Ve vlastivědném muzeu a galerii v České Lípě můžete navštívit poutavou výstavu s názvem Českolipská dívka z počátku 20. století.
Hlavní postavou tohoto velmi osobního příběhu je Hilda Ulbrichtová. Narodila se v roce 1904 do středostavovské rodiny. Otec Antonín Ulbricht se vyučil litografem a velmi rád fotografoval. Přestěhoval se z rodného Varnsdorfu do České Lípy, našel si zde dívku Annu Zackeovou, která pocházela z krejčovské rodiny. Oženil se s ní v roce 1903. Šťastným mladým manželům se o rok později narodila dcera Hilda. Antonín ji od narození fotografoval a snažil se zachytit každý její krůček. Na něžných snímcích můžeme vidět Hildu po koupání, v zimním oblečku, na procházce s maminkou, nastrojenou při prvních narozeninách. V předškolním věku je vyfotografovaná při sáňkování, při hraní si s panenkou a s kočárkem, a také s kornoutem bonbónů při prvním dni ve škole.
Antonín Ulbricht fotografoval opravdu rád, zaznamenával i dění ve městě, např. povodně, různé městské slavnosti, které rodina ráda navštěvovala. Rodiče byli moderní, vyznávali vegetariánství, vlastnili zahrádku v zahrádkářské kolonii. Zde se družili s jinými rodinami a dopřávali dětem velký prostor na hraní. Rodina chodila na výlety jak soukromé, tak spolkové.
Krásné a bezstarostné dětství skončilo Hildě v 10. letech, kdy vypukla 1. světová válka. Otec záhy narukoval do Terezína, bojoval u Haliče. Brzy byl převelen do Vojenského zeměpisného ústavu ve Vídni, kde zůstal až do konce války.
Dva roky po válce se vrátil do České Lípy, i když jeho budoucnost byla nejistá. Za prací musel dojíždět.
Hilda, vždy upravená a v krásných šatech, které jí šila maminka, dorůstala v krásnou mladou ženu. Byla pýchou rodičů, kteří ji milovali, vzorně se o ní starali. Bohužel jí nebylo dopřáno dožít se ani dospělosti. V říjnu roku 1920, kdy se opět vrátila španělská chřipka, Hilda zemřela. Otec svoji milovanou dceru vyfotografoval i v rakvi, později zachytil i její hrob, do kterého byla pohřbena 28. října 1920. Uzavřel se tak krátký životní příběh českolipské dívky, která by byla zcela zapomenuta, nebýt otcovy záliby ve fotografování.
Hilda je na této výstavě hrdinkou, po které se dochovaly pouze fotografie a nic jiného. Nemáme ani její vysvědčení, hračky, školní sešity, knihy. Pouze podle fotografií můžeme sledovat jaký měla kočárek, s jakými panenkami si hrála. Maminka, vyučená švadlena, jí šila šaty podle módních trendů a my skrze kvalitní snímky ze starého fotoaparátu poznáváme, jaký byl soukromý, ale také, díky sdružování se rodičů v různých spolcích, veřejný život jedné středostavovské rodiny v našem městě v době prvního dvacetiletí 20. století.
Výstava potrvá do 16. června.