Pane Krausi, několik let jste byl nejdéle sloužícím poslancem parlamentu. Kam jste se v posledních měsících vytratil? Dáváte si od politiky oddych?
Z tzv. velké politiky jsem dobrovolně odešel v lednu 2006 poté, co se policie začala zajímat o novinářský příběh, vykreslující s velkou fantazií mou cestu do Ghany v říjnu 2001. Přestože jsem věděl a při odchodu z politiky jsem to také uvedl, že novinářská historka, líčící mě jako člověka, který se měl dopustit hned několika trestných činů, je zcela smyšlená, účelová a tendenční, považoval jsem jako profesionální politik za správné učinit to, co profesionální politici ve vyspělých zemích činí – odejdou ze scény, počkají na vyřešení svého problému a dle výsledků šetření se zachovají v dalším životě.Těch variant je celá řada – od odchodu do vězení až po návrat zpět do politiky.
Bohužel jsem nedocenil to, že v celé kauze jsem se profesionálně zachoval pouze já. Novináři ve vyspělých a demokratických zemích se problému přestanou věnovat a sledují spíše výsledky šetření dané kauzy, v Česku však kakaová hysterie pokračovala dál, novináři se trumfovali v objevování nových a nových „skandálů“, které vylíčili v celkem více než 4,5 tisících článků, z policejních protokolů účelově unikala tvrzení „dokazující“ mou vinu, atd., atd.
Vzhledem k tomu, že jsem se na rozdíl od většiny ostatních nikterak nebránil, nezasahoval do vyšetřování, dobrovolně jsem se vzdal poslanecké imunity, nesnažil jsem se ovlivnit rozhodování státních zástupců ani jsem neusiloval o jejich výměnu či o výměnu vyšetřujících, trvalo dva roky, než příslušný policejní komisař a následně státní zástupce vydali usnesení, v němž konstatovali, že v celé kauze nenašli nic, z čeho by mě mohli obvinit, a v důsledku toho byl celý případ uzavřen, resp. odložen. Bez jakéhokoli obvinění… Pochopitelně tento fakt prošel sdělovacími prostředky v minimálním rozsahu…
To vše mělo za následek, že jsem logicky ztratil to, co politik ke své práci nezbytně potřebuje – důvěru veřejnosti, a v současné době se veřejně prakticky nijak neangažuji. Pracuji jako dobrovolný funkcionář ve svém volném čase a na vlastní náklady v ČSSD, jsem místopředsedou okresního výboru ČSSD v Semilech a předsedou krajského výboru ČSSD v Liberci, členem předsednictva ČSSD a také poradcem předsedy ČSSD Jiřího Paroubka. Oddech od politiky si tedy rozhodně nedávám, času na ni však teď mám podstatně méně. Návrat do tzv. velké politiky jsem podmínil definitivním ukončením mé „kauzy“, což se stalo. I tak ale přemýšlím, zda se mám pokusit vrátit se zpět, protože dehonestační mediální kampaň měla samozřejmě na důvěru veřejnosti v mou osobu naprosto destruující účinek, a je otázkou, zda se mi jej vůbec kdy podaří odstranit, tím spíše, že média nyní k celému případu zaujala postoj mrtvého brouka…
Vaše jméno se objevuje v knize Barbory Koudelkové v souvislosti s nigerijskou mafií. Barbora Koudelková poznala mezi přáteli svého partnera muže, který měl s vámi jednat při vaší návštěvě Ghany. Vy však tvrdíte, že se nepovažujete za oběť Nigerijců, ale mafie, která si dala v roce 2006 za cíl vyhrát pomocí ODS volby. Pojem mafie se v souvislosti se současnou vládou objevuje v poslední době často, můžete mi nějak blíže vysvětlit svůj názor?
Tvrzení paní Koudelkové je pro mne zajímavé, určitě bych rád zjistil, kdo z Ghaňanů, s nimiž jsem se na své cestě měl dostal do styku, patřil mezi přátele jejího muže, možná bych se zase dozvěděl něco nového.
Co se týká české mediální podoby mé kauzy, lze dle mého vystopovat celou řadu okolností, které svědčí o dlouhodobé přípravě ODS vyhrát parlamentní volby 2006 za každou cenu pomocí kriminalizace představitelů ČSSD, a to často ve spojení s organizovaným zločinem, některými novináři a některými policisty. Nebylo to nic nového, vzor si vzala ODS v sousedním Polsku, kde radikální pravice, která tam také vyhrála volby, ale dnes už je naštěstí v politickém propadlišti, postupovala proti tehdy vládní levici úplně stejným způsobem. A je známé, že polští pravicoví politici v předvolebním období v Česku s ODS velmi úzce spolupracovali.
Podíváme-li se zpět do Česka, rád bych připomenul kauzu Krejčířovy údajné směnky, kterou sice nikdo nikdy neviděl, ale kterou velmi popularizoval redaktor Mf Dnes Jaroslav Kmenta, smutný příběh zastřelení Františka Mrázka, který byl opět namířen proti ČSSD, nejrůznější akce Pitra a spol., polského podvodníka Spyry a v neposlední řadě pochopitelně
„závažné svědectví“ notorického lháře Riga. Kriminalizující kampaň proti představitelům ČSSD potom vyvrcholila „nešťastnou náhodou uniklou“ tajnou Kubiceho zprávou. Ve všech těchto a mnoha dalších „kauzách“ jako mediátor vystupoval citovaný Kmenta a někteří další redaktoři, které lze jednoduše definovat. Do dvou let všechny tyto „kriminální“ případy skončily prokázáním neviny obviněných…
Můj případ v březnu 2005, tedy 10 měsíců před vypuknutím mediální aféry, v televizním pořadu Sedmička na Nově otevřel současný ministr vnitra Langer. Posléze tvrdil, že to bylo na základě anonymu… V lednu 2006 spustil mediální štvanici redaktor Kmenta po (dle něj) náhodném setkání s Rigem. Přitom je obecně známo, že v roce 2004 po Rigově odsouzení se s Kmentou několik měsíců stýkali v době, kdy se Rigo vyhýbal nástupu trestu. Už v té době ho Kmenta vytěžil a poté, co mu Rigo už neměl co říct, ho pravděpodobně udal policii, která ho po skončení schůzky s Kmentou zatkla a uvěznila. Úniky Rigových výpovědí z policejních spisů byly po celou dobu předvolební kampaně pečlivě dávkovány tak, aby poškození ČSSD bylo co největší.
Podobně lze doložit i vznik dalších „kriminálních“ případů, které byly rozpoutány v roce 2006 proti představitelům ČSSD před parlamentními a následně i komunálními a senátními volbami.
Ghanská kauza je prostřednictvím podnikatele Riga spojená s Českou Lípou. Jak jste se s tímto člověkem seznámil? To jste mu důvěřoval, vždyť právě u nás v Lípě měl hroznou pověst už na začátku devadesátých let?
Až do roku 2000 jsem „poslancoval“ v tehdejším Východočeském kraji, kde jsem žil, studoval a pracoval od roku 1966, a to zejména v jeho jižní části, kterou dnes tvoří Pardubický kraj a část kraje Vysočina. V severní části kraje jsem nejvíc spolupracoval právě se semilským okresem. Od 1.1.2001 se však kraj rozdělil do celkem čtyř regionů (Liberecký, Hradecký, Pardubický kraj a kraj Vysočina) a mě, podobně jako ostatním východočeským poslancům, nezbylo než si vybrat některý z těchto čtyř nových regionů k dalšímu působení. Navíc v té době vrcholila vůči mě vnitrostranická šikana organizovaná Milošem Zemanem, který se rozhodl mě politicky zlikvidovat. Pro další působení jsem si vybral dle mého tehdy nejméně konfliktní okres Semily, kde jsem měl jisté zázemí a který „spadl“ do Libereckého kraje, netuše, že v ostatních třech bývalých severočeských okresech má Zeman celou řadu příznivců, kteří se do mě okamžitě pustili. To, co jsem si v průběhu roku 2001 v ČSSD prožil, nejlépe popisuje Alexandr Mitrofanov ve své knize Politika pod pokličkou , která vyšla v nakladatelství Doplněk v Brně v roce 2002, na stránkách 30 – 32.
V té době (duben 2001) mě kontaktoval Rigo s odkazem na některé společné známé z Pardubic s tím, že je majoritním vlastníkem skláren v Novém Boru a majitelem řady dalších firem a společností a že mi nabízí pomoc při konání stranických akcí, shánění nových členů na českolipském okrese, jehož představitelé proti mně v té době vystupovali nejagresivněji (měl jsem dokonce zakázáno pořádat poslanecké dny na okrese). Jeho oblékání i vystupování bylo na úrovni a logicky jsem ho považoval za možného spojence, zejména poté, co mi pomohl uspořádat první máj v Lomnici nad Popelkou. Uvěřil jsem mu a po jeho minulosti ani přítomnosti jsem nepátral, neviděl jsem k tomu důvod a nikdo mě nevaroval. V České Lípě jsem vlastně ani nikoho v té době neznal. V mé kauze o něm média psala jako o proslulém podvodníkovi, v roce 2001 jsem však následně ve svodkách tisku o něm našel pouhé dvě nebo tři zmínky v rozsahu jednoho sloupečku v západočeských a severočeských regionálních mutacích celostátních deníků, které jsem rozhodně neměl šanci číst. Takže skutečně známého ho učinila až moje mediální kauza.
Myslíte si, že Rigo byl na Vás úmyslně nasazen? Vždyť to by musel pro sebe něco získat. Místo toho ale dostal u soudu mnohaletý trest za jiné trestné činy.
Jsem dalek podléhat jakékoli špionománii . Faktem je, že v době, kdy jsem zjistil, že má Rigo problémy se zákonem (bohužel to bylo až po naší cestě do Ghany, v době, kdy jsem na něm vymáhal vrácení peněz, které jsem si půjčil, abych je půjčil jemu, a které jsem posílal z mého a matčina účtu v Pardubicích do USA, na účet ghanské státní instituce), mi několikrát sdělil, že problémy má proto, že dříve spolupracoval s BIS a poté další spolupráci odmítl. Čekal, že za jeho služby státu (jeho vlastní slova) si nikdo nedovolí jej odsoudit. Neměl jsem už v té době důvod brát jeho slova vážně, protože jsem pochopil, že to je notorický lhář. Ale poté, co byl odsouzen, se v roce 2004 v médiích objevilo několik reportáží o jeho spolupráci s jedním úředníkem z ministerstva průmyslu, v němž byl následně odhalen agent jakési rozvědky. Některé reportáže dokonce hovořily o jeho úzké obchodní spolupráci s tehdejším šéfem zahraniční rozvědky Randákem. Paradoxně v době, kdy mi média v roce 2006 nejvíce mydlila záda, byl pan Randák povýšen na generála. Navíc některá tvrzení v mé kauze a některé údajné spojitosti s údajnými státními zakázkami (v době, kdy jsem byl v největší nelibosti Zemana coby tehdejšího premiéra) měly také jakýsi prapodivný zpravodajský nádech. Mám za to, že odměna za mou kauzu v případě Rigo na sebe nenechá dlouho čekat. Už teď je ve vězení několik kilometrů od svého bydliště a je otázka, kdy a jak moc mu bude jeho původní trest zkrácen…