... chybí už jen otěhotnět ...
Tak to byla trefa do černého. Momentálně jsem ve třetím měsíci těhotenství.
Vy jste se prostě rozhodla být hrdinkou vlastních knížek. Jste připravena starat se o pět dětí a čekat pět let či v lepším případě dva a půl roku na svého přítele?
Že jsem hrdinka bych neřekla. Na Radka jsem připravená čekat i deset let, ale přesto stále věřím, že se mi podaří prolomit smůlu žádostí o milost.
Vraťme se ke knížce. Už jste se docela rozpovídala, tak možná přestanete být tak strohá a prozradíte nám, co je vlastně hlavní zápletkou pokračování vašeho příběhu?
Řekla bych, že kámen úrazu nastal v okamžiku, kdy mi byly odebrány děti do ústavní péče. Po příletu do Čech jsme byli bez dokladů, českého občanství, rodiny, kamarádů a pod palbou telefonátů od Kena a věřitelů. Byl to běh na dlouhou trať, která nebrala konce. Místo pomoci od státu jsem byla nazvaná spodinou společnosti a přišla i o to poslední, co jsem ještě měla - o děti.
Nedávno jste byla na dvou besedách v České Lípě. Jak Vás Českolipané přijali?
Musím říct, že i přes obavy, které jsem měla, to proběhlo bez nejmenších problémů. Hlavně paní ředitelce knihovny bych tímto chtěla moc poděkovat za velice vstřícný přístup ke mně samotné, ale i k dětem.
Předpokládám, že dorazily především ženy. I mně přišla řada dopisů, vždy od žen. Svěřují se s podobnými, byť ne tak dramatickými osudy obětí. Ozval se Vám někdy nějaký muž? Myslím jako čtenář.
Žen napsalo spousta, ale muž opravdu ani jediný. Jedině v té knihovně v České Lípě jich pár bylo, ale většinou snad jenom jako garde svým manželkám.
Stihla jste si Lípu projít? Jak na Vás na první pohled zapůsobila?
Byla jsem tu poprvé, ale zaujala mne moc. Je to ve srovnání s Olomoucí malinké, ale velmi klidné městečko. Hlavně ty staré domy, náměstí a celkově historický nádech celku jako takového mne nadchl.
---
Barbora Koudelková se narodila roku 1980 v Novém Městě na Moravě. Jako devatenáctiletá odjela do Ghany, kde žila šest let a porodila tam dvě děti. Za dramatických okolností musela svého černošského přítele opustit. Klid nenašla ani v rodné zemi. O svých zážitcích napsala s editorem i-novin Milanem Bártou dvě knihy: Útěk z afrického pekla a Návrat do českého pekla. Nyní žije v Olomouci a pracuje jako recepční v hotelu.
