Florbalový reprezentant Štěpán Slaný předal štafetu Tomáši Kuncovi. Málokdy potkáte někoho tak zapáleného pro svůj obor. Tím jsou u Tomáše dravci. Sice i podle něho nejsou chytřejší než slepice, přesto by slepice cvičit nechtěl. Co dělal v Mongolsku a na Novém Zélandu? A komu předal štafetu?
Když jsme spolu dělali rozhovor před čtyřmi roky, uvažoval jsi o dalším studiu v Anglii, ale předem jsi upozorňoval, že vše je otázkou peněz a sehnání sponzorů. Jak vše dopadlo?
Nakonec jsem hned ve studiích nepokračoval. Měl jsem ale velké štěstí a začal pracovat pro International Wildlife Consultants, což je malá nezisková společnost zabývající se ochranou a výzkumem ptactva - hlavně dravých ptáků. Podílel jsem se na dvou velkých výzkumných projektech v Asii a Novém Zélandu. V roce 2008 jsem se rozhodl k návratu do Čech a pokračování ve studiu.
Co konkrétně studuješ? Něco s ptáky?
Právě jsem úspěšně dostudoval anglický obor Forestry, Water and Landscape Management na Lesnické fakultě České zemědělské univerzity v Praze.
A co tě bude živit nyní? Chystáš se do světa?
Zatím se do světa nechystám. Rozhodl jsem se, že zkusím dělat výzkum v Čechách, a tak jsem se přihlásil na doktorandské studium. Rád bych studoval dravce, konkrétně krahujce a jestřáby.
Krahujce jsem slyšel v telefonu, když jsme rozhovor domlouvali. Co se na tak notoricky známých dravcích dá zajímavého objevit?
Máš pravdu v tom, že dravci už jsou velice prozkoumanou skupinou ptáků, takže je těžké najít něco specifického pro další výzkum. Rád bych zkusil sledovat vokalizaci těchto ptáků a také bych rád našel způsob, jak monitoring využít při lesnických těžebních pracích. Domnívám se, že lesníci při těžbě nikdy nezohlednili hnízdění těchto druhů a těžba mohla negativně ovlivnit hnízdění. Jak jestřáb, tak krahujec jsou chráněné druhy a do jejich hnízdění je zakázáno zasahovat. Mám v hlavě více nápadů, ale bude to otázka času, co vše zvládnu.
Ještě mi ujasni, co je to vokalizace.
Hlasové projevy.
A co byli zač ti krahujci v telefonu? Hele, já když tě poslouchám, tak tě už podezírám, že chystáš práci o tom, jak se s nimi normálně domluvit.
Ne, to ne. Ochrana ptáků je pro mě na prvním místě. Do telefonu byla slyšet moje mladá krahujčí samice, kterou odchoval můj dobrý kamarád. Samozřejmě můj život je sokolnictví a právě proto vidím určité problémy mezi ochranou přírody a sokolnictvím.
V tyto dny jdu tak trochu ve tvých šlépějích. Odchoval jsem na balkóně čtyři poštolky. To dělají všichni dravci takový neskutečný bordel? A upřímně, nepřijdou mi o moc chytřejší než slepice, které jsem pozoroval jako dítě.
To je hezké. Rád bych měl na balkóně takové přírodní divadlo. To je lepší než koukání na televizi. A ano, všichni dravci dělají bordel. Mně osobně to nevadí, protože to k tomu patří, ale v rodině se nesetkávám se stejným názorem a často mě moji dravci přivedou jedním nenápadným stříkancem (výraz pro trus dravých ptáků) do pěkných problémů. Chytřejší než slepice asi nejsou, ale raději budu cvičit dravce než slepice.
Před lety jsme se bavili o tvé misi do Kazachstánu, kde jsi zachraňoval rarohy za peníze arabských mecenášů. Jaká situace je tam nyní? Zlepšila se tamní populace?
V Kazachstánu se projekt ukončil rok poté, co jsem tam byl. Už tam je jen jeden místní ornitolog, který každoročně sleduje počty rarohů na určitých územích. Za to v Mongolsku, kam jsem pak dva roky jezdil, dostal projekt nové obrátky. Za velké finanční podpory právě od Arabů se v Mongolsku budují umělá hnízda pro rarohy a je v plánu po celém Mongolsku vystavět až 5000 umělých hnízd.
Předpokládám, že úlohou ornitologů je vytipovávat místa, kde by byli rarozi ochotní hnízdit. Jaká je obsazenost takových umělých hnízd?
Přesně tak. Během mého pobytu jsem sledoval okupovanost umělých hnízd a porovnával výsledky s populací hnízdící v horách, kde mají přirozená hnízdiště. Okupovanost umělých hnízd rok od roku roste. Ve třetím roce projektu bylo ze 120 umělých hnízd 15% obsazeno hnízdícími rarohy. Také další druhy využívají tyto hnízda například káňata, krkavci a poštolky.
O jaký projekt se jednalo na Novém Zélandu?
Na Novém Zélandu jsme se snažili skloubit několik věcí dohromady - vysadit sokoly do míst, kde před 150 lety hnízdili, ale odkud byli lidmi vytlačeni do hor, použít vysazené sokoly jako biologickou ochranu vinic a zároveň jsme dělali výzkum na sokolech hnízdících v horách.
Říkal jsi, že někam odjíždíš. Pracovně nebo na dovolenou?
Na dovolenou. Jedeme s přítelkyní na tři týdny do Černé Hory.
Máš vůbec čas na nějaké další koníčky?
Popravdě: ne. Mám to hodně nabité, protože pořád někde lítám po ptácích. Od září do prosince mám loveckou sezonu s dravci, od ledna hledám jestřáby a až do července pořád někde běhám po hnízdech a kroužkuji mláďata. Během studia jsem se zase na chvíli vrátil k basketbalu, ale jen dvakrát týdně. Občas si chodím zalézt na stěnu. Času je méně, ale alespoň se nenudím.
Je ti sedmadvacet, nechystáš se už taky na založení rodiny?
Kdybych byl finančně zajištěn, tak klidně, ale vzhledem k tomu, že jdu ještě studovat a spíše mě to táhne do terénu, tak se zatím nechystám se usazovat.
Co budeš studovat nyní?
Doktorandské studium na fakultě životního prostředí na ČZU v Praze. Téma mám na krahujce, na které jsem psal i diplomku.
Máme v této rubrice dvě tradiční otázky. Na co bys chtěl, abych se tě ještě zeptal? To je ta první.
Cha, cha, záludné. Hmmm. Čím bych se chtěl chlubit? Asi ničím. Mám takové své osobní vnitřní úspěchy, které by nikomu nepřipadaly důležité, ale mě těší.
Tak já to přeformuluji za tebe: Co považuješ za své osobní vnitřní úspěchy?
To jsem nečekal :o). Určitě dostudování. Důležitou věcí je, že jsem si od návratu ze zahraničí vybudoval velkou skupinu přátel, se kterými je vždy fajn. Úspěchem, který nikomu nepřijde důležitý, je skutečnost, že se mi v minulé sezoně povedlo vycvičit moji jestřábici, která nakonec překvapivě, alespoň pro mě, byla nejlepším mladým ptákem v republice. Je to hodně časově náročný koníček, vím, kolik úsilí jsem do toho dal. K tomu mi také pomohla svojí trpělivostí přítelkyně.
Ta musí být teda hodně trpělivá. Je ze stejného oboru?
Právě, že ne. Bude to ekonomka.
Nevím, jestli se ti Štěpán pochlubil, ale tohle je taková nekonečná série rozhovorů. Každý zpovídaný doporučí někoho dalšího. Komu předáš štafetu? S kým z Českolipska bych měl udělat rozhovor příště? Je dobré, aby to byl někdo z jiného oboru. Kvůli pestrosti.
Štěpán mi to řekl, a tak jsem občas zapřemýšlel, kdo by mohl být dalším běžcem v této štafetě. Nakonec jsem se rozhodl pro Janka Jiříčka. Studuje úplně jiný obor než já. Zajímá se o grafiku a dělá zajímavá videa. Také toho dost procestoval a prožil. A je to Borák, ti vždy dokážou zaujmout
---------
Tomáš Kunca se narodil 14. února 1983. Pochází z Nového Boru. V roce 2001 maturoval na českolipském gymnáziu. Titul BSc. získal na Salfordské univerzitě ve Velké Británii a titul MSc na Fakultě životního prostředí ČZU v Praze. Svá vysokoškolská studia začal na Fakultě životního prostředí UJEP v Ústí nad Labem. V roce 2006 se zúčastnil projektu na záchranu raroha velkého. Strávil tři měsíce v Kazachstánu, kde monitoroval místní populace velkých dravců. Později v Kazachstánu odchytával tažné ptáky a bral vzorky, které byly testovány na ptačí chřipku v Aljašské universitě. V následujících letech se účastnil podobných projektů v Mongolsku a na Novém Zélandu.
V roce 2005 a 2006 po dobu lovecké sezóny pracoval jako profesionální sokolník. Jeho práce spočívala ve výcviku sokolů a psů pro lov bělokurů. Během svého studia na vysoké škole v Salfordu pracoval jako číšník pro cateringovou agenturu. Díky tomu poznal zákulisí fotbalových stadionů Manchester United a Manchester City, různých hotelů apod.
Mezi jeho zájmy patří sokolnictví, horolezectví, cestování a sport, zejména basketbal.