Putování začneme ve vsi Kanina, kam se dostaneme vlakem z Mladé Boleslavi nebo Mělníka. Od osamělého nádražíčka se dáme po silnici vlevo a po patnácti minutách dojdeme do vsi. V obci doložené už v roce 1207 můžeme obdivovat několik památkově chráněných staveb lidového baroka. Nejzajímavější z nich je dvojice domů čp. 17 a 19, zděná usedlost s branou, stojící na návsi u vodní nádrže.
Kolem usedlosti vede špatně znatelná neudržovaná pěšina (obec uvažuje o vybudování cesty), po ní obejdeme zahradu, stočíme se mírně vpravo a některou z četných roklí sejdeme dolů na cestu do Kočičiny. Dáme se vlevo a pokračujeme po červené značce. Brzy dojdeme na rozcestí, kde narazíme na žlutý okruh vedoucí do obce Hradsko a na místo staroslovanského hradiště, které je pravděpodobně slavným Canburgem z německých kronik, který byl roce 805 marně obléhán vojskem franského krále Karla Velikého. Milovníci historie této zacházce patrně neodolají, my však pokračujeme dál Kočičinou.
Tato rokle je nejpravděpodobnějším základem pro expozici Máchových Cikánů, tudy přivádí Mácha čtenáře do dějiště svého románu. Po obou stranách údolí můžeme obdivovat pro celé Kokořínsko typické pískovcové skály, utvářené zvětráváním do roztodivných tvarů, projdeme však tou méně divokou polovinou. Vlevo nahoře můžeme místy zahlédnout Crhovu silnici, vinoucí se nad údolím zpět do Kaniny. Kolem restaurace U Tichých a penzionu Orlí hnízdo přicházíme k nejznámější místní restauraci U Grobiána, kde Kočičina ústí do Kokořínského dolu.
Toho si však příliš při dnešní cestě neužijeme, jdeme po silnici kousíček vlevo a odbočíme doprava k terénní základně Správy CHKO. Méně dobrodružné povahy pokračují dál po silnici a do vsi Kokořín dojdou po cestě zvané Ochozka, která odbočuje ze silnice vpravo (dřevěná šipka na stromě). My projdeme kolem základny, za dalším stavením se dáme vlevo a kolem plotu prudce stoupáme vlevo do stráně, místy narazíme na notně zchátralé schody vyhloubené do skály. Pokračujeme dál po vrstevnici až na konec údolí. Zde přeskočíme potůček a úzkou štěrbinou ve skále se vydrápeme až na vršek.
Ocitáme se na místě zvaném Staráky. Jedná se o komplex jeskyní, chodeb a skalnatých plošin, který byl pravděpodobně kdysi skalním hradem, později sloužil za obydlí chudým. Dnes je bohužel přístupná pouze spodní jeskyně, vchod do zbytku areálu je zatarasen mříží a vše je obehnáno palisádou, která nám dovoluje do objektu pouze nahlédnout z protější skály. Je to velká škoda, protože Staráky patřily odedávna k nejromantičtějším místům na Kokořínsku. Však také někteří máchovští badatelé jeskyni, v níž se Máchovi Cikáni setkávají s bláznivou Angelínou, umisťují právě sem. Poněkud rozladěni odcházíme po hraně skal kolem znatelného kruhového pahorku, který je pravděpodobně pozůstatkem hradní věže, držíme se vyšlapaných pěšin, projdeme bukovou alejí a kolem hospodářských budov dojdeme do vsi Kokořín.
Ocitáme se ve středu obce před barokním zámkem z 18. století, sídlem Valdemara Lomeckého z Borku, knížete z Cikánů. Zámek dnes slouží jako penzion. Na prostranství před zámkem stojí zajímavé sousoší sv. Mikuláše Tolentinského z roku 1700. Máme-li štěstí, můžeme ve zdejším obchůdku dokoupit něco zásob nebo zaskočit na občerstvení do restaurace Myslivna.
Z Kokořína pokračujeme po modré po silnici třešňovou alejí (v červnu pozor na červy) až k lesu. Krátce po vstupu do lesa odbočíme stezkou vlevo, držíme se při okraji lesa, až dojdeme na vyhlídku, odkud se otevírá jeden z nejhezčích pohledů na hrad. Sestoupíme k němu po zbytcích kamenného schodiště.
Hrad Kokořín, který patří k nejznámějším a nejnavštěvovanějším (má zhruba stejnou návštěvnost jako nedaleký Bezděz) hradům v Česku, byl vystavěn ve 14. století, od počátku 16. století byl opuštěn. Tehdy se stal vítaným útočištěm loupežníků, podle pověstí tu měli své sídlo Petrovští, v okolí působil i slavný Babinský. V roce 1894 kokořínské panství i se zříceninou hradu koupil pražský obchodník Václav Špaček, jeho syn Jan nechal hrad znovu vybudovat mezi lety 1911 – 1918, v letošním roce bylo po vleklém soudním procesu rozhodnuto o navrácení hradu dědicům rodiny Špačků. Prohlídka celkem nezajímavého interiéru hradu trvá přibližně 30 minut, rozhodně ale nezapomeňte vystoupat na hradní věž, odkud je za pěkného počasí hezký výhled.
Hrad opustíme opačnou stranou než vede značka, obejdeme hradby směrem vlevo od východu a v místě, kde se nachází studna, odbočíme přímo vpravo dolů a lesem sejdeme na tábořiště Pod hradem na dně Kokořínského dolu. Pokračovat můžeme vlevo podél silnice lesem pod skalami, dokud nenarazíme na zelenou značku vedoucí vlevo do lesa. Po ní dojdeme až k jeskyním Nedamy.
Hned vedle nás je prostorná jeskyně sloužící jako úkryt místních v neklidných dobách, přímo před námi zeje úzká štěrbina do nitra skály. Existence středověkého hrádku se zde předpokládá, ale nebyla doložena. Znovu se ocitáme na velmi romantickém místě, které je mnohými považováno za jeskyni, kde Mácha nechal přenocovat oba Cikány a kde se potkali s bláznivou stařenou. Odložíme batohy a po sešlapaných schodech vystoupáme ke druhé jeskyni a potom až na vrcholovou plošinu, odkud je opět krásný výhled na hrad (fotografovat ráno a večer, kolem poledne se díváte přímo proti slunci). Pravověrní přívrženci Máchova románu nás tady opustí, vrátí se pod hrad a vydají se Podhradskou cestou hledat Kostničí kámen, u něhož byl zavražděn kníže Waldemar, a sejdeme se s nimi zase až na místě, kde byla vykonána poprava na jeho vrahovi, starém Giaccomovi, ve městečku Mšeně.
Vrátíme se pro zavazadla a pokračujeme puklinou a po dřevěných schodech nahoru na sousední plošinu. Značená cesta pokračuje po vrstevnici dál směrem k Jestřebici, my z ní na vhodném místě sejdeme, vrátíme se na silnici vedoucí Kokořínským dolem a vydáme se po ní vlevo. Projdeme kolem skautského tábořiště, zbytků bývalého hlučovského mlýna a malebných roubenek na druhé straně Hlučovské tůně až na Cikánský plácek. Zde si odpočineme před náročným výstupem po schodech k největší zdejší raritě, symbolu zdejší CHKO – Kokořínským pokličkám.
Slabší povahy pokračují v cestě do Mšena pohodlnější, i když o něco delší cestou Močidly. My statečnější nebo nevědoucí vystoupáme po několika desítkách schodů na skálu nad Pokličkami, zajímavými přírodními útvary vzniklými nerovnoměrným zvětráváním pískovce. Odtud zamíříme pohodlnou cestou po hřebenu Droužkova k zajímavým skalním útvarům Obří hlava a žába, projdeme tzv. Průsečnou skálou až ke Švédskému valu, místu, kde v roce 1643 tábořilo švédské vojsko. Odtud je to už jenom kousek k hájovně na Rovinách, kde odbočíme vpravo do údolí Debř. Kdo toho ještě nemá dost, může si od hájovny odskočit po žlutém okruhu k další místní atrakci, Bludišti, labyrintu soutěsek v pískovcích, a vrátit se po silnici zpět. Rozhodně nebudete této zacházky litovat.
Od hájenky sestupujeme širokou roklí, mineme zajímavý výletní altánek ve tvaru muchomůrky, památník M. J. Husa, zbytky lesního amfiteátru, vlevo za loučkou si prohlédneme ukázku skalního bytu a přicházíme ke mšenskému koupališti. My však raději zamíříme do některé z místních restaurací, na náměstí je také, máte-li s sebou děti, výborná cukrárna. Na vlak už je to jenom kousek, takže nemusíme spěchat.
Nádraží Kanina – Kanina (1,5 km) – Kočičina (2 km) - U Grobiána (3,5 km) - Staráky (5 km – převýšení +130 m) – Kokořín (5,5 km) – hrad Kokořín (7,5 km) – Nedamy (9 km – převýšení +50 m) – Cikánský plácek (10,5 km)– Pokličky (převýšení +90 m) – Obří hlava a žába – (13 km) – hájovna Na Rovinách (14 km) – Mšeno (15,5 km) Mapa: Kokořínsko, 1:25000, 2004