Orientační běžec Miroslav Beránek předal štafetový kolík několik kilometrů za hranice našeho okresu, do obce Líska, kde chová své alpaky Radek Vaněk. Také provozuje romantickou hospodu s názvem Bábinka. Jak jsem se přesvědčil, zná ji poměrně dost Českolipanů.
Přijde mi logické se nejprve zeptat, jak jste se k chovu alpak dostal. Přece jen se nejedná o zvíře typické pro Lužické hory či České Švýcarsko.
Asi bych měl alespoň ve zkratce toto netypické zvíře představit. Pokud alpaka někomu trošku v něčem připomíná velblouda, není to určitě jen náhodou. S velbloudem má společného předka, původně překvapivě ze Severní Ameriky. Před zhruba 10 miliony lety pak na východ migrovali starosvětští a na jih novosvětští velbloudi, jejich společný předek záhy v Severní Americe extingoval. Dokonce i Pizzarovi vojáci při americké conquistě je nazývali „velbloudci“. Jejich vzezření milého, roztomilého plyšáčka, kterého je třeba okamžitě pomuchlovat, však tak trošku mate lidi, dalo by se říct až devadesát procent zdejších návštěvníků. Od nich si totiž převážně drží odstup, občas jej ale porušují hlavně kvůli své neobyčejné zvědavosti. A pokud se dá zvědavost spojovat s inteligencí, já jsem přesvědčen, že ano, zaujímají lamy první místa v žebříčku zvířecího světa.
K lamám a jejich chovu se váže ještě jedna velmi často omílaná otázka a to, jak je to s jejich pověstným pliváním. O dost víc než takto útočících lam jsem tu ale viděl plivajících návštěvníků, snažících se je k tomuto kroku jaksi vyprovokovat. Jinak plivat samozřejmě oni umí, občas se rádi vzájemně takto obšťastní u krmení, něco si v zásobě schovávají i pro naši veterinářku.
U nás se můžete setkat zároveň i s dvojím typem alpak, a to huacaya, více podobná vzezřením onomu plyšovému medvídku, a pak suri, která stavbou vlny připomíná tak trošku dnešní dredaře.
Samotný chov a cesta k němu byla poměrně složitá, přes samotné shánění zvířat, transport, naší legislativu, pak zajistit samotné potřeby alpak, jako je vhodné krmivo, stříhání a i například různé veterinární zákroky. Dost jsem se inspiroval, učil i nakupoval v sousedním Německu, kde už chov alpak je dnes na celkem vysoké úrovni. Člověk tak trošku musí věřit tomu, co dělá, a myslím si, že chov alpak má před sebou velkou budoucnost, stejně jako využití jejich vlny, která bývá ne nadarmo označována jako zlato Inků.
Nelitujete zpětně, že jste nezačal chovat nějaká jiná zvířata?
Choval jsem i jiná zvířata, takže můžu i srovnávat, nelituju. Alpaky vás prostě dostanou …
Je chov alpak rentabilní?
Doba je už bohužel taková, že se dnes posuzuje takřka vše z hlediska rentability. Co se týče chovu alpak, spíše než rentabilita je to životní styl. Pokud někdo říká, že je potřeba určitou věc dělat s láskou, pak u alpak toto platí minimálně dvojnásob. Už jen z toho důvodu, že alpaky, třebaže na člověka působí vyloženě antistresově, jsou právě na onen stres velmi citlivé.
Poměrně pozdější pohlavní dospělost a bez mála rok březosti z alpak nedělají ideální vzorec pro rychlé zbohatnutí. Pokud už budete mít to srdce prodat první vaše odchované mládě, dočkáte se této radosti přibližně za pět let (pohlavní dospělost samce 30 až 36 měsíců, březost 11,5 měsíce, odstav 6 až 8 měsíců). Pokud vašemu chovnému páru budete věnovat jen půlhodinku denně, za pět let to bude přes devět set hodin práce. Když to ale nebudete brát jako práci a spíše jako radost, může se začít mluvit o rentabilitě …
Jaké výhody má vlna alpak oproti vlně ovcí?
Největší výhodou bude, že je prostě jiná. Určitá materiálová diverzita prostě není od věci. Z technického hlediska se jedná hlavně o absenci lanolinu, takže vlna alpak na rozdíl od vlny ovčí není mastná a činí ji to tak ideálním výchozím materiálem pro zájemce o ruční zpracování vlny. Navíc jde v podstatě o duté vlákno, které je i přesto jemnější než vlna ovčí. A když k tomu připočtete dvacet dva přirozených barevných odstínů (Peruánci rozlišují dokonce třicet čtyři), myslím, že v porovnání s ovčí vlnou vítězí na celé čáře.
Přežila by alpaka ve volné přírodě, podobně jako třeba kamzíci, kteří nedaleko lísky také žijí a nejsou původní?
V dlouhodobém procesu feralizace by patrně přežila, v krátkodobém nejspíše jen do zimy. Alpaka je typické farmové zvíře, z například yorkšírských teriérů dnes už také nikdo nechce dělat vlky.
Kdysi jsem zaznamenal, že jste otevřeli u své chaty Bábinky bylinkovou zahradu. Jak se rozvíjí tento projekt a jaký je o něj zájem?
Nebyl to nijak velkolepý projekt, spíše jen taková malá relaxační bylinková zahrádka, částečně pro vlastní potřebu, částečně jako zpestření pro návštěvníky. Mají tu možnost spatřit naživo různé bylinky a koření, které jinak znají jen jako obsah svých kořenek. A pro mě je to lékárna rovnou u chalupy, bez vedlejších účinků a za rozumné ceny. V posledním roce jsem objevil díky alpakám i kouzlo peruánských bylin a je toho opravdu hodně na objevování. Třeba taková ayahuasca, tajuplná liána z jihoamerických pralesů, či peruánská maca, jedna z nejvýše pěstovaných rostlin na světě, zvaná též „peruánský ženšen“ či „peruánská viagra“.
A co Českolipan Milan Doležal? Ještě u vás pořádá besedy o magii bylin? Jaký měly ohlas?
S Milanem Doležalem jsme tu s návštěvníky pár hezkých večerů zažili a díky této položené otázce mě napadlo, že by to určitě chtělo s odstupem času i nějaké pokračování. Milan je vynikající vypravěč, který zaujme a určitě se najde ještě dost nevyčerpaných témat. Alpaky mě přivedly i na myšlenku zprostředkovat lidem zážitky z jejich domovské země. Přednášky o Peru, o tamějších obyvatelích, jejich zvycích a tradicích s výhledem na pasoucí se alpaky za oknem měly rozhodně také svoje kouzlo.
Pochopil jsem, že v chatě Bábince se narodil významný podnikatel a mecenáš Franz Preidl? Mohl byste čtenářům prozradit něco z historie domu i toho, jak jste se k němu dostal a jaký k němu máte vztah?
Máte pravdu. 26. 12. 1810 se zde narodil Franz Preidl, významný rodák Českokamenicka. Pokud bych s někým rád probral problematiku zpracování vlny z alpak, patrně by to byl on. Je zakladatelem řady přádelen a barvíren, souhrnně nazývaných jako Rabsteiner Spinnereien, zároveň je ale i znám jako štědrý mecenáš se silným sociálním cítěním, podporoval školství, v České Kamenici nechal na své náklady postavit chudobinec, věnoval značný obnos na rekonstrukci Mariánské kaple tamtéž, zároveň pomáhal financovat mnoho spolků, charitativních organizací a nadací. Za své činy byl na sklonku svého života povýšen do šlechtického stavu.
Nejsem však jeho dědicem, ani mě s ním nepojí žádné rodinné pouto, chaloupku jsem kupoval na podzim v roce 1996, dá se říci, že mi učarovalo zdejší místo. Myslím si ale, že i Franze Preidla by potěšilo, že v jeho rodném domě se zase ozývá kolovrátek a občas i tkalcovský stav.
V Bábince jste pořádal i folkové textové dílny. Šlo o nabídku folkařům z vaší strany nebo se ozvali sami?
Folkem jsem víceméně odchovaný a velmi rád se k němu vracím, kousek muzikanta by se ve mně taky možná i našel. Když mě tedy oslovili se zájmem o uspořádání takovéto akce, snažil jsem se vyjít všemožně vstříc a vzniklo z toho pár velmi podařených víkendů a nezapomenutelných zážitků. S radostí teď sleduji osudy a úspěchy lidí, kterým to snad i něco dalo. Maličko jsem tak snad i přispěl k tomu, abych mohl na stará kolena poslouchat trošku kvalitní muziku.
Zatím to vypadá, že Miroslav Beránek spíše předal Štafetu alpakám. Prozraďte čtenářům i něco o sobě, přestože se vám do toho zjevně nechce.
O alpakách bych mohl povídat dny, možná i týdny, o sobě to už bude asi trošku horší. Jsem opěvovaný ročník sedmdesát. K přírodě mě to táhlo už od dětství, vyústilo to studiem na Střední lesnické škole v Trutnově, lesařinou jsem se po škole nějaký čas i zabýval, na krátko mě osud zavál i do děčínské zoologické zahrady, odtud patrně i pochází ona první myšlenka na chov alpak. K tomu však vedla dlouhá cesta, až zakoupení a následná rekonstrukce chalupy zde v Lísce pak dala myšlence volný průběh. V současné době tu chovám čtrnáct alpak, část z nich je import přímo z Jižní Ameriky, část je odchov z Německa a šest z nich je už odchov vlastní. Při hledání různých pramenů, z kterých by mohl člověk čerpat vědomosti potřebné k rozvoji dalšího chovu, jsem narazil na Českou zemědělskou univerzitu, kterou nyní v tomto už pokročilejším věku jako kombinované studium zároveň i studuji. Zdejší alpaky zároveň napomáhají dalšímu výzkumu, v rámci nově otevřeného předmětu chov lam slouží též jako názorná učební pomůcka. Mé alpaky znají důvěrně i v brněnské Veterinární a farmaceutické univerzitě, výsledkem tohoto spojení je např. vyvinuté granulované krmivo obohacené o tolik potřebné minerály a vitamíny. Mě osobně studium posunulo k dalšímu prohlubování svých znalostí, a to převážně z etologie a následně pak evoluční biologie. Dlouhé zimní večery jsem věnoval i nastudování historie Peru, takže teď už jen zbývá splnit si sen, naplánovat cestu a podívat se na alpaky v jejich původním a přirozeném prostředí.
